15. 12. 2012 – Dnes byl konečně jeden z poklidných dnů, který jsem strávil z větší části v hale, kde se hrály jedny ze závěrečných bojů na tomto mistrovství. Srovnával jsem zejména hru Asiatů a Evropanů. Ta Evropa vůbec na tom není špatně. Řada hráčů dokáže hrát s čínskými reprezentanty vyrovnané zápasy. S ostatními Asiaty jsou na tom nejlepší Evropané stejně.
Výsledky čínských reprezentantů mě ale moc nedávají za pravdu. V semifinále je jich ve dvouhrách 7 z 8. A debly ovládli úplně. Nevím čím to je, ale při pohledu na tu jejich mužskou část, mě napadají také myšlenky, jak jsou skutečně staří. V pasu mají neuvěřitelná data narození, ale přesto vydadají tak o 4-5 let starší. Snad se mi to skutečně jenom zdá.
Co však mě zarazilo, bylo to, že mezi poslední osmi v singlech neměli zastoupení Korejci, Taipejci a ani tam nebyl nikdo z Honkongu. Něco to napovídá? Zítra bude závěr šampionátu asi nezajímavý, tak budu přát alespoň Petrisse Soljaové, aby se tou čínskou pavučinou dál vítězně proplétala, i proto, že na cestě na toto mistrovství seděla v letadle v naší řadě, hned vedle Kuby Seiberta.
Dnes jsme stihli i krátkou návštěvu nákupního centra, byl jsem zklamán. Sice u vstupu kontroly, všude 5x více prodavačů než je u nás, ale zboží nic moc a navíc žádné typické pro zdejší oblast. A to byl především účel naší krátké zastávky. Snad to bude zítra lepší. Máme brzy ráno naplánovanou krátkou okružní jízdu po třech nejzajímavějších památkách. Proč brzo ráno? Protože bude neděle a ráno je prý všude málo aut. Jízda autobusem do haly mezi ostatními auty v tříproudové silnici je prostě úžasná. Jsou tady sice namalované jízdní pruhy, ale ty v zásadě neplatí. U nás jsou určité zásady, jako je přednost zprava, dej přednost v jízdě, dodržuj dopravní značky. Ale tady spíše jede ten, kdo se méně bojí a je odvážnější, a také ten, kdo má silnější a rychlejší auto. Rikšy jsou většinou vyhnání na pomyslný chodník a většinou nemají šanci. Asi bych si do ní nevlezl. Také pohled na dnešního strážníka, který řídil křizovatku, byl směsný. Ve chvíli naprostého chaosu mu zřejmě někdo volal, a tak si nejprve vyřídil telefon a pak zase pokračoval v řízení křižovatky.
Ve své zprávě jsem se zmínil o Francouzovi Gauzymu, jak hrál úžasné. Ale co předvedl po svém čtvrtfinálovém zápase, a to doslova v přímém televizním přenosu, bylo na můj vkus nechutné. Vše rozkopal a navíc o koleno rozlomil raketu. Tím tento hráč morálně skončil. Prostě porážku neunesl.
Abych se přiznal, chtěl jsem trochu těmito komentáři oživit svazové stránky, i když jsem po dvou, třech chtěl skončit. Dostal jsem však řadu SMS zpráv a byly kupodivu pozitivní, a tak jsem pokračoval. Těm, kterým se nelíbily, se hluboce omlouvám. Nejsem žádný redaktor, ani spisovatel. Zítra bych tedy napsal ještě poslední.
Včera jsem měl velké problémy s internetem. Uvidíme, jak se mi dnes podaří odeslat fotografie, včera to tedy bylo bez nich.
Takže, na dvou fotkách v přílohách je typická, ale již motorová – rikša. Jízda v ní je hodně levná, ale na můj vkus velice nebezpečná, v té dnešní indické dopravě. Na druhé fotografii jsou všude přítomné plakáty propagující toto mistrovství, anebo samotné pohlaváry této province. Myslím si, že to druhé je pravda.
Zdraví z Indie
Zbyněk Špaček, předseda ČAST
