Na konci června si zajela do Stockholmu na veteránské mistrovství světa. A co se nestalo: je světovou šampiónkou ve dvouhře nad 85 let! To, co se nikdy nepodařilo Elišce Krejčové-Fürstové ve svých nejlepších pingpongových letech, toho dosáhla v požehnaném věku. Navíc ze švédské metropole vezla druhé místo za čtyřhru. Tak tedy přece jen zlato, první veteránské v historii českého stolního tenisu. To bylo v létě a teď na podzim, v úterý 11. září, oslavila bývalá československá reprezentantka pětaosmdesátku. Požehnaný věk, v němž si většina lidí už nedokáže představit sportovní aktivitu. Eliška ano, naopak bez ní žít nemůže.
Byla výraznou postavou našeho stolního tenisu po druhé světové válce. Ze světových šampionátů si přivezla sedm bronzových medailí. Kdo tohle může říci! Po válce a v 50. letech kralovala našim ženám: 17x se stala mistryní Československa ve dvouhře a čtyřhře a 11x v dresu pražské Sparty! To je další unikát.
Rodačka z Kralup nad Vltavou, kde žije dodnes, vzpomíná na své začátky s pálkou: „Měla jsem dva starší bratry a když mi bylo asi šest let, tak tatínek pořídil bráškům pingpongový stůl. Postavil ho na zahradu našeho domku a začala jsem okukovat, co se to vlastně na stole děje. Později jsem si s taťkou už zapinkala a postupně hrála víc a víc. V deseti mě vzal bratr Vašek do místního TTK Kralupy. Ačkoliv jsem neuměla nic jiného než pinkat, tak jsem hned porazila obě nejlepší hráčky klubu.“
Eliška Fürstová měla talent na sport, hrála s kluky fotbal a také si oblíbila volejbal. Ale pingpong stále vedl. Jednou přijela do Kralup na „přátelák“ slavná Sparta a když neznámá Fürstová uhrála na sparťanskou hvězdu Ivu Bukovičovou 16 a 14 míčků, zaujala trenéra dr. Zdeňka Preissiga a pana radu Vendelína Veselého. Dr. Preissig dokonce dojížděl do Kralup trénovat s Eliškou. Přišel protektorát a Eliška začala v Praze studovat obchodní školu. Logicky přestoupila do Sparty a začala se zdokonalovat v obranné hře. „Začala jsem hrát extraligu smíšených družstev a brzy znala všechny známé pražské herny, Radiopalác, hotel Alcron, kino Illusion nebo pasáž Černá růže. Za protektorátu byl stolní tenis hodně populárním sportem a chodily na něj velké návštěvy.“ Po válce už patřila mezi naše nejlepší hráčky. V lednu 1946 získala v Bratislavě svůj první mistrovský titul – ve smíšené čtyřhře s Ivanem Andreadisem. O rok později v Mostě už vyhrála v Mostě co se dalo a měla cestu na své první MS do Paříže otevřenou. V dresu se lvíčkem pak hrála více než deset let. Skončila na MS 1957 právě ve Stockholmu, kam se po 55 letech vrátila pro titul mistryně světa! Nejvíce vzpomíná na MS 1950 v Budapešti, odkud si odvezla tři bronzy: za družstvo a čtyřhry s Květou Hruškovou a Andreadisem.
„V roce 1957 po mistrovství světa jsem napsala na sekci stolního tenisu a vzdala se reprezentace. Uvedla jsem, že jsem slíbila manželovi (vdala se v roce 1949), že budu hrát jen do třiceti let a končím tedy z rodinných důvodů. Ve skutečnosti jsem však už nedokázala snášet, když mě neustále kontaktovala StB a chtěla po mně spolupráci. Skončila jsem také ve Spartě a přestoupila do Slavoje a po dalších dvou letech se vrátila do Kaučuku Kralupy. Hrála jsem krajskou soutěž a za dva roky se naše družstvo rozpadlo. Tak jsem se stolním tenisem skončila úplně.“
Jenže stará láska nerezaví a Eliška na konci 80. let opět vzala pálku do ruky a chodila si zahrát do kralupské herny. Postupně začala hrát zase krajský přebor a navíc si přibrala trénování dětí. Brzy nato se zařadila mezi veterány a jezdila na mistrovství Evropy a světa. Na MEV 1997 v Praze vyhrála dvouhru kategorie nad 70 let a od této doby je pilnou sběratelkou cenných kovů.
Přejeme Elišce Krejčové hodně zdraví a ještě mnoho pěkných chvil s raketou za stolem.
Eliška Krejčová s dlouholetým deblovým partnerem Ivanem Andreadisem.
S reprezentačními kolegyněmi Květou Hruškovou a Idou Koťátkovou.
Eliška Krejčová ve veteránském věku.
