16. 12. 2012 – Za dnešní den jsem rád, protože jednak skončilo mistrovství světa, a také jsme brzo ráno podnikli dlouho očekávanou projížďku autama po Hyderabadu tak, abychom stihli ještě program finálových zápasů.
Poslední mimočínský reprezentant skončil v semifinále, resp. hráčka. Němka Soljaová podlehla čínské reprezentantce Zhu Yuling a bylo vymalováno. Jenom čínská finále nás čekala v odpoledním a podvečerním programu. Zápasy byly pěkné, ale tak trochu nudné a bez emocí. Prostě Čína ovládla dokonale tento šampionát, podobně jako všechny poslední, zejména ty dospělé.
A teď k dopoledni, spíše k ránu. Byl jsem rád, že mladí viděli, jak se tady žije. Myslím si, že by tu nevydrželi ani týden. Já jsem na leccos zvyklý, dost jsem toho viděl, ale i na mě toho bylo moc. Ulice plné odpadků, smradu a špíny. A naprostý chaos. Není tady rozdíl mezi ulici a chodníkem. Mraveniště lidí – chodců, motorek, aut a obouchaných autobusů a náklaďáků. Prodej potravin v naprosto „nevyhovujících“ prostorách. Pro mě asi slabá příměra. A tak bych mohl vyprávět dál a dál. Indové si zřejmě představují demokracii po svém. Odpadkové koše neexistují, je tu na to prostě země. Navštívili jsme několik památek, kde byly nápisy. Za nepořádek, pokuta xy Rupií, ale okolo nápisu tolik leželo odpadků, že mi připadalo úsměvné. Bohužel byl i na těch památkách.
Naše výprava na na pevnosti FORT GOLCONDA
Jízda autem (měli jsme dvě) byla zážitkem, a také hororem. Mohu s klidem říci, že by náš řidič mohl ihned jezdit závody F1, a zřejmě ten druhý také, protože se nás neustále držel v závěsu. Seděl jsem vpředu a litoval jsem toho. Tomáš Vrňák si po chvíli jízdy v tom druhém přesedl k nám, prý protože se má rád. Stačilo chvilku v tom našem, aby prohlásil, že je to tedy úplně jedno, a že jsme naprostí sebevrazi.
Památky jsou nádherné, jen škoda, že jsou neudržované a nikdo tam moc neuklízí. První zastávkou byl pověstná brána Charminar (čtyři minarety) a vedle toho Mecca Masjid (muslimská svatyně, kam pustili jenom mě, protože jsem měl jediný dlouhé kalhoty). Druhou byla socha Budhy (Buddha Statue) na jezeře Hussain Sagar. Toto je snad vůbec největší socha budhy v celém širém světě. Poslední zastávkou byly prohlídky Pevnosti Golcondia Fort a hrobek králů, Qutub Shani Tombs. Zejména pevnost byla nádherná. A taky jsme měli průvodce, který mluvil srozumitelnou angličtinou, což se u ostatních nedá říci. Na pevnosti byl dokonalý propojený systém ochrany a komunikace. Králové, kteří tady žili, dbali hodně o svou bezpečnost. Když někdo tlesknul několik km od místa poslechu (z určitého místa), tak to bylo na onom místě poslechu nádherně slyšet. Stejně tak, když jsem promluvil do určitého rohu (potichu) místnosti, slyšel mě Pavel Špaček na druhém konci, jako když křičím do mikrofonu. Proč mít mobily a podobné vymoženosti, když to jde i jinak. Mohl bych další a další věci popisovat, ale to by bylo na dlouho.
Indické děti ve stejnokroji se chtěly moc fotit
Průvodce jsem se ptal, kdy je v Hyderabadu zima. On se na mě podíval a prohlásil: „No přece teď je zima.“ A to bylo 33 stupňů. „To v létě je tady přes 50,“dodal průvodce. A proto všichni muži nosí dlouhé kalhoty, dovtípil jsem se. A dále vyprávěl, jak jsou Indové hrdí, že tady v pokoji žijí jak muslimové, tak hinduisté a další národy. A myslím si, že má pravdu. Tak multietnické prostředí jsem dlouho neviděl. Žádné členění, všichni dohromady, blízko sebe. Stěžoval si taky, že je zde málo pitné vody, té užitkové je tu prý dost. Co je pojmem pitná, a co užitková pro Indy, není asi pro nás. Myslím si, že je to o řád posunuté dolů.
Dámská část výpravy s Tomášem Vrňákem odletěla před chvílí do Dubaje, my ostatní se přesouváme na letiště po půlnoci. Ráno z Dubaje letíme pak již všichni společně do Prahy. Moc se na bezesnou noc netěším, ale těším se již na české jídlo. Toho indického mám již dost a myslím si, že všichni ostatní také.
Srovnání naší výkonnosti s tou evropskou, asijskou a zejména tou čínskou bylo pro mne velice poučné. A jen doufám, že si z toho vzali příklad zejména oba dva trenéři, ale také hráči a hráčky.
Loučím se s vámi z Hyderabadu
Zbyněk Špaček
