"Dost ujíždím na kávě, takže si s sebou vezu mlýnek a kvalitní zrna," směje se Hana Matelová
Šestičlenná výprava českých stolních tenistů a tenistek se konečně dočkala. Do brazilského Rio de Janeira odlétá kvarteto Lubomír Jančařík, Dmitrij Prokopcov, Iveta Vacenovská a Hana Matelová, společně s trenéry Jindřichem Panským a Pavlem Krpcem bojovat na olympijském turnaji.
Po několikatýdenní přípravě všichni věří, že jsou v optimální formě a pokusí se navázat na vynikající úspěchy svých předchůdců na hrách v Soulu (semifinalistka ve dvouhře Marie Hrachová) a Atlantě (semifinalista ve dvouhře Petr Korbel). „Doba je stejná jako před dvaceti lety, kdy byli Asiaté a především Číňané nedostižní, ale Petr Korbel přesto postoupil až do boje o medaile. Je to sport a stát se může cokoliv. Ale podobně jako řada jiných hráčů i já zdůrazňuji, že je to nesmírně těžké porazit čínské hráče na vrcholné akci. To se musí sejít dohromady všechny důležité vlivy. Losem počínaje a třeba slabší chvilkou soupeře konče,“ tvrdí Dmitrij Prokopcov, který letí na svojí první olympiádu. Nervozitu před odletem žádnou nepociťuje, ale předpokládá, že to přijde až přímo v Riu. „Byl to velký sen dostat se na olympiádu, takže možná už v letadle, možná po vstupu do olympijské vesnice a taky před zápasem nervózní budu. Ale jsem už dost zkušený na to, abych si s tím poradil.“
Velikou nervozitu naopak měl, a to přiznává, Lubomír Jančařík, který rovněž ochutná atmosféru olympijských her poprvé v kariéře. „Zhruba před třemi dny jsem byl hodně nervózní. Vím, kolik úsilí jsem věnoval přípravě, jak tvrdě jsem trénoval. Teď už je to naštěstí v pohodě, cítím se dobře a moc se těším. Makal jsem opravdu hodně, možná nejvíc za celou dobu, co hraji, takže uvidíme, jak se mi bude dařit.“ Do začátku turnaje zbývá deset dnů, což by podle Lubomíra Jančaříka mělo na aklimatizaci a vyladění formy stačit. „Uvidíme, jaké podmínky tam budou. Jsem zvyklý trénovat i týden před turnajem dvakrát denně, teprve pak zvolním.“ Vytáhlý stolní tenista si ohromně pochvaluje olympijskou kolekci oblečení, která údajně úplně jinak vypadá na fotografiích a jinak na živo v zrcadle. „Ten pocit, když si ji člověk oblékne, se nedá na fotce zachytit. Jsem šťastný, že se mi povedlo na hry kvalifikovat a mohu nosit tohle slušivé oblečení.“
Pestrou a náročnou přípravu má za sebou také Hana Matelová. Začala nejprve s českými juniory, pak odjela na měsíc do Düsseldorfu a poslední týden absolvovala v Linzi. „Víc jsem pro úspěch na turnaji udělat nemohla. Měly jsme skvělý sparing, panovala dobrá nálada a zdravotně jsem taky absolutně v pohodě. Jsem moc ráda, že už letíme. Z aklimatizace a časového posunu strach nemám. Mnohem hůř snáším lety směrem na východ, tedy například do Číny. To bývám dva tři dny úplně mimo. Teď by to mělo být v pohodě.“ O ambicích v Riu hovoří i Hana Matelová hodně v otaznících. Je si moc dobře vědoma síly asijských soupeřek. „Na ambice se nás můžete zeptat po losu. To budeme vědět přece jen o něco víc. Takhle je to hrozně těžké odhadnout. Ale obecně řečeno, když se mi povede vyhrát dva zápasy, budu šťastná. Budu si chtít užít každé kolo, do kterého se mi podaří postoupit. A samozřejmě v něm odvést co nejlepší výkon.“
Iveta Vacenovská jako jediná z kvarteta hráčů a hráček atmosféru olympijských her zná. Je ráda, že svůj cíl, podívat se i do Ria, splnila a s přípravou je rovněž spokojená. Na hry se těší, asi jako každý. „Turnaj je speciální v tom, že tam není jen ten náš svět ping pongu, ale i další sportovci. Jsem velký fanda sportu, takže si nenechám ujít výkony jiných českých reprezentantů. Už se nemůžu dočkat, až budu chodit fandit. Totéž ale očekávám i od jiných, i my budeme v silné konkurenci podporu potřebovat.“
A co pro dobrou pohodu na olympiádě čeští reprezentanti přibalili do kufru? Lubomír Jančařík žádný talisman nemá, ale povzbudit by ho měla fotografie z jeho nedávné svatby. Naproti tomu Dmitrij Prokopcov řetízek s andělem strážným nosí na krku stále. „A myslím, že moje holky mi něco pro štěstí do kufru něco zabalí samy,“ usmívá se. Hana Matelová si na talismany taky moc nepotrpí. Ale jednu důležitou „nesportovní“ věc zabalit nezapomněla. „Dost ujíždím na kávě, takže si s sebou vezu vlastní mlýnek a kvalitní zrna. Jistě, brazilská káva, to je pojem, ale co já vím, jakou kávu budou mít v olympijském vesnici.“ A Iveta Vacenovská? Ta na svoji druhou olympiádu veze talismanů hned několik. „Přibalila jsem si například figurku Emila Zátopka, kterou jsme dostali jako součást kolekce. Sestra mi pro štěstí dala malý dětský kartáček na zuby, abych si na ni každé ráno i večer vzpomněla. A takových drobností mám víc,“ prozradila.
