Dnešní probuzení bylo mrazivé. Sluníčko se snažilo dostat na oblohu, ale moc se mu to nedařilo. Je tady jakoby stále kouřmo. Ale předpovědi počasí mají na jedničku. Již před 10 dny bylo na internetu avizováno, že přesně 1. prosince se silně ochladí, a tak se taky stalo. V noci skoro na nule, přes den 8-10 stupňů. Ani v hotelu není nějak moc teplo. Přes noc nekompromisně stáhnou topení, a když (jako já) někdo dělá dlouho do noci, je na pokoji prostě zima.
Dopolední jízda autobusem, to byl opět zážitek. Řidič se prodíral zácpou, kdokoliv jiný – myslím tím z nás, by se do haly vůbec nedostal. Neměl by odvahu. Vždyť celá Šanghaj má více jak 17 mil. obyvatel, je zde více jak 3100 výškových budov, do těch se samozřejmě 20 patrové paneláky nepočítají. My jsme ve čtvrti Minhang, ani si nedovolím odhadnout, kolik kilometrů je to do centra. Na slavnostní zahájení jsme to jeli dobrou hodinu. A to jsou zde většinou jen čtyř a více proudové ulice.
Dneska se pokročilo v soutěži družstev, hrál se druhý stupeň. Děvčata si chtěla napravit reputaci a skončit na co nejlepším místě. Oba dva zápasy vyhrála. Dopoledne s Kanadou 3:0. Trenér Koutný postavil Týnu Štefcovou na post třetí hráčky, což zopakoval i odpoledne proti Egyptu. Ta není úplně v dobré pohodě. Ráno odvracela 4 mečboly, ale nakonec koncovku zvládla. Odpoledne to již bylo lepší. Bára Kapounová ji nahradila dobře. Dopoledne, ani odpoledne nezaváhala. Karolína Mynářová odvedla standardní výkon. Dvakrát ve svých singlech zvítězila, a tak děvčata oba dva zápasy vyhrála poměrem 3:0. Zítra si zahrají o konečné 13. místo, tedy o jedno místo níže, než je jejich současné pořadí na světovém žebříčku.
Týna Štefcová naslouchá radám trenéra Kamila Koutného
Junioři dopoledne prohráli s Japonskem, ale to již určitě víte. Jen připomenu, že oba dva naši nejlepší hráči drželi s Japonci krok, oba mohli nakonec i zvítězit. Rozdíl mezi Asiaty a Evropany, a to bez rozdílu, je v pohybu. V ostatním se zcela vyrovnají. A teď trochu o večernímu duelu se Švédy. David Reitšpies se Švédem Ranefurem konečně předvedl na co má. Otočil stav prvního setu ze 4:8, a pak už kraloval. Ve třetí sadě byl stav již 8:4, najednou se lekl vítězství. A byl tady rozhodující 5. set. Naštěstí jej David zvládl bravurně. Šli jsme tedy do vedení. Tomáš Polanský nastupoval následně s Källbergem, který udělal za poslední dobu velký herní pokrok. Škoda druhého setu, kdy vedl 10:8, mohlo to být napínavější, neboť třetí sadu Tomáš vyhrál. Dle mého rozhodla jedna podstatná věc, a to příjem. V každém setu minimálně 4-5 míčků nebyl schopen přijmout. Standa Kučera s Ahlanderem neměl vůbec šanci. První svůj útočný výpad provedl až ve třetím setu. A jeho obrana vůbec nestačila. Navíc udělal mnoho svých chyb. Stav tedy 1:2. Nastoupil David Reitšpies proti Källbergovi. Opět, bohužel, stejná písnička, jeho servis se stal pro nás nepřekonatelným, a tak zápas skončil jednoznačně pro Švéda. Škoda.
Zítra hrají kluci o konečné 9. až 12. místo. Doufejme, že se vejdeme do první desítky. To by nám určitě slušelo.
Pohled do haly Minhang Gymnasium v čínské Šanghaji
A na závěr, jídlo je pořád stejně čínské, Kamil s holkami už na oběd chodí do amerických fastfoodů, aby se trochu najedli, a to tady zůstává ještě týden s Bárou a Kájou na soustředění. My ostatní trpíme, ale vždy to nějak zkousneme. Jinak ale všichni jsou zdravotně v pořádku.
Ze Šanghaje, Zbyněk ŠPAČEK, vedoucí výpravy.
