Dnes se mi velice těžko píše. Děvčata prohrála rozhodující zápas o postup mezi nejlepších dvanáct týmů s Ukrajinou. Výborně rozehraný zápas nedotáhly do vítězného konce. Velká škoda. To utkání jsem sledoval po očku pouze na počítači. Do haly jsem se nedostal z důvodu popsaném dále. Kluci bez ztráty kytičky vyhráli svou skupinu ve 2. divizi. Na přímý postup do 1. divize musí ještě dvakrát vyhrát, děvčata naopak na udržení jedenkrát.
Dneska byl v Tokiu kongres ETTU. Lidské ukazovatele cesty opět perfektně fungovaly. Evropská asociace je v současné době dost finančně na dně, a tak se hledal v široké diskuzi vhodný model pro další fungování evropských šampionátů. Je tady asi 7 možností. Všechny národní asociace by se měli vyjádřit do 15. Května, co vlastně preferují. Bude to velice obtížné, protože je značný názorový rozdíl mezi velkými asociacemi a těmi malými. Nejvíc se asi diskutovalo o soutěži družstev. Hrát ji jednou za dva roky s kvalifikací nebo bez ní nebo každý rok. A se všemi družstvy nebo pouze s těmi postupujícími.
Zbyněk Špaček vedle předsedy Slovenského stolnotenisového zväzu Zdenko Kríže
Bohužel stále není pořadatel na příští ME jednotlivců v roce 2015, a to je skoro za dveřmi. Hovořilo se také o velkém rozvojovém programu pro mladé evropské hráče, ti teď hodně zaostávají za těmi asijskými. I přes velké potíže v ETTU bylo jednání velice korektní a srdečné. Škoda, že se jej nezúčastnil Petr Korbel, zástupce evropských hráčů. Určitě by k tomuto tématu měl co říci, jeho místo mezi členy Executive boardu bylo prázdné, přitom ještě včera byl tady v Tokiu přítomen.
Odpoledne byl mítink SCI – světového Swaythling clubu, určitě příjemné setkání pod vedením bývalého evropského šampióna E. Schöllera. Chvilku jsem na něm hovořil i s předsedou slovenského svazu a zároveň předsedou evropské veteránské komise o možných přípravách na oslavu 90. výročí československého stolního tenisu v příštím roce. Česká strana je plánuje na konec března, ta slovenská při MEJ v Bratislavě.
Momentka z tokijských ulic – japonské děti v jednotném oblečení…
Počasí se umoudřilo, chvilkami bylo i slunečno, žádný déšť. A i po včerejším lijáku byly všechna auta zase čistá a nablejskaná. A ještě dvě zajímavosti. Jezdí se tady vlevo a ulice jsou jako ze škatulky, bez jediného výmolu. Prý se tady používá jiný asfalt, dražší a asi to taky umějí pokládat. Možná i při vhodném počasí. A to druhá. Děti do škol chodí v uniformách, tedy ve stejných šatech. Každá škola jinak. Prý se tím mažou majetkové rozdíly. Hned bych to v Čechách zavedl.
Dnes jsem ani s děvčaty nemluvil, asi bych jim duševně nepomohl. Já totiž všechny porážky taky intenzivně prožívám. Snad to byl poslední černý den v Tokiu.
Z Tokia, Zbyněk ŠPAČEK,
předseda České asociace stolního tenisu
