Dneska byl pro naše hráče a hráčky rozhodující den, který měl říci, zda uspějí v soutěži jednotlivců. Již dopoledne startovali všichni tři junioři v hlavní soutěži dvouher. Soupeře měli těžké, ale tady na MS se již v hlavním pavouku nedá vybírat, ještě když z nich nebyl nikdo nasazený. Bohužel, ani jeden nepřešel bránou 1. kola. Tomáš Polanský prohrál sice 0:4 s Brazilcem Calderanem, ale tři sety byl favoritovi (4. nasazený v celé soutěži) naprosto vyrovnaným soupeřem. Pro Brazilce to byl totiž první singl vůbec tady na MS. Kdyby Tomáš odevzdal alespoň to, co předváděl v soutěži družstev, mohl uspět. Snad největší senzaci měl na dosah Standa Kučera. S asi nejlepším současným Evropanem Švédem Källbergem vedl totiž v rozhodujícím sedmém setu 4:2, aby nakonec prohrál tento set 9:11. Švéd to evidentně na obranu neumí. Standa jej lehce uchytal, a kdyby nedělal primitivní chyby, asi by zvítězil. Bohužel svůj životní zápas nedotáhl do vítězného konce. David Reitšpies prohrál s nasazeným Hung Ka Takem z Hongkongu, kterého snadno porazil v kvalifikaci na Olympijské hry mládeže. Jeho soupeř byl rychlejší a v úderech přesnější. V rozhodujících chvílích i klidnější. David působil v některých chvílích tak trochu odevzdaně. Moc chtěl, ale…. Poslední část juniorské kariéry se mu moc nevydařila.
A teď k dvouhře juniorek. Opakovala se, k naší nemalé radosti, situace z chlapecké dvouhry. Ani jedna z děvčat nepostoupila do 2. kola. Týna Štefcová byla s Němkou Mittelhamovou lepší. Proč nevyhrála, je mi velkou záhadou. Ani Karolína Mynářová nebyla bez šance. Ale co nás trápí nejvíc, jsou koncovky setů. Tam najednou všichni dělají lehké chyby. V deblech mezi posledními 16 páry měl také životní šanci pár Reitšpies – Polanský. Jen kdyby Tomáš nezkazil ve druhém setu při setbolu jistý, nalitý míček. Hráli by čtvrtfinále MS, a to ještě s párem z Tchaj-wanu. Suma sumárum, konečná. V soutěžích jednotlivců jsme tedy, dle mého názoru, neuspěli. Velká škoda.
Stále mě fascinuje čínská povaha. Úplně odlišná od té naší. Jestliže jsou hlučnější Němci či Rusové, tento národ je snadno překoná. Moc je nezajímá, zda stojíte či sedíte vedle nich. Navíc vůbec nejsou ohleduplní. Starají se jen sami o sebe. V metru si sednou na místa pro postižené a dělají, že spí. Na ulici do vás klidně vrazí a dělají jakoby nic. A řídit auto bych tady taky nechtěl. Na ulici to vypadá, kdo se dřív natlačí ten jede… jiná země, jiný mrav.
Co jim tedy naopak závidím, je úžasný pořádek. Tady v Šanghaji stále někdo chodí, zametá a uklízí. A to nejsou místní lidé bůhví jak pořádní. Zřejmě je to tím, že chtějí zaměstnat hodně lidí, nebo že chtějí vybudovat pro Šanghaj pověst druhého Singapuru, a nebo i dokonce Singapur předstihnout. A to, že na ulicích je mnoho policistů, je asi dáno z povahy zřízení Čínské lidové republiky.
Také jsem se sešel s ředitelem firmy Joola, sponzora naší asociace, panem Heinem. Ujistil mě, že je se spoluprací spokojen a určitě by rád ve spolupráci pokračoval. Ta je velmi výhodná, vše co jsme si vždy, i ústně, domluvili, platilo. Dohodli jsme se, že v novém roce se sejdeme na naší či německé půdě a vše ještě probereme.
Zítra naše výprava má již volný den. A to se hraje teprve 2. kolo dvouher. Pro mě trochu zklamání. Český stolní tenis by si zajisté zasloužil víc. Poslední můj deník napíši zítra večer místního času. V neděli totiž brzo ráno odlétáme přes Paříž domů. Snad tam nebude stávka, já osobně mám na to smůlu. Bude však neděle, a to Francouzi většinou nestávkují.
Ze Šanghaje, Zbyněk ŠPAČEK, vedoucí výpravy.
