„Několikrát jsem si tady na ten můj turnaj vzpomněla,“ říká bývalá česká reprezentantka
Před devíti lety vybojovala v katarském Dauhá ve světové kvalifikaci letenku na olympijské hry v Londýně. Dnes se bývalá úspěšná česká reprezentantka radovala z postupu opět, tentokrát v roli osobní trenérky. Její svěřenkyně Nizozemka Britt Eerlandová porazila ve finále své skupiny Španělku Galiu Dvorakovou a zajistila si místo na hrách v Tokiu.
Vzpomněla jste si někdy během turnaje na ten svůj úspěšný, který se konal před devíti lety?
Samozřejmě, že ano. Vzpomínky na Dauhá jsou moc hezké. Často jsem na to myslela během turnaje, když jsem viděla ty nervy ostatních hráček. Na tomhle turnaji se smazávají rozdíly mezi dobrými a těmi lepšími, všechno je to o momentální formě a momentální psychické pohodě. Já mám obecně světovou kvalifikaci ráda, protože na obě moje olympiády v Pekingu i Londýně jsem se dostala právě ze světové kvalifikace.
Měla to letos Britt Eerlandová jednodušší nebo těžší, než vy před těmi lety?
Já si myslím, že základem tohoto turnaje je mít dobrý los. To se povedlo mně i jí. Bylo tady dost soupeřek, přes které by bylo těžké přejít, ale nějak se nám oběma vyhnuly. Měly jsme zkrátka přijatelný los. Pak už zbývá jen obrovská dřina a ty nervy. Mentální nastavení a hlava, to je základem turnaje, kde se radují jen vítězové jednotlivých skupin.
Připravit mentálně nizozemskou jedničku byl váš hlavní úkol?
Přesně tak. Ona má svého trenéra, se kterým se normálně připravuje. Ví, co má hrát a jak má hrát. Na mně bylo připravit ji mentálně před zápasem a vést ji v jeho samotném průběhu. Klasický případ byl v semifinále s Chilankou Vegovou, kde to byl neskutečný boj a já jsem musela najít způsob, jak Britt povzbudit a najít správný směr.
Pracuje se s Britt z pohledu kouče dobře?
Ona už dnes patří k absolutní evropské špičce a je vysoko i na světovém žebříčku. Takoví hráči mají vždy svá specifika. Pracuje se s ní dobře, ale je to práce hodně náročná. Mentální příprava je o správné volbě slov, o správném přístupu, o zdánlivých maličkostech i správném načasování. Být neustále ve střehu, to není vůbec snadné. Když se to ale povede, ona šlape jako hodinky.
Když jste vloni kývla na její nabídku, neměla jste trochu strach? Je to přece jen vaše první trenérské angažmá.
Vloni v létě jsem dostala nabídku, zda jí pomohu probojovat se na olympiádu. Nizozemský svaz má přísná kritéria a nestačilo jen vybojovat si tohle místo v jedné z kvalifikací, ale také být do šestnáctého místa v redukovaném olympijském žebříčku. Samozřejmě jsem si říkala, jestli tohle není nad mé síly. Na druhou stranu tady byla otázka, kolikrát za život takovou nabídku dostanu? Vzala jsem to jako výzvu, věděla jsem, že to bude náročné, taky jsem to musela probrat doma a šla jsem do toho. Teď pochopitelně nelituji a jsem šťastná.
Úkol jste splnily, takže začne příprava na hry v Tokiu?
Původní dohoda s nizozemským svazem byla ta, že ji pomohu dostat se na olympiádu a tím to skončí. Teď už mám příslib, že do Tokia poletím s ní. Mám velikou radost. Příprava na hry bude dost složitá, ale v červnu bychom chtěly uspět na mistrovství Evropy jednotlivců ve Varšavě. Mám tím na mysli některou z medailí. Tento cíl asi přehodnotíme, pokud budeme muset letět na turnaje do Číny. Tam už by po návratu nebyl dost času na kvalitní přípravu. Závěrečný kemp před olympiádou by pak byl přímo v Japonsku.
To jsou hezké plány. Když se ale ještě vrátíme na probíhající turnaj v Dauhá, co říkáte na výkony vašeho bývalého reprezentačního kolegy Luboše Jančaříka?
Je to skvělé. Gratulovala jsem mu hned po prvním vyhraném zápase a stejně tak i po těch dalších. Porazil vynikající hráče a moc bych mu přála, aby se mu povedl i ten poslední krok. Budu mu držet palce.
