Devatenáctiletý hráč získal slovenské občanství den před zahájením mistrovství světa
Ještě před týdnem byl Boris Trávníček českým občanem a dělal vše proto, aby mohl startovat na mistrovství světa družstev tělesně postižených v Bratislavě v barvách Slovenska. Občanství získal v pondělí, den před slavnostním zahájením šampionátu. Společně s Andrejem Mészároszem tak vytvořili tým a v kategorii TM4 postoupili do semifinále. Tím si zajistili jednu z medailí.
Samozřejmě hrozila možnost, že se celý proces získání občanství nepovede a devatenáctiletý rodák z Rousínova by zůstal pouze na tribuně. „Jsem moc rád, že se to povedlo. Pracovalo na tom víc lidí. Vždy mi jen řekli, kam mám zajít, co si s sebou přinést, jak vyplnit formuláře, aby se to neprotahovalo. Všem jim za to moc děkuji. Přibližně rok jsem o změně uvažoval, ale žádost jsme dotahovali do konce teď poslední dva týdny,“ přiblížil průběh životního rozhodnutí dnes už slovenský reprezentant.
Rozhodnutí, které přišlo šest let po velké životní změně. Ještě jako žák základní školy v sedmé třídě si společně s kamarády našli velmi hloupé místo pro svoji zábavu. Na židovském hřbitově během školní exkurze na Borise spolužák nešťastnou náhodou shodil náhrobní kámen. Do té doby nadšenému fotbalistovi se totálně změnil svět a skončil na vozíku. „Asi před pěti lety jsem začal hrát stolní tenis. Kromě toho fotbalu je to vlastně jediný sport, který jsem aktivně zkoušel. A začalo mě to okamžitě bavit. Na Slovensku jsou daleko lepší podmínky pro hendikepované sportovce, alespoň tedy co se stolního tenisu týče. Proto jsem se rozhodl pro změnu občanství. Budu žít v Novákoch nedaleko Prievidze a snažit se dál a dál zlepšovat.“
Je pochopitelné, že na začátku své kariéry přemýšlí v absolutním měřítku. Startuje na svém prvním mistrovství světa, ale rád by se v budoucnu probojoval na paralympiádu, bojoval o medaile a patřil mezi nejlepší. „Vím moc dobře, že tyhle cíle jsou neskutečně daleko. Zjistil jsem to například hned během prvního zápasu na šampionátu v Bratislavě, kdy jsem hrál proti třetímu nejlepšímu hráči světa. Dostal jsem opravdu pořádnou nakládačku, bylo to strašné. Vůbec jsem se nechytal, ale na druhé straně alespoň vím, že je opravdu hodně co zlepšovat. Momentálně jsem třicátý čtvrtý na světě a mám před sebou spoustu práce.“
Turnaj v Bratislavě si Boris Trávníček užívá. Startoval už na jednom menším mezinárodním turnaji, ale to se s podnikem světového významu nedá srovnávat. „Koukám kolem sebe a snažím se učit. Sleduji ty nejlepší hráče, jejich taktiku i techniku úderu. Vím, že konkrétně já musím výrazně zlepšit příjem a také pink, abych jim mohl v budoucnu konkurovat,“ řekl před klíčovým duelem s týmem Taiwanu, v němž vybojoval se svým spoluhráčem postup mezi čtyři nejlepší. Pak už se na jeho tváři objevil nekončící úsměv. „Mám obrovskou radost, je to ten nejlepší dárek k mým dnešním devatenáctým narozeninám. Byl jsem hodně nervózní, ale spadlo to ze mne ve chvíli, kdy jsme začali čtyřhru. V ní mě můj parťák hodně podržel. Vyhráli jsme a nakonec pak Andrej vybojoval rozhodující druhý bod ve dvouhře.“
