Sedmnáctiletá česká reprezentantka získala o víkendu desátý titul mistryně republiky ve dvouhře
Už šest let sbírá Zdena Blašková pravidelně tituly mistryně republiky ve dvouhře. V letech 2013 a 2014 ovládla domácí šampionát mladších žákyň, následující dva roky zase dominovala mezi kadetkami. Doma už má rovněž poháry pro nejlepší českou juniorku do 21 let za roky 2016 a 2018. Nejnovější přírůstek do působivé sbírky přidala hráčka SK Dobré o víkendu na mistrovství republiky dorostenek v Havířově, kde navázala na tituly z let 2015, 2016 a 2017.
Vyhrála jsi čtvrtý titul ve dvouhře dorostenek v řadě. V čem jsi lepší než tvé soupeřky?
Myslím, že i na to, jak jsem mladá, tak už vím, co a jak na koho hrát. Když mi něco v taktice přestane fungovat, zvládnu vymyslet jinou variantu. Řekla bych, že tohle hodně holek v Česku nedokáže. Ale do hlavy nikomu nevidím, je to jen pouhá domněnka. Netroufám si říct, že jsem lepší herně, psychicky nebo fyzicky. To určitě nejsem. Hlavním důvodem, proč se mi daří vítězit je asi to, že moje české soupeřky mají tak trochu respekt vůči mně. Nebo si na mě prostě nevěří.
Tvůj trenér Tomáš Vrňák se nechal slyšet, že na mistrovství v podstatě nemůžeš uspět. Můžeš vítězstvím potvrdit svou pozici, nebo jakoukoliv prohrou zklamat. Vnímáš to také tak?
Je to pravda, určitě s tím souhlasím. Pokud si dobře vzpomínám, tak se svými vrstevnicemi jsem naposledy prohrála někdy v mladších žákyních a od té doby jsem s nimi hrála hodně zápasů. Nechci snižovat jejich kvalitu, ale prohra na mistrovství dorostenek by mě rozhodně trápila mnohem více než prohra v Extralize.
Z jakého důvodu?
Neúspěchu na mistrovství si každý všimne, zato Extraliga není tolik sledovaná.
Jaké to je plnit roli největší favoritky?
Cítím na sobě, že je to psychicky náročné. Už dlouho jsem na mistrovství juniorek nepodala pěkný herní výkon, po kterém bych si řekla: „Jo, hrála jsem fakt dobře, zasloužím si první místo.“ Většinou přichází jen: „Jo, dobrý, zvládla jsem to.“
Tento pocit máš jen v soutěžích dorostenek?
Ne, když hraju Extraligu žen nebo mistrovství republiky dospělých a juniorů do 21 let, tak jsem uvolněná, cítím se dobře a hraju o 80 % lépe. Být na špičce je prostě svazující.
Neukolébávají tě tituly? V Česku prohráváš výjimečně, zato na mezinárodním poli je pro tebe těžší se prosadit…
Určitě je tam hodně těžké uspět. Myslím ale, že pokud budu poctivě trénovat před mistrovstvím Evropy, tak bych mohla zopakovat výsledek z Bratislavy (čtvrtfinále ve dvouhře kadetek, pozn. aut.) nebo dokonce i bronzovou medaili ve dvouhře ze Záhřebu. Ale to si musí sednout dohromady hlava, fyzička i psychika. Není to ovšem nemožné.
Motivace do reprezentování ti tedy očividně nechybí.
Rozhodně ji mám. Hlavně pro soutěž družstev, kde vím, že na mě spoluhráčky spoléhají.
Na přelomu roku tě sužovalo zranění paty. Už je noha v pořádku?
Ano, naštěstí už bolí jen málo. Většinou když dlouho stojím nebo moc dlouho chodím bez přestávky.
Po úspěšném republikovém šampionátu máš nabitý program. Můžeš přiblížit, jaké akce tě čekají?
Zúčastním se několika turnajů seriálu World Junior Circuit. Příští týden ve Francii budu sedmá nasazená, takže budu chtít postoupit do čtvrtfinále. Myslím, že jsem docela v herní pohodě, ale hodně bude záležet na losu. Je přihlášeno několik nenasazených Číňanek a byla by celkem smůla je dostat. Druhý týden v květnu budu hrát ve Španělsku, kde bych měla být dokonce první nasazená. To bych hrála opět pod tlakem. Ale i tak se na oba turnaje hodně těším.
A na tradiční turnaj do Polska už ne?
To je zrovna můj neoblíbený turnaj, hlavně kvůli daleké cestě. Ale je tam přihlášeno hodně kvalitních hráček, a proto bych zase chtěla obhájit své nasazení a možná zahrát i lépe.
A o účast na olympijských hrách mládeže v Buenos Aires budeš ještě bojovat?
Ano, právě proto letím na konci května do Kanady. Tam budu hrát klasický World Tour a následně kvalifikační turnaj. Postup na olympiádu je mým hlavním cílem!
