Dana Čechová-Hadačová na turnaji Czech Open 2015 v Olomouci
Rok na mezinárodní scéně chyběla. Důvod? Má modré oči a jemné blonďaté vlásky, jmenuje se Gabriela a narodila se v lednu letošního roku. Ani v Olomouci nechybí, dcera stolní tenistky Dany Čechové-Hadačové dokonce z hlediště sledovala ostrý návrat své maminky do stolnotenisového kolotoče. Na turnaji Czech Open 2015, největší stolnotenisové akce roku v České repulice, hraje její 31letá maminka kvalifikaci.
A usmívá se. Po prohře s vicemistryní Evropy z roku 2012, Francouzkou Yifang Xian byla zachmuřelá jen chvíli. „Je to jiné. Už to není pohled výhra – prohra jako život nebo smrt,“ vypravuje. Sedmiměsíční dcera se batolí vedle ní na dece, tu a tam strčí do pusy stéblo trávy. „No jo, ještě neobědvala,“ směje se Čechová-Hadačová.
V letech 2009 a 2013 slavila s kolegyněmi Ivetou Vacenovskou a Renatou Štrbíkovou na mistrovství Evropy ve Stuttgartu bronzovou medaili v soutěži družstev, dvakrát hrála na olympiádě a byla stabilní členkou reprezentace.
Když loni otěhotněla, v německém klubu TTG Bingen/Münster-Sarmsheim, kde hraje devátým rokem, se domluvila: Dám si roční pauzu, pak se vrátím. „Je to moje práce, živí mě to.“
Ale návrat do reprezentace? Vždyť sama si kdysi říkávala: Po miminku už hrát nebudu. Jenže manžel Roman se ji neustále vyptával: A proč bys nehrála?
Přemýšlela.
Hned po šestinedělí si šla zatrénovat. „Ale to bylo opravdu jen takové pinkání.“
Už v dubnu nastoupila za svůj německý klub v ligové soutěži. Manžel, kondiční trenér ji navíc pořád pobízel k fyzické aktivitě. „Krůček po krůčku mě donutil i běhat. Jeho největším úspěchem je, že jsem už byla běhat i hodinu vkuse, což jsem nedělávala ani v době, kdy jsem hrála na olympiádě,“ směje se.
Jarní tréninky však za opravdové tréninky nepovažuje. Teprve před dvěma měsíci naskočila na tvrdší režim. „Dostat se zpátky je to nejtěžší. Není to tak, že člověk přijde na trénink a tělo je připravené. Svaly nejsou, zmizely, je potřeba je objevit. Ale ono je to asi u všech sportů stejné.“
Lehce zatím postrádá jemný cit pro rotace, ve stolním tenise tak důležitý. „Ty nuance tam jsou pořád. A to je v pingpongu úplně nejtěžší.“
S reprezentačním trenérem Pavlem Krpcem se před mateřskou pauzou domluvili: Uvidím, jak bude mateřství zvládat a pak se zamyslíme nad reprezentačním působením. A hle, nechybí hned na první akci rozbíhající se sezony. „Pauza přitom utekla, ani nevím jak.“
A jaký je návrat? „Asi jednodušší, než jsem čekala,“ říká a chválí dceru. „Je hrozně hodná.“
Pak se přece jenom na chvíli zamyslí. „I když začátek byl…“ Řešila, jak bude vše zvládat, jak si v průběhu tréninků zařídí hlídání. Podobně jako ostatní matky-sportovkyně se naučila efektivněji využívat čas. „Když dřív člověk promrhal dvě hodiny, bylo to celkem v pohodě. Teď není úplně jednoduché najít si čas na trénink,“ přiznává.
V souvislosti s návratem do reprezentace v těchto dnech také přemýšlí, jak bude se stolním tenisem opět jezdit po Evropě. Na klubové zápasy v Německa bude podle možností rodina jedzit s ní. Ale mistrovství Evropy v Jekatěrinburgu? „To bez ní budu dvanáct dní! Ty jo!“
Už na začátku to řekla sama: Bude to jiné…
