11. 12. 2012 – Dnes pro nás skončila jedna část mistrovství. Vlastně skoro pro všechna družstva, kromě finalistů obou soutěží. Jak jinak, v obou případech jsou tam stolní tenisté Číny, a také v juniorech i v juniorkách týmy z Japonska. Naši skončili desátí. Přesně tak byli nasazeni. Perličkou je to, že před námi skončila všechna družstva, která tam skončit měla, tedy lépe postavená na světovém žebříčku. Takže můžeme říci, že jsme uhráli to, na co jsme momentálně měli.
Všichni v týmu však doufali, že to bude o trochu lepší. Čtvrté místo v Evropě je ale hezké. K hodnocení první části mistrovství se vrátíme s trenérem Pavlem Špačkem ještě zítra ve zvláštním článku.
Děvčata se již brobrala ze včerejšího nočního cestování a dnes pilně trénovala, a také fandila kolegům při dnešních zápasech. A ještě něco navíc. Domácí reportér si je vybral na rozhovor pro místní noviny. Ptal je jich zejména na naši vlast, počasí, sport a trénink a pokládal jim další a další otázky. Takže Karin Adámková a Tina Štefcová dělali České republice asi větší popularitu nežli politici za drahé státní peníze při svých výjezdech. Myslím, že vyjde i jejich foto, neboť si je i intenzivně fotili. Pak si vzali do parády ještě mě. Doufám, že jsem nic nezkazil.
Děvčata fandí svým reprezentačním kolegům
Opět jsem byl po cestě do haly šokován hrůznostrašnými stany podél hlavní silnice, kde žijí lidé. Asi bych tam poslal bydlet na pár dní i některé naše nespokojence. Takový životní rozdíl, co je tu vidět na pár krocích od sebe, je pro mě opravdu šokující. A ještě jedné věci jsem si všiml. Všechny potraviny a nápoje se prodávají prošlé. Někdy jen pár týdnů, někdy i měsíců. Upozornil mě na to před odjezdem Kamil Koutný, který zde byl nedávno před námi společně s Pavlem Širůčkem na Grand final. Je zarážející, že i podávané nápoje v lahvích v hale při mistrovství jsou také prošlé, skoro dva měsíce. Ale prošlou kolu pijí úpně všichni, i někteří Evropané, do kterých bych to nikdy neřekl.
Před chvíli mi zkolaboval počítač, a tak jsem málem se zprávami skončil. Pracuji ve velice stísněných podmínkách, kdy internet padá a zase padá a odeslat zprávu je doslova hororem. Snad, alespoň dle některých SMS, které jsem obdržel, jsou někteří rádi za čerstvé zprávy.
V těchto stanech celoročně bydlí velká část obyvatel Hyderabádu
A mám taky jednu úsměvnou historku. Volal jsem na pokoj klukům, abych jim sdělil, že si mohou u mě na pokoji vyzvednout tašky – suvenýry. A hlas na druhé straně mě nenechal vůbec mluvit a hned vypálil: „Za jak dlouho jsi schopen přijít na karty?“ To bylo asi 2 minuty po našem příjezdu z haly. Ten dotyčný byl Michal Beneš, tak jsem se tomu upřímně zasmál. A ještě, že mi neřekl „ty…“, jak to občas umí.
Z Indie zdraví
Zbyněk Špaček, předseda ČAST
