Na letošní mistrovství Evropy juniorů odjížděl do rakouského Schwechatu skromně a jako člen družstva, kde bude od trenéra Pavla Špačka dostávat příležitost coby třetí hráč. Nakonec všechno dopadlo jinak. Favorizované české družstvo vypadlo už v osmifinále s Belgičany a zklamání bylo velké. Ve dvouhře byly ambice naší pětice mnohem menší. Jenže kvarteto českých juniorů postoupilo do osmifinále a mezi nejlepší osmičku už jen jeden, od kterého se to nejméně čekalo. Jakub Seibert vystoupil ze stínu toho „čtvrtého vzadu“ a rázem na něj byla upřena pozornost. V zápase o medaili ho čekala nasazená jednička, Francouz Simon Gauzy. Ani proti vysokému favoritovi se Kubovi nerozklepala kolena a odehrál s ním vyrovnanou partii s přijatelnou porážkou 2:4. Na snímku Jakub Seibert s reprezentačním trenérem Pavlem Špačkem v průběhu utkání s Francouzem Gauzym.
Čtvrtfinále na MEJ však nespadlo pro 17letého hráče TJ Slavoj Severotuk Ústí nad Labem z nebe a mělo vlastně svou logiku. Možná si málokdo všimnul, že Seibert stále stoupal po evropském žebříčku vzhůru. Ještě v únoru byl schován na nevýrazném 68. místě, ale v dalších měsících už díky výborným výkonům na mezinárodních turnajích juniorského okruhu „skákal“ dopředu: 59 – 49 – 52 – 31 a 27. Po Schwechatu se vyhoupnul v srpnovém pořadí evropských juniorů na 23. příčku a redukovanou – po odchodu hráčů před ním mezi dospělé – třináctou!
Rodák ze severočeského Ústí nad Labem se neustále posunoval vpřed i v domácím měřítku, brzy se zařadil mezi českou špičku v mladším žactvo a v ní se držel i následujících věkových kategoriích. Před čtyřmi roky se stal v Liberci mistrem republiky ve dvouhře mladších žáků. Letos na sebe upozornil finálovou účastí v singlu dorostenců na šampionátu ve Skutči a definitivně si pojistil nominaci pro Schwechat. To vyzvedáváme Jakubovy největší individuální domácí úspěchy a k nim patří i ten mezi dospělými: v Brně na republikovém šampionátu začátkem března stál na bronzovém stupínku ve čtyřhře (společně s Davidem Reitšpiesem). Právě s Davidem (ročník 1996) jsou již delší dobu reprezentační kolegové. Už v Praze na MEJ 2009 v roli náhradníků byli u bronzové medaile družstva kadetů. Letos chtěli nejméně podobný kov v juniorským týmu. Bohužel to nevyšlo, ale příští rok je pro ně další velkou výzvou. Juniorský šampionát budou hrát doma – v Ostravě a právě oni budou tahouny českého týmu.
Kubu připravuje v Ústí nad Labem již delší dobu Josef Braun, bývalý reprezentant a mimochodem nyní se stal asistentem reprezentačního trenéra juniorů. Zeptali jsme se ho, v čem vidí příčinu čtvrtfinálové účasti na posledním MEJ?
„Je to dlouhodobá záležitost a výsledek čtyřletého systému práce s Kubou a také s Tomášem Polanským. Myslím si, že výhodou je práce pouze s jedním trenérem. Starám se o dopolední i odpolední trénink, jeho organizaci a efektivnost. Dovezu je do školy, přivezu z vyučování. Dopoledne se zaměřujeme na zásobník a odstraňování technických a úderových chyb. V tomto udělali oba velký pokrok. Ještě před dvěma roky měl Seibert obrovské nedostatky na forhendu, neuměl hrát nad stolem, chyboval často v rozehrávce prvních míčků. Odpoledne mají sparingy s dospělými hráči A a B-týmu Slavoje a jednou týdně s nimi trénuje Ríša Výborný, který nyní bydlí v Ústí nad Labem… Nechci se chválit, ale pokrok v technice úderů je u obou markantní, a to je základ k dalšímu rozvíjení herních činností.“
Tak jak to popisujete, přímo efektivní tréninkový systém. Ale jak daleko je k ještě lepší přípravě?
„Už blízko. Pravda, teď zanedbáváme regeneraci. Není na ní moc času. Musíme určitý objem věnovat také fyzické přípravě, plavání a dalším tělesným kompenzacím jako např. posilování. V tom vidíme ještě rezervy, jinak moc ne.“
Do Schwechatu neodjížděl Seibert v roli tahouna týmu, přesto byl v družstvu velmi platným hráčem a v jednotlivcích dosáhl nejlepšího výsledku z naší pětice juniorů. Překvapilo Vás to?
„Hodně mě to překvapilo. Ale na rozdíl od Bajgera a Beneše se od něj nečekalo, že na něm bude stát výsledek družstva, které patřilo k favoritům. Mohl hrát uvolněně, což se ukázalo v koncovkách sedmých setů obou zápasů ve dvouhře mezi 32 a 16 hráči. V tom měl výhodu. Hlavně jsem měl radost, že hraje dobře stylově a drží krok s těmi nejlepšími. Co by bylo platné, kdyby něco uhrál, ale stylově by se už nemohl posunout dále.“
Jiné to naopak bylo s Tomášem Polanským, který měl v družstvu kadetů roli jasné jedničky a trenér na něm stavěl náš případný úspěch. Nakonec jsme skončili ve čtvrtfinále…
„Vytknul bych reprezentačnímu trenérovi Luboši Pěnkavovi, že na v té době 13letého kluka vyvinul příliš velký tlak. Výsledkem byl stres, který se projevil na jeho hře. To bylo hodně patrné v utkání s Dány o medaili. V tu chvíli Tomáš byl ve hře bojácný, pinkal, nebyl aktivní. To byla příčina Tomášových nevyrovnaných výkonů a nijak to nesouviselo s množstvím odehraných zápasů, fyzičkou nebo rozehraností. Já vím, že čím více se na něj tlačí ve stylu „musíš“, tak on se uzavře a pak už sám ani nechce. Ale určitě to nebylo tak, že by vědomě nechtěl odevzdat co nejlepší výkon. Já sám jsem před dvěma roky udělal v tomto směru stejnou zkušenost, také jsem tlačil na něj kvůli výsledkům a ukázalo se, že je to špatně.“
Jaké má nyní postavení Slavoj Ústí nad Labem z hlediska výchovy mládeže? Fungovali jste jako krajské středisko mládeže.
„Ještě v minulé sezóně jsme měli statut krajského střediska, letos už ne. Ptáme se, proč? Nedostáváme finanční příspěvek na Seiberta a Polanského, protože nejsou v RCM, přesto vychováváme dva z nejlepších reprezentantů. Vedeme jednání s ČAST a chceme dospět k dohodě a spolupráci. Jisté je, že ani jeden z nich nepůjde trvale do Prahy nebo Havířova, protože současný systém jim i rodičům vyhovuje. My v klubu také spatřujeme tento způsob přípravy za velmi dobrý, naopak stálý pobyt v RCM by byl pro ně nevýhodný, navíc škola, ubytování, strava by nebyly na takové úrovni, jaké mají doma. Výhodou pro ČAST je skutečnost, že mně neplatí, to zajišťuje klub.“
Stejnou otázku jako trenérovi Braunovi jsme položili i Kubovi: v čem vidíš příčinu svého postupu do čtvrtfinále MEJ ve Schwechatu?
„Asi je to tím, že jsem v sezóně podstatně více trénoval. V prvním polovině to ještě nebylo znát a hrál jsem hůře, ale pak jsem chytil formu a tři, čtyři turnaje před mistrovstvím Evropy jsem již hrál dobře a ve Schwechatu to vygradovalo. Hodně mně pomohl zásobník při tréninku, na který chodím dopoledne. Zlepšil jsem rozehrávku forhendem z krátkých balónů.“
Odpoledne přichází další trénink už se sparingem. Vyhovuje ti?
„Teď určitě, kvalitou i četností, protože hraji s našimi extraligovými hráči a Richardem Výborným. Jeden týden v měsíci jsem v Praze ve středisku a tady je příprava také kvalitní. Trénuji proti jiným stylům a je to takové variabilní.“
Co si slibuješ od toho, že budeš nyní pravidelně nastupovat v české extralize?
„Už se těším na utkání s našimi nejlepšími hráči, ať již v Královém Dvoře, El Niňu, novém týmu STENmarketing nebo jiných. Naším cílem ve Slavoji je záchrana.“
Uvidíme, jak si Kuba bude vést v konfrontaci s dospělou českou špičkou. To je pro něj ta nejlepší příležitost a možnost na sobě ještě více pracovat, aby singlové čtvrtfinále MEJ nezůstalo osamoceno.
Jakub Seibert hodně zlepšil forhendový úder.
Bekhend je jeho tradiční zbraní.
Foto: V. Slobodzian
