Na kemp Eurokids do Bratislavy vyjel český tým ve složení: Zdenka Blašková, Linda Záděrová, Jan Valenta, Šimon Bělík, a také trenér Tomáš Vrňák. Výprava byla podporována Petrem Bělíkem. Kemp se skládal z deseti, respektive z osmi oficiálních tréninkových jednotek.
Cesta
Cesta byla bez jediného problému (s výjimkou lehké ztráty orientace před předávkou u Brna), až do příjezdu do Bratislavy. Údržba místních silnic je na úrovni Rumunska a nutno dodat, že nejen úroveň silnic. Objevili jsme novou metodu, jak si poradit s dírami na vozovce – stačí je označit výraznou zelenou barvou po obvodu a vše je vyřešeno. Do budoucna je také dobré vědět, že chodec rozhodně nemá přednost.
Hotel
Hotel Junior ve sportovní zóně odpovídal označení *** a všichni snad byli spokojeni. Na pokojích bylo dost místa a na výbavu pokoje si nemohl nikdo stěžovat. Byli jsme skoro jediní hosté, tak jsme ho měli téměř pro sebe. Obsluha v hotelu by se dala směle rozdělit na dvě kategorie – 1. „náš host, náš pán“ a 2. „dobrý host, žádný host“. Myslím, že další komentář je zbytečný. Slovně bych hotel ohodnotil jako dobrý a plně dostačující.
Strava
Na snídani byly švédské stoly a nabízely vše, co je potřeba. Tedy kromě pravého poctivého másla, které bylo nahrazeno zcela odporným margarínem. To však byla nicotná chybička. Obědy se skládaly z polévky a hlavního jídla. Večeře z hlavního jídla a dezertu. Všem chutnalo s výjimkou předposledního oběda, kdy nám naši priatelia předložili zajímavý těstovinový mix, který 99% účastníků zdvořile odmítlo. Vše ale jistil nedaleký supermarket. Někteří z trenérů si stěžovali na menší porce, což musím jen potvrdit. Naštěstí pro ně, mnoho dětí mělo zcela opačný názor, jehož výsledkem byla oboustranná spokojenost. Naše skupina nechávala talíře většinou prázdné, což jsem kvitoval s povděkem. Obzvlášť bych vyzdvihl apetit Zdenky, která spolehlivě „zatočila“ s každým jídlem.
Doprava
Z hotelu do haly a opačně nás dopravoval autobus, dva mikrobusy a Arnošt – auto Petra Bělíka. Transport byl vždy včasný a probíhal přesně podle plánu, kromě posledního dne, kdy se zapomnělo na trenéra české výpravy. Do haly jsem tedy musel mimo oficiální rozvrh, z čehož jsem neměl vůbec žádnou radost.
Společnost
Sešlo se celkem 51 dětí z 20 zemí. Po překonání prvního ostychu se začaly tvořit skupinky. Vše vyvrcholilo poslední den společnou taneční párty, kde se už hráči a hráčky bavili téměř každý s každým, i když si občas dokonce někteří z nich nerozuměli ani slovo. Také mezi kouči se prosadilo jakési „jazykové řetězení“, kdy rozhovor mezi Černohorcem a Portugalcem, kterého se muselo zúčastnit 5 – 7 osob, měl tuto souslednost:
Srbština → Bulharština →Angličtina→Čechoslovenština→Polština→Portugalština
Pro všechny hráče muselo být setkání s tolika cizími národy velmi osvěžující a motivující. Zkušenosti, které si všichni připsali, jsou neocenitelné a jistě se budou hodit, nejen ve sportu, ale i v životě.
Vedení
Hlavním trenérem byl Piotr Skierski. Polák, který žije již několik let na Madeiře. K ruce měl Tomáše Jančího a trenérku slovenského národního týmu kadetek, Luciu Čolovičkovou. O vše ostatní se starala Lila de Soysa, manažerka ETTU a projektu Eurokids. Představil se také vynikající Miran Kondrič, specialista na kondiční přípravu, který pracuje na Univerzitě v Lublani.
Trénink
První tři dny se hrál turnaj, ve kterém jsme byli velmi úspěšní, a určitě jsme patřili mezi nejlepší týmy celkově. Po třech fázích turnajových, následovalo pět fází tréninkových. Hrály se hlavně rovné, pravidelné kombinace, zaměřené na pohyb za stolem. Kombinacím se servisem byla věnována vždy závěrečná část. Dvakrát se trénoval také servis a příjem. Každý trénink se hrál zásobník, kam se alespoň jednou dostal každý hráč. Na zásobnících se střídali trenéři jednotlivých výprav, kteří měli na starost úvodní a závěrečnou část každého tréninku. Největším přínosem pro všechny hráče byla konfrontace s odlišnými styly a seznámení se s prostředím mezinárodního tréninku. Zároveň si vyslechli i názory jiných trenérů na jejich hru. Fyzická příprava byla zastoupena pouze jednou lekcí M. Kondriče, která však byla výjimečně zábavná a všechny děti si přišly na své.
A vše ostatní
Kemp zpestřilo hned několik věcí: odpolední výlet do centra Bratislavy a prohlídka Starého Města, večerní meetingy pro hráče i kouče, kde se promítaly filmy týkající se stolního tenisu, hodina aerobiku se zajímavou instruktorkou a v neposlední řadě závěrečná párty, která měla velký úspěch a zároveň byla rozlučkou. Ranní výběhy kolem přilehlého jezera byly velmi osvěžující pro všechny hráče, a bohužel i pro trenéry 🙂
Na závěr bych si dovolil uvést subjektivní názor a zkusil bych malé srovnání s naším projektem „Hledáme budoucí olympioniky“. S radostí mohu konstatovat, že úroveň kempů v rámci našeho projektu je na dobré úrovni. Potvrdilo se mi, že vše co děláme, děláme správně. Nebojím se říct, že variabilita programu, pestrost cvičení, kombinování mnoha pohybových aktivit, zařazení speciálních programů (aerobik, psychologický rozbor), ale také přesný harmonogram celé akce nastavily laťku do určité výšky, kterou jen tak někdo „nepřeskočí“. To vše by samozřejmě nebylo možné bez přítomných trenérů a zapálených rodičů, kteří nás po dobu trvání kempu podporují.
Chtěl bych poděkovat všem čtyřem hráčům, kterým pojmy, jako je píle, zápal pro hru, samostatnost, ale i slušné chování a respekt, nejsou cizí. Tímto bych jim chtěl vyjádřit svou poklonu a zároveň jim sdělit, že si velmi vážím toho, jak kemp Eurokids absolvovali.
Tomáš Vrňák
