Pro českou výpravu mistrovství světa juniorů včera skončilo. Popravdě řečeno naši reprezentanti skončili v soutěži družstev dle očekávání. Žádné větší zázraky jsme nemohli očekávat. A kdyby děvčata neprohrála smolně s družstvem Portorika, mohli bychom být asi vcelku spokojeni. Horší už to bylo v soutěži jednotlivců. Žádný velký zázrak se nekonal, naopak. Nečekali jsme čtvrtfinálová umístění, či dokonce medaile. Ale všichni vypadli vcelku brzy, i když někdy chybělo málo. Na to se však historie neptá. Rozbor ať udělají trenéři po návratu domů. Něco se však musí změnit, na tom jsme se tady všichni shodli. A nejen v ČR, ale také v celé Evropě. Když si předčete, kdo hraje čtvrtfinále soutěže jednotlivců, najdete tam nějakého Evropana?
Dnes píši ze Šanghaje naposledy, zítra totiž část výpravy odjíždí brzy ráno na letiště, a to včetně mé osoby. Kamil Koutný a dvě juniorky zde zůstávají ještě týden na tréninkovém kempu. Hotel je plný, a tak internetové připojení občas kolabuje.
Brzy ráno jsem s částí naší výpravy vyrazil do staré Šanghaje, následně také na nábřeží Bund, aby mladí alespoň trochu nasáli atmosféru tohoto města. Je sobota, a tak jsem byl zvědavý na počet lidí, který se bude pohybovat ve městě. Mohu říci, že bych tady nemohl žít. Na tolik lidí asi nejsme zvyklý. Přeplněné metro, přeplněné ulice, fronty na cokoliv, všude zácpy aut. Prostě, místní obyvatelé využívají dny volna k nákupům či vycházkám. Nábřeží Bund, snad nejvyhlášenější místo Šanghaje, bylo tak přeplněné, že jsme se museli doslova prodírat mezi davy návštěvníků. Ale pohledy směrem na druhou stranu, na Pudong, tedy novou Šanghaj, stály určitě za to.
Jinak toto město se vyznačuje silnou regionální identitou vycházející z jedinečných dějin. V mnoha ohledech jsou jeho obyvatelé dost podobní obyvatelům Hongkongu. Jsou to jižní Číňané, pocházející z prosperujících pobřežních měst, která v průběhu dějin sloužily jako základny pro uprchlíky. Přijali za své také západní zvyky a názory. Tito obyvatelé si tak vysloužili obdiv a také závist ostatních Číňanů zejména za svoje, i materiální, úspěchy. Také je to zde na první pohled vidět. Moderní vozový park, slušně oblékaní lidé, všude je čisto, ulice a domy v dobrém stavu, centrum jako pohádkové moderní město. Ačkoliv Šanghaj dlouhodobě koketuje se západními názory, zůstává nadále pevně čínská, a to nejen dle svých tradic a zvyklostí. Mohu osobně říci, že jsem zde nebyl poprvé, a opět mě uchvátila. Když jsem si prohlížel 7 let staré fotografie ve svém počítači, nevěřil jsem svých očím, co se tady změnilo, co se za tu dobu postavilo. Jak se prostě Šanghaj změnila k lepšímu.
Chtěl bych se s vámi tímto ze Šanghaje rozloučit. Těm, kteří tyto moje reportáže neuznávají nebo se jim nelíbí, se hluboce omlouvám. Chtěl jsem přiblížit nám stolním tenistům dění okolo tohoto mistrovství tak, aby to nebylo jen o výsledcích. Celé reprezentační družstvo včetně trenérů bylo perfektní, a kdyby přidali ještě lepší výsledky, byl bych s pobytem tady spokojen.
Ze Šanghaje naposledy, Zbyněk ŠPAČEK, vedoucí výpravy.
