Vánoční svátky již klepou na dveře. Sportovci mají v tomto období, až na výjimky, poněkud “zvláštní“ režim. Česká reprezentantka a dvojnásobná olympionička Dana Čechová ještě v sobotu absolvovala bundesligové utkání v dresu TTG Bingen/Münster-Sarmsheim. Teprve pak si mohla rodačka z Hodonína od stolního tenisu na chvilku oddechnout a těšit se, jak prožije nejkrásnější svátky v roce v kruhu rodinném. A jaký vlastně byl rok 2013 z pohledu Dany Čechové? O tom je dnešní předvánoční povídání s úspěšnou českou reprezentantkou.
Letošní rok byl poměrně bohatý na reprezentační akce. Jak hodnotíte své letošní vystoupení na mezinárodní scéně?
“Byl to z mého pohledu poměrně vydařený rok. Jsem spokojená. Vrcholem bylo mistrovství Evropy, na kterém jsme s holkama vybojovaly v družstvech bronzovou medaili. To bylo maximum, čeho se dalo ve Schwechatu dosáhnout. Bylo to super. Před tím se hrálo v Paříži mistrovství světa jednotlivců, kde jsem postoupila do druhého kola. Toho si také velmi cením. Podařilo se mi to na MS vůbec poprvé. A neměla jsem zrovna lehký los, v prvním kole jsem přešla přes Dvorakovou. Co se týká turnajů World Tour, těch jsem letos moc neodehrála. Mrzí mě porážka na Czech Open v Olomouci v prvním kole s Ruskou Bykovovou. To byla škoda, protože pak bych šla na Pótu a to byl pro mě docela dobrý los. Snad mi to v Olomouci vyjde lépe napřesrok.“
Na ME ve Schwechatu si české stolní tenistky vybojovaly bronzové medaile
V létě jste se musela “převtělit“ do jiné role. Na Letní univerziádě v Kazani jste působila jako vedoucí mini-výpravy českých stolních tenistek. Jaké to bylo?
“Určitě to pro mě byla zajímavá zkušenost. Prakticky jsem se dostala do úplně jiné pozice než jako hráčka. Kolikrát jsem si říkala, že jenom kritizuju trenérskou práci a hledám na všech trenérech chyby. Na univerziádě jsem si sama vyzkoušela, jaké to je, když se člověk musí trenérskou činností zabývat a starat se o chod družstva. Měla jsem to ulehčené v tom, že se s holkama známe z reprezentace. Přesto musím přiznat, že jsem byla z pohledu trenérky a vedoucí družstva kolikrát více unavená než jako hráčka za stolem. Ale byla to příjemná práce. Holky tvořily super tým. Škoda, že nám utekla ta medaile. Určitě by nám slušela. I tak bylo čtvrtfinále velice pěkným úspěchem.“
A jak vás jako trenérku a vedoucí družstva vaše reprezentační spoluhráčky poslouchaly?
“Holky jsou profesionálky, a tak jsem jim některé věci ani nemusela říkat. Bylo to naprosto bez problémů. Na všem jsme se vždy rozumně domluvily. Když jsem například chtěla, aby se více trénovala čtyřhra, nikdo neměl nic proti. Bylo to fakt super.“
Na klubové úrovni je vaše jméno již šestou sezónu spojené s předním bundesligovým celkem TTG Bingen/Münster-Sarmsheim. Jak se ván tam letos daří?
“Jsem v Bingenu maximálně spokojená, i když mi to v letošní Bundeslize nejde úplně podle mých představ. Hraju nahoře na jedničce nebo na dvojce a to jsou zápasy s nejlepšími hráčkami soutěže. Každé utkání je hrozně těžké, v podstatě tam není slabší soupeřky. Navíc jsem byla v úvodu sezóny zraněná, a tak ten začátek soutěže nebyl optimální. Věřím, že druhá polovina sezóny bude lepší.“
V bundesligové tabulce jste na tom ale velice dobře?
“Ano, to je pravda. Jsme zatím druhé hned za vedoucím Berlínem. A musím říct, že je to hodně zásluha Hanky Matelové, která po svém příchodu do družstva okamžitě zapadla. Hraje opravdu výborně.“
Je jistě příjemné mít v německém klubu kamarádku z české reprezentace?
“Jistě. Pro Hanku to byla velká výzva. Ona potřebovala pro svůj další výkonnostní růst přejít do kvalitnější soutěže než je česká extraliga. A Bundesliga takovou soutěží určitě je. Své šance se Hanka rázně chopila. Chtěla by se také dostat na olympiádu, což určitě není cíl nereálný. Jsem velice ráda, že do Bingenu přišla. Na začátku jsem jí pomohla s komunikací mezi ní a klubem, ale ona se velice rychle zabydlela. Pro nás obě je teď příjemné, že jezdíme spolu. Pro mě je to nová zkušenost, že v německém klubu hraju s další Češkou. A je to hrozně fajn.“
Blíží se Vánoce. Jak strávíte nejkrásnější svátky roku?
“Na vánoční svátky pojedeme k mým rodičům a potom se přesuneme domů do Plzně. Mezi svátky budu pochopitelně i trénovat. Mimo jiné jsem domluvená například s Davidem Reitšpiesem. Pak bude Silvestr a hned 3. ledna máme s Hankou zase nástup v Německu. Čeká nás pohár, jde o finálový turnaj. Máme přijatelný los. Troufám si říct, že to vidím na postup do finále, kde si s největší pravděpodobností zahrajeme proti Berlínu…“
Vypadá to, že domácí vrchol sezóny, mistrovství České republiky mužů a žen, se příští rok uskuteční v Plzni…
“Opravdu? To jsem strašně ráda, že bude v Plzni. Konečně. Já mám halu kousek od místa, kde bydlíme. To už se moc těším. Doufám, že to bude všechno fajn a mně se podaří zase jednou vybojovat nějakou medaili. Letos mě Hanka v Teplicích pěkně zařízla, a tak ji v Plzni čeká odveta (smích)…“
