Z hradu v Guimarãesi je krásný výhled na celé město
Evropský šampionát v Guimarãesi má za sebou první polovinu a je tedy na čase přiblížit prostředí, ve kterém se desetidenní sportovní akce odehrává. Starodávné město Guimarães má 52 tisíc obyvatel a narodil se zde historicky první portugalský král Alfons I. Centrum města je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO, nejznámější památkou je monumentální hrad z 10. století.
Guimarães byl také evropským městem sportu roku 2013 a může se tedy pochlubit špičkovým komplexem Multiusos de Guimarães, kde v těchto dnech probíhají boje o evropské tituly. V obří hale stojí 24 stolů a dění na nich lze krásně a přehledně sledovat jak z tribunu, tak z ochozů. Tréninkové haly jsou dostatečně veliké, jen v nich často bývá přeplněno. Ale to není nic neobvyklého. Téměř na každém rohu postávají portugalští dobrovolníci a dohlížejí, aby vše probíhalo tak, jak má. Například aby hráči náhodou nepoužili výtah, který je určen pouze pro trenéry, novináře a hosty ETTU.
Česká výprava není ubytována přímo v Guimarãesi, reprezentanti musejí každý den absolvovat patnáctiminutovou cestu autobusem. Hotel leží v zapadlém městečku a nenabízí sice luxusní pokoje, ani pestrý výběr jídla na snídani, každý pokoj je ale vybaven klimatizací a hosté mohou využít venkovní bazén k příjemnému osvěžení.
Radek Skála odpočívá mezi zápasy
Dobrá strava je základní podmínkou k podávání optimálních sportovních výkonů. A nutno dodat, že portugalští pořadatelé se při zajišťování jídla příliš nevytáhli. Prvních šest dní šampionátu podávali v jídelně stále tu samou polévku a obsluha pečlivě hlídá, kolik brambor na talíř naloží. Porce jsou tedy poměrně malé a mnohdy nedostačující. Vrcholem všeho je pak místní dobrovolník, který hlídá, jestli si hráči nevezmou náhodou ovoce i jogurt zároveň. Pak by se totiž zřejmě zhroutilo celé mistrovství. Naštěstí je hned u vchodu do haly stánek s výtečnou zmrzlinou!
Kvůli nedostatku jídla tak musí Češi chodit nakupovat do místních obchodů. Ani tam však nečekejte zázraky, kilo banánů sice prodávají za 80 centů, ale ovoce je často shnilé a vypadá nevábně. Ceny většiny produktů jsou srovnatelné s cenami v České republice, některé výrobky dokonce prodávají levněji. Tempo portugalského života je velmi poklidné. Nikdo nikam nespěchá, nikdo se nepředře. A domorodci navíc až na výjimky neovládají angličtinu, takže komunikace často ustává na mrtvém bodě.
Naštěstí mistrovství zatím probíhá bez problémů. Rozhodčí sice snad nezapočítali jediný špatný servis, ale i tak byli diváci v Guimarãesi svědky napínavých bitev, emotivních okamžiků a zajímavých příběhů. Doufejme, že tato aura vydrží šampionátu i do druhé poloviny a že Česká republika se zapíše mezi země ověnčené cennými kovy.
