"Snadné smíření s porážkou je jedna z věcí, která mi u mých svěřenců vadí," tvrdí Vožický
Bývalý reprezentant Bohumil Vožický je dlouholetou tváří celku Post SV Mühlhausen. Bronzový medailista z juniorského mistrovství Evropy a několikanásobný mistr republiky letos v týmu béčka bojuje v německé třetí nejvyšší soutěži. Jak si zatím vede? A jaké myšlenky se mu honily hlavou po porážce 19:21 v pátém setu?
Na začátku soutěže jste utrpěl dvě porážky. Nicméně v následujících šesti zápasech jste ztratil pouze jediný set a s bilancí 6:2 vévodíte tabulce úspěšnosti celé ligy. Znamená to tedy, že jste nyní na vítězné vlně?
První zápas mi opravdu nevyšel a obě dvouhry jsem prohrál. Důvodem byla nejspíše zanedbaná letní příprava. Naštěstí mě tento výkon dostatečně vyděsil a podstatně jsem přidal v tréninku. Doufám, že ve výkonech z poslední doby budu i nadále pokračovat. Cením si posledního vítězství nad Chilanem Olivaresem, který patří mezi nejlepší hráče celé soutěže.
Bohužel vaši spoluhráči vás příliš nepodporují a Mühlhausen figuruje po čtyřech odehraných zápasech na osmé příčce z deseti týmů. Budete letos skutečně bojovat o záchranu, nebo je ve vašich silách bojovat o přední příčky?
Za normálních okolností bychom se nejspíš pohybovali ve středu tabulky okolo pátého místa. Bohužel jeden spoluhráč nyní maturuje, druhý nemá v Lotyšsku s kým trénovat a třetí se stará o chod celého klubu, takže tréninku také moc nedává. Zřejmě budeme rádi, když se v soutěži udržíme.
V předchozích dvou sezonách jste pravidelně nastupoval za „A“ tým v německé nejvyšší soutěži. Letos ovšem do Mühlhausenu přestoupil Daniel Habesohn a vy jste nyní lídrem „béčka“. Hádám, že mezi oběma soutěžemi bude enormní rozdíl ať už v kvalitě hráčů nebo v celkové organizaci.
Samozřejmě se úroveň Bundesligy a třetí ligy nedá srovnat. Nejvíce pociťuji rozdíl při domácích zápasech v Mühlhausenu, kde jsem byl zvyklý nastupovat před čtyřmi sty diváky. Nyní na zápasy chodí čtyřicet lidí a hala je poloprázdná. Jezdím sice také jako náhradník na zápasy áčka, ale z lavičky se úplně jako součást družstva necítím. Možná, že se někdy v průběhu sezony najde šance naskočit i k bundesligovému zápasu. Samozřejmě je vždy lepší nastupovat za první tým než hrát za rezervu. Musím však říct, že vrchní kříž třetí ligy je také kvalitní. Potkávám se s mnoha mladými hráči a nejsou to lehké zápasy.
V Mühlhausenu působíte již několik let, jste spokojen v tomto středoněmeckém městečku? V minulosti byli vašimi spoluhráči třeba Jindřich Panský, Petr David, nebo Michal Bardoň. Zdá se tedy, že Češi a Slováci jsou v Mühlhausenu oblíbení.
Do Mühlhausenu mě doporučil Jindra Panský a jsem zde spokojený. Jídlo a ubytování mám vždy zajištěno v příjemném prostředí hotelu nedaleko od haly, která je sice menší, ale za to v ní panuje skvělá atmosféra. Diváci mohutně fandí a přinášejí nám skvělé zážitky. Kromě již zmíněných hráčů zde působili také Milan Orlowski, Míra Schenk, Jirka Tomanec, nebo Martin Olejník. Všichni zmínění hráči udělali v Mühlhausenu Čechům výborné jméno a často se na ně při pozápasových posezeních vzpomíná.
Na internetu hodně koloval váš loňský zápas s Němcem Mengelem, který jste prohrál 19:21 v pátém setu. Vzpomenete si, jak jste toto utkání prožíval?
Dnes už si to nějak nepřipomínám, ale vzpomínám si, že jsem měl asi pět mečbolů a ve dvou výměnách jsem si vypracoval slušnou pozici. Moc dobře si ovšem pamatuji následující noc. Asi v půl čtvrté ráno jsem už nevěděl co dělat, tak jsem si přes internet objednal rum Zacapa. Myslím, že každý, kdo opravdu prožívá zápasy ví, o čem mluvím. Také se mi vybavila slova Jirky Turaie, který říkával, že devadesát procent prohraných zápasů už večer v posteli vyhrával. Snadné smíření s porážkou je jedna z věcí, která mi u mých svěřenců a obecně u mladší generace vadí. Pro ně není žádný problém prohrát soutěžní zápas v krajském přeboru, divizi, nebo lize.
Stanislav Kučera
