"Měla jsem postoupit a prohrát až s Wang Nan. To by bylo stylové," usmívá se Dana Čechová
Sen o startu na olympiádě v zemi, kde je stolní tenis národním sportem, se splnil dvěma českým reprezentantům. Na hrách v Pekingu 2008 se představili Petr Korbel a Dana Čechová. Zatímco pro tehdy už sedmatřicetiletého Petra Korbela to byla v pořadí pátá olympiáda, Dana Čechová absolvovala svoji premiéru.
Oba také vnímali dění na turnaji úplně jinak. „Nevyšlo mi to podle mých představ. Těch faktorů bylo několik a odjížděl jsem hodně zklamaný. Především jsem hrál s jinými potahy, než na jaké jsem byl zvyklý. Ty moje totiž firma přestala vyrábět a z malých zásob, které jsem ještě měl, mi žádné neseděly. Byla to obrovská smůla,“ poukazuje na první velký zádrhel při vzpomínce na hry v Pekingu Petr Korbel.
Prohrál hned svůj první zápas s Polákem Lucjanem Blaszczykem 2:4 a mohl jen hořce vzpomínat na turnaj v Atlantě, kde došel až do semifinále. „Do Číny jsem se moc těšil, jenže, ono to dopadlo úplně jinak. Organizátoři pochopitelně dělali maximum proto, aby uspěli domácí hráči. Já jsem se například nedostal ani na minutu na trénink do hlavní haly. Stížnosti nepomáhaly, musel jsem se spokojit s přípravou v tréninkové hale, kde ale byly trochu jiné stoly. A pak samotný zápas s Luckem, kterého jsem velmi dobře znal z klubu. On už hrál jedno kolo před naším vzájemným duelem a dostal se tak trochu rychleji do tempa. Vyhrál zaslouženě, já byl hrozně zklamaný,“ přiznává rekordman mezi českými stolními tenisty v počtu startů na olympiádách. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu hrát na pěti olympijských turnajích. Je to nádherné. Zdraví bylo základ, i když nemohu říct, že jsem neměl během kariéry zdravotní problémy. Ještě jsem si pohrával s myšlenkou, zabojovat a pokusit se dostat do Londýna, ale to už jsem si uvědomil, že na takový turnaj je dobré jet s vědomím, že mohu něco uhrát. To už jsem necítil,“ dodal.
Kvalifikovat se na pět po sobě jdoucích olympiád je výkon, který se hned tak někomu nepovede. Dana Čechová je ráda, že byla členkou olympijské výpravy alespoň na dvou. Třebaže ta první v Pekingu vůbec nebyla v plánu. „Nebyla jsem tehdy rok nebo dva vlastně ani v nároďáku, až v roce 2007 jsem se vrátila ze zahraničí a začala se více zajímat o domácí dění. Na první kvalifikační turnaj jsem necestovala, až na tom druhém přišla moje chvíle. Vyhrála jsem tehdy domácí šampionát, takže to bylo za odměnu. Vše se semlelo tak rychle, že jsem ani nestačila znervóznět a chytit trému. Prostě jsem si tam jela zahrát. Měla jsem dobrý los, postupovala postupně blíž a blíž místům, která znamenala letenku do Pekingu. Ani po skončení turnaje jsme však ale pořádně nevěděli, zda jsem si ji nakonec vybojovala, to jsem se oficiálně dozvěděla až po návratu domů,“ vrací se k nejkrásnějším momentům své sportovní kariéry.
Splnila si svůj cíl, který kdysi jako malá holka prozradila při žákovském turnaji. Že se chce jednou probojovat na olympiádu. „Moc jsem si to užívala, ale při odletu do Číny jsem byla neskutečně nervózní. V olympijské vesnici jsem nakonec strávila báječné tři týdny. Měli jsme spoustu vstupenek na jiné sporty a dost jsem toho viděla. Když se však blížil náš turnaj, opět se mi roztřásla kolena. Trenér Tomáš Demek s Petrem Korbelem mě utěšovali a soudě podle výsledků, docela se jim to povedlo. Vyhrála jsem dva zápasy za sebou a v boji o postup mezi dvaatřicet nejlepších jsem prohrála s Maďarkou Potaovou. Herně to bylo výborné, měla jsem za stavu 10:8 dva mečboly, jenže jsem je nevyužila. Byla jsem na sebe děsně naštvaná,“ ohlédla se za svým první olympijským turnajem a nyní už s úsměvem dodává: „Měla jsem postoupit do dalšího kola a tam prohrát s bývalou světovou jedničkou s mistryní světa Wang Nan. To by bylo stylové.“
Dana Čechová (Hadačová)
Předkolo: Dana Čechová – Zeina Shabanová (Jordánsko) 4:0 (3,6,8,5)
1. kolo: Dana Čechová – Veronika Pavlovičová (Běl.) 4:2 (-7,7,9,-5,9,6)
2. kolo: Dana Čechová – Georgina Potaová (Maď.) 3:4 (-3,8,-6,12,4,-10,-10)
Petr Korbel
2. kolo: Petr Korbel – Lucjan Blaszczyk (Pol.) 2:4 (-9,-9,7,-4,10,-8)
