13. 12. 2012 – Začala kvalifikace dvouher (ze základních skupin se postupovalo do hlavní soutěže – 64 členného pavouka). Prvních 16 nasazených bylo přímo nasazeno do hlavní soutěže. Naši, kromě Kuby Seiberta postoupili dál, los jim však přidělil těžké soupeře. Uvidíme, kdo z nich projde přes první kolo. To je na pořadu zítra dopoledne u chlapců a po obědě u děvčat.
Také se hrají i první dvě kola čtyřher obou kategorií. Všechny tři naše páry jsou již mezi posledními 32. Večer se hraje ještě osmifinále smíšené čtyřhry, kde máme zastoupení v podobě Ondry Bajgera. Ten hraje se svou běloruskou partnerkou Baravokovou.
Direktoriát stanovil na zápasy dvouher časový limit 40 minut, někdy to stačí, ale mnohokrát se zápas protáhl a začala časová prodleva. Tím se nám rozhodilo i koučování. A tak jsem musel zaskakovat i já, dvakrát k Michalovi Benešovi a stejný počet zápasů i ke Karin Adámkové. Bilance 2:2, nic moc.
Zápas Michala Beneše s domáčím Indem byl vysílán na velkoplošné obrazovce
Kontrola raket probíhá zmateně, 20 minut před zápasem by měl přijít ke stolu náhradní rozhodčí a odnést rakety obou soupeřů ke kontrole. Ale moc to nefunguje. Rozhodčí u stolu jsou nekompromisní. Servisy se počítají jak na běžícím pásu, na počátku utkání stačí jedno upozornění. Běžné je v zápase započítat 2 – 3 servisy. Pravidla jsou daná předem a namalovaná na obrázku. Taky špatné chování se netoleruje. Viděl jsem případ Němce Josta, který dostal v jednom setu 2 červené karty, vedl 9:7 a při té druhé, byl rázem stav 9:9 a díky tomu svůj zápas skoro prohrál. I naši hráči mají problémy se servisem. Skoro každému z nich byl nějaký ten servis započítán. Michal Beneš dokonce v jednom zápase nepoužil téměř ani jeden forhendový servis. Karin Adámková se zase učila nahazovat ten z bekhendu.
Hotelové jídlo se zlepšilo, hodně pokrmů je již označeno „no spicy“. Ke snídani se objevuje i máslo, na oběd i večeři jsou k dispozici i nějaké těstoviny. Výběr zeleniny je bohatý, ale stále se bojíme vody, která ji umyla. Asi se to vyplácí, nikdo nemá žádné potíže, alespoň o tom já ani trenéři nevíme. I Pavlovi Špačkovi se daří lépe, otok z obličeje je docela pryč.
O našem informačním boxu jsem se již zmiňoval, dlouho jsem o něj bojoval. Máme jej, ale zeje stále prázdnotou. Takže všechny informace získáváme jen složitě přes občas nefungující internet nebo se pořád musíme ptát. Nespolehlivost Indů se potvrzuje (to mám načtené z jedné příručky). Všechno slíbí, ale když to není s nadšením, většinou nic nesplní. To se potvrdilo i v případě naší výpravy. Měl jsem skromná tři přání, spíše prosby a od doby jejich vyslovení jsem oslovené neviděl, včetně naší průvodkyně. Zřejmě nám ji dali jen tak na okrasu.
Manažer soutěží Raul Calin
Když jsme dnes jeli pozdě večer zpět do hotelu autobusem, tak mi už tato část města nepřipadala tolik ošklivá. Všechna špína zmizela ve tmě, byly vidět jen svítící reklamy kavárniček, hospůdek a obchodů. Autobusy jezdí neuvěřitelně na čas, jako ve Švýcarsku.
Z Indie zdraví
Zbyněk Špaček, předseda ČAST
