8.12.2012 – Dnes byl poslední tréninkový den před ostrým startem. Družstvo juniorů si opět v odpoledních hodinách vyzkoušelo sportovní halu Gachibowli pod přísným zrakem trenéra Pavla Špačka.
A co na podmínky říká nejstarší člen týmu Ondra Bajger? „Na velikou vlhkost ve velkých halách nejsme moc zvyklý, to se zdá největší naším problémem,“ hodnotil Ondřej Bajger.
Jeho spolubydlící na pokoji Michal Beneš ho hned doplnil. „Míček však létá uspokojivě, začínáme si na prostředí zvykat.“
Největším problémem bude nejspíše strava. Je typicky indická a i já ji po dvou dnech začínám mít plné zuby. Výběr je dostatečný, ale vše je značně kořeněné a tudíž pálivé. Navíc se všichni bojíme o své zdraví, takže je tabu čerstvá zelenina, ne kvůli ní, ale kvůli vodě, která ji umyla.
Zítra máme brzo budíček. Začínáme hned v první „rundě“ od 9.30 hodin (5 hodin ráno našeho času) na centrálním stole s Američany. Vstup do turnaje je vždy důležitý. Trenér na večerní schůzce prozradil sestavu, ale tu se čtenáři dozvědí až zítra. Večer od 19 (našeho od 14.30) hrajeme s Egyptem. Skupina je tříčlenná a jen vítěz postupuje dál.
Hlavní hala má deset stolů, z toho dva centrální. Pořadatelé nemají dost zkušeností, tak je tady docela zmatek. O vše si musíme říkat postupně a několikrát. Teprve večer jsme dostali startovní čísla, informační box je prázdný a navíc bez České republiky. Vše prý bude, ale kdy…. Přesto bych řekl, že pořadatelé mají snahu, alespoň se tak tváří – vždy s úsměvem.
A ještě několik slov o prostředí. Hyderabád je čtvrtým největším městem v Indii (skoro 7 miliónů obyvatel) a leží v jižní části Indie. Hlavními obyvateli jsou hinduisté, ale značnou část tvoří také muslimové, vyznavači Islámu. Řekl bych, že se tady mísí dvě velmi odlišné kultury. Tady ve městě je teplo (přes 30 stupňů) a docela vlhko. Obrovský kontrast, polorozpadlá chatrč a vedle ní moderní, udržovaný hotel. Všude okolo špína – docela nepříjemný pohled. Jsou tu několik desítek let staré stánky či obchůdky se vším možným, většinou s jídlem a nápoji. Ulice jsou z velké části bez chodníků, nevím co se děje, když by nastalo období dešťů. A vůbec si nedovedu představit, že bych tam pozřel jakoukoliv potravinu. Auta jezdí tak, jak se jim zamane a pořád nepříjemně troubí. Jezdí se zde vlevo, ale někdy to není vidět. 50 % aut jsou rikši – dvoukoláky. Všichni však mluví nějakým způsobem anglicky, což je značná výhoda. Vždyť to byla také po dlouhá léta anglická kolonie.
Pro dnešek je to vše a zítra jdeme do boje. Hodně úspěchů.
Z Hyderabádu
Zbyněk Špaček, předseda ČAST
