Hana Matelová se připravuje od začátku roku v Národním tréninkovém centru v Havířově
Přes pět let žila a trénovala jedenapadesátá hráčka světového žebříčku Hana Matelová v německém Düsseldorfu. Odešla tam po Evropských hrách v Baku v roce 2015 a za tu dobu se jen ve zmiňovaném světovém žebříčku zlepšila o padesát míst. Startovala na olympiádě v Riu, dvakrát se probojovala na prestižní turnaj TOP 16 a společně se Slovenkou Barborou Balážovou vytvořili deblový pár světové úrovně.
Od začátku letošního roku však rodačka ze Zlína opět změnila působiště. Přestěhovala se na sever Moravy a v Národním tréninkovém centru se bude připravovat pod vedením špičkových českých trenérů a bude pochopitelně významným přínosem pro celou tréninkovou skupinu.
Vzpomenete si na dobu, kdy jste se rozhodla k velkému životnímu kroku a přestěhovala se do Düsseldorfu?
Samozřejmě, bylo po Evropských hrách v Baku, kde jsme v soutěži družstev vybojovaly bronzové medaile. Rozmýšlela jsem se tehdy mezi rakouským Lincem a právě Düssledorfem. Před světovým šampionátem v Číně jsem byla poprvé na soustředění v Německu a mohla jsem si obě centra porovnat. Rozhodla jsem se pro Düsseldorf.
Po více než pěti letech, když se ohlédnete zpátky, bylo to správné rozhodnutí?
Určitě ano. Myslím si, že kdybych tam neodešla, tak se ani nedostanu na olympiádu do Ria. Bylo mi už pětadvacet, ale byla to velmi významná životní změna. Skvělá zkušenost a jsem za ni ráda. Byla tam Baška (Barbora Balážová – pozn.aut.), ta mě seznámila s několika Čechoslováky, kteří tam žili. Bylo to zpočátku těžké, ale pak jsem si rychle zvykla.
Co bylo největší výhodou, že jste se stala členkou kvalitní tréninkové skupiny?
Já jsem předtím trénovala asi pět let v Praze a cítila jsem, že potřebuji nějakou změnu. Teprve v Německu jsem se stala opravdu profesionálkou. Až tam jsem například začala spolupracovat s mentálním koučem, začala více a lépe regenerovat. Tréninková skupina byla moc důležitá. Byly tam skvělé hráčky, mistryně Evropy Wu Jiaduo, Kristine Silberaisenová, Irene Ivancanová, Nina Mittelhamová, Shan Xiaona a taky Baška. Já jsem tam vlastně patřila k nejhorším a měla jsem se pořád co učit. Tohle mi ohromně pomohlo.
Rozhodnutí vrátit se zpět do Česka bylo spontánní nebo důsledek delšího vývoje?
Bylo to velmi rychlé. Byla jsem na přelomu října a listopadu minulého roku na tréninku v Havířově. Ten týden se mi líbil a já jsem si řekla, jestli už není čas zase na nějakou změnu. Původně jsme měli plán, že za mnou bude reprezentační trenér Petr Nedoma jezdit do Düsseldorfu, někdy zase přijedu já tady a takto to budeme střídat. Podmínky v době pandemie se však změnily. V Německu bylo vlastně nemožné, aby tam v této době přijel hráč nebo trenér a ihned mohl začít pracovat. Nejprve se dělaly testy, pak pětidenní karanténa, a to po každém odjezdu a příjezdu do střediska. Tohle nešlo, měla jsem strašně moc ztrátového času. Byla jsem v Německu pět let, zkrátka jsem si řekla, že to stačilo. Celý život trénuji de facto individuálně, nyní mám možnost intenzivně pracovat se skvělými trenéry. To mě ještě může posunout dopředu.
Jak na vás zapůsobilo Národní tréninkové centrum jako komplex?
Základem je velká hala. Nejdůležitější turnaje se hrají ve velkých halách, takže tohle je absolutní nutnost. Vynikající je i zázemí. Ubytování a stravování přímo na místě je taky skvělé. Líbí se mi i posilovna a regenerace. Je to zkrátka moderní centrum, které snese srovnání s těmi největšími v Evropě.
Vaším příchodem se výrazně mění i samotná vaše role v tréninkové skupině. Už nebudete jednou z několika kvalitních hráček, ale doslova vůdčí osobností. Není to krok zpět?
Já tohle naopak beru jako benefit. Budu pracovat s reprezentačními trenéry, kteří budou mít dostatek času se mi věnovat. To mě může posunout dopředu. Budeme se věnovat detailům, na které mě v Německu neměl kdo upozornit. Samozřejmě, samotná skupina hráček je slabší, ale pak jsou tady muži, se kterými se dá taky trénovat. Je to jen věcí správného plánování. Centrum nabízí obrovské tréninkové možnosti a věřím, že mi pomůže k dalšímu zlepšení.
Není navíc vyloučeno, že do tréninkového centra budou jezdit také zahraniční hráči a hráčky. Francouzka Marie Migotová bude první z nich. Je to tak?
Teď je fakt blbá doba na podobné plány, ale jakmile tohle všechno kolem covidu pomine, určitě tady hráčky budou chtít trénovat i natrvalo. Marie o to zájem má. Nebo k nám budou jezdit třeba národní týmy na kempy. A my pak samozřejmě budeme jezdit k nim. Tohle je taky hodně důležité, krátká změna prostředí tréninku vždy prospěje. Já proto neříkám, že už nikdy nebudu trénovat třeba v Düsseldorfu.
Kam byste se ještě díky kvalitnímu tréninku v Havířově výkonnostně chtěla posunout? Jaké jsou ještě vaše sportovní cíle a sny?
Prvním velkým cílem je kvalifikovat se letos na olympiádu do Tokia. Pak je tady třeba turnaj TOP 16, kde jsem dvakrát vypadla v prvním kole. Myslím, že mám šanci probojovat se některém z příštích ročníků třeba do čtvrtfinále nebo možná i semifinále. Chce to správně načasovat formu a předvést špičkový výkon. A pak bych se ještě chtěla pokusit vybojovat individuální medaili na mistrovství Evropy. Je mi jedno v jaké soutěži, ale tohle je můj velký sen.
