„Jedeš na svoje triko, když chceš něco dokázat,“ říká devatenáctiletý český reprezentant
Nový systém bodování přinesl do světového žebříčku zajímavé změny. Mezi ty, kterým reorganizace pořadí nejlepších hráčů planety pomohla, patří také Tomáš Polanský. Zatímco v prosinci mu v kategorii do 21 let patřila 35. příčka, v lednu už je čtvrtý!
Ne náhodou se vyšvihnul tak vysoko. V loňském roce řádil na turnajích světového okruhu – hned třikrát byl ve finále, dvakrát bral bronzovou medaili. Zúčastnil se rovněž mistrovství světa dospělých, kde šest setů bojoval s pozdějším semifinalistou Xu Xinem z Číny.
Nadějný český reprezentant doufá, že mu letošní rok přinese další úspěchy.
Jak zní předsevzetí Tomáše Polanského pro rok 2018?
Nemám žádné speciální cíle. Hlavně bych si přál, aby v ping-pongu běželo vše tak, jak si představuji. Rád bych se tedy dále posouval v žebříčku.
V tomto ohledu se ale bude loňský rok obtížně překonávat.
To ano, ale pořád je co vylepšovat. Loňský rok byl určitě více pozitivní než negativní. Největším úspěchem byl pro mě právě posun na čtvrté místo světového žebříčku.
To je skvělé umístění. Co tomu říkáte?
Samozřejmě jsem spokojený, ale že bych situaci vnímal nějak jinak, to ne. Na špici žebříčku je velká konkurence a udržet se na předních pozicích bude strašně těžké.
V kategorii do 21 let budete ještě dva roky. Zkusíte zaútočit i na absolutní vrchol žebříčku?
Dostat se na první místo bude velmi obtížné, ale třeba to vyjde. Hlavně bych se ale chtěl soustředit na kategorii dospělých. Postavení na žebříčku do 21 let mi za dva roky bude k ničemu. Proto mám radost, že jsem se v novém vydání žebříčku posunul i mezi muži, jsem tuším 116.
„Rozhodně se nic nezhoršilo,“ komentuje Polanský své působení v Německu.
Rovněž na klubové scéně jste úspěšný, v druhé německé bundeslize máte druhým rokem skvělou bilanci.
V lize se mi hodně daří. Hraju na pozici číslo jedna, za což jsem rád. Samozřejmě je normální, že někdy prohraji, ale pořád mám pozitivní bilanci (17 výher, 5 porážek, pozn. autor). A co je důležitější, jsem spokojený s předváděnou hrou.
V Saarbrückenu musejí mít z vašich výkonů radost, především díky nim tým vede tabulku soutěže.
Daří se nejen mně, ale i ostatním spoluhráčům. Vedení má především radost z toho, že všichni, kdo v Saarbrückenu trénují, se zlepšují.
Troufnul byste si i na první bundesligu?
To je jeden z mých cílů pro tento rok. Příští týden mě čeká schůzka, kde budeme mluvit o podmínkách na příští sezonu. Mám slíbeno, že budu v Saarbrückenu hrát, ale v první bundeslize je obrovská konkurence. Chci si tedy vyjednat určitý počet zápasů, který budu mít v nejvyšší soutěži jistý.
A pokud to nevyjde?
Mám nabídky i od jiných klubů, kde bych měl jistou pozici trojky a hrál tudíž pravidelně. Nejraději bych ale zůstal v Saarbrückenu. Líbí se mi tam a nemusel bych nikam dojíždět.
Co konkrétně se na vaší hře změnilo po příchodu do Německa?
Myslím, že se všechno zlepšilo. Posunul jsem se fyzicky, mentálně i herně. Rozhodně se nic nezhoršilo.
V čem jsou tedy jiné tréninky v Německu a v Česku?
Těžko se mi to porovnává, pokud jsem v Česku, tak trénuji většinou jen jednou denně a soustředím se hlavně na školu. Největší rozdíl je ale určitě v disciplíně. Zatímco v Ostravě se vydrží trénovat hodinu a půl, a ještě se povídá, v Saarbrückenu hrajeme poctivé dvě hodiny, každý se soustředí na svoji hru a svůj stůl.
V tomto ohledu musí pomáhat také blízkost hvězdných hráčů Apolonii, Franzisky, Tokiče a Bauma.
Když s nimi trénuji, tak si nedovolím odhodit ani míček. Druhého hráče jejich přístup svede a také se snaží. Hodně pak záleží na vlastním přístupu k tréninku. Když trenéři vidí, že chceš, tak ti pomohu, když nechceš, tak se o tebe nezajímají. Jedeš na svoje triko, když chceš něco dokázat.
Jak pokračuje vaše studium na ostravském sportovním gymnáziu?
Před pár dny jsem uzavřel první pololetí ve třetím ročníku. Ve škole budu opět na konci května a celý červen, za tu dobu musím stihnout uzavřít druhé pololetí. Známky mám v pohodě, učitelé jsou super a vycházejí mi vstříc.
Příští rok vás tedy čeká maturita. Už jste přemýšlel, co přijde po ní?
Chtěl bych stále bydlet a trénovat v Saarbrückenu. Zkusím se ping-pongu věnovat naplno. Když to nepůjde, budu přemýšlet, co dál. Když to půjde, bude to jedině dobře.
