Skončila soutěž družstev. Jak jste již byli informováni. Junioři – 10. místo, juniorky – 14. místo. Asi to mohlo být o trochu lepší, ale přiznejme si, že hranice byla skutečně o trochu výš. Co nás může potěšit je, že se na MS dostala obě naše družstva, což se cení. Juniorům chybělo k nasazení do první osmičky vskutku málo. Ještě před nedávnem jsme osmé místo dokonce drželi. Pak bychom mohli pomýšlet ještě na lepší výsledek. Soupeři by byli snadnější. Juniorky prohrály vyhrané utkání s Portorikem, které nakonec skončilo 10. Toto místo by také juniorkám rozhodně slušelo, chyběl k tomu kousíček. Rozbor jednotlivých hráčů a hráček nechávám na trenérech. To ale až po skončení soutěží jednotlivců, které začaly dnes večer soutěží ve smíšené čtyřhře. Ve hře byly i tři kompletní české páry.
Odpoledne se hrála finálová utkání soutěží družstev. Dvakrát Čína proti Japonsku, dvakrát jednoznačná výhra pořádající země. Číňanky zde naprosto dominovaly, neměly skutečné soupeřky. Většinou hrají na jistotu, ta je však dokonalá. Všechno vrátí, všechno s horní rotací, nezkazí, většinou jsou nalepeny na stole, a ten úžasný postřeh. Většinou nechají zkazit soupeře. Vypadá to snadně, v podstatě jako dokonalý stroj. Jejich mužský protějšek se rozehrával. První zápasy nebyly dokonalé. To si nechali domácí borci až na finále. Neuvěřitelný pohyb za stolem, vynikající variabilní podání a agresivní příjem. Většinou se snaží podání přijmout aktivně. Tento úder občas zkazí, tak jako přechod po soupeřově topspinu. To je ale vše, co nechají soupeře uhrát. Čína je tedy stále na vítězné vlně. Vítězství berou jako samozřejmost. Asiaté získali sedm z osmy medailí. Tu poslední má USA. Pro Evropu tentokráte nic, více jak na zamyšlení. Není v tom jen talent a neuvěřitelná základna. Ale také tisíce a tisíce natrénovaných hodin.
Dopoledne bylo opět kouřmo, odpoledne se rozpršelo. Nehezké počasí, ideální na stolní tenis v hale. Ráno jsem vyzkoušel šanghajské metro. Pěkné, čisté, moderní. Stanice jsou výrazněji dál od sebe, než je tomu například v Praze. 8 stanic se rovná přibližně 30 minut. A hodně lidí. Je potřeba si na plánku zakroužkovat, kam se jede (plánek je v čínštině, aby místní rozuměli) a to vždy ukazovat. Pak na terminálu vám vždy někdo poradí. Při přestupech se nejde daleko, vše je značené i v angličtině. Tu místní většinou neovládají. To je asi největší kámen úrazu. Dojel jsem až na Náměstí lidu, prošel Nanjingskou ulici až na nábřeží Bund, přejel na druhou stranu řeky do Pudongu (nová Šanghaj). Město je čisté, všude přítomní uklízeči a uklízečky. Stejně tak i policisté. Nechal jsem se vyfotit před sochou velkého Maa. Metrem jsem se vrátil zpět tak, abych stihl odpolední finálové zápasy.
Zítra se začínají hrát i základní skupiny dvouher, z kterých první dva postupují do 64 členného pavouka. Tady se prosadit bude ještě těžší.
Ze Šanghaje, Zbyněk ŠPAČEK, vedoucí výpravy.
