Když schází emoce, i špičkový zápas se stává tuctovým. A naopak
Už třetím rokem spolupracuje při velkých akcích České asociace stolního tenisu jako fotograf. Snímky Jana Brychty tak zná každý fanoušek, který pravidelně sleduje zpravodajství z Czech Open v Olomouci, Czech Open juniorů a kadetů v Hodoníně nebo také mistrovství republiky mužů a žen. I při nedávném podniku Seamaster 2017 ITTF World Tour v Omega centru zdraví ho bylo možné vidět sedícího blízko ohrádky a čekat na ten pravý záběr.
Které jiné sporty také fotíte?
Mojí vášní je cyklistika, kvůli které jsem se vlastně fotografování začal věnovat. Dělal jsem fotky ze závodů v triatlonu, několika atletických závodů, zejména silničních běhů. Stolní tenis je vlastně jediný indoorový sport, který pravidelně fotím.
Je stolní tenis sport fotogenický?
Myslím, že ano. Hráči se pohybují na relativně malém prostoru, takže si fotograf může vybrat místo, ze kterého má jistotu, že zachytí dobrou pozici se zajímavým pozadím a v dobrém světle. Nevýhodou naopak je obrovské množství zápasů, které se hrají na jednou. Když se sejdou tři čtyři hráči, které potřebuji fotit, najednou v různých koutech haly, není jednoduché vše stihnout. Taky je výhoda, že je to hodně emotivní sport.
Cyklistika není emotivní?
Je, ale trochu jinak. Hráči ve stolním tenise mění emoce téměř po každém míčku. V rychlém sledu za sebou. Ostatně, rychlost je zásadní i co se záběrů týče. Musel jsem si zvyknout vyslat signál do prstu o něco dřív, než jsem byl zvyklý. Míček lítá rychle, rychlé jsou i pohyby za stolem. Většinou reaguji už na odraz míčku od pálky soupeře, to vím, že za okamžik ho mám v záběru a mačkám spoušť.
Máte své oblíbené hráče či hráčky, které rád fotíte?
Mám rád všechny hráče, kteří umí dát průchod těm emocím. Kdo umí zápas prožívat naplno, to je můj favorit. Udělat fotku hráče s míčkem, to asi zvládne každý. Ale zachytit emoce, popřípadě příběh, kdy hráč otáčí nepříznivý vývoj zápasu, to je složitější. Ne každý po zápase zvedne ruce nad hlavu, ne každý se objímá s trenérem. A také ne každému se po prohrané bitvě zalijí oči slzami. Přitom právě tyhle záběry by v každé kolekci z takové akce měly patřit.
V tomto směru váš asi poslední ročník turnaje Czech Open potěšil. Vítězný Japonec Harimoto měl ruce nad hlavou snad pořád.
Přesně tak, bylo úžasně sledovat, jak prožívá svoje zápasy. Z jeho řeči těla je vidět, že v zápase o něco šlo. Jemu určitě. Jsou přitom podobné souboje, kde jde o medaile, ale člověk by na hráčích nepoznal, jestli hrají o titul nebo turnaj útěchy. Tohle všechno se z fotek dá poznat. Když schází emoce, i špičkový zápas se stává tuctovým
Líbilo se vám prostředí v nové hale?
Bylo to moc hezké. Samozřejmě bych tam našel nějaké chyby, například světla dost blikala, ale s tím se dá pracovat. Zajímavý byl závěrečný program na centrkurtu. Dramatické nasvícení bylo hodně povedené. Na druhou stranu nebylo snadné najít správný úhel, aby fotka měla dostatek světla, aby nebyl hráč z poloviny ve tmě.
Takže jste měl docela velký odpad, je to tak?
S tím se musí počítat. Světlo je jedna věc, další je pak ostření, grimasy, které hráči dělají a další důvody, proč člověk naseká stovky snímků, ale zveřejní jen pár desítek. Nedovolil bych si pustit ven snímek, u kterého se hráč tváří vyloženě nehezky.
A můžete vybrat z fotek posledního ročníku Czech Open jednu, která se vám osobně nejvíc líbí?
Povedl se mi záběr při podání Timo Bolla. V černobílém provedení je navíc ještě dramatičtější. Tu fotku jsem nakonec ani neumístil do fotogalerie na webové stránky, protože vypadá jako reklamní na zakázku. Ale byl to jen jeden z mnoha záběru, které jsem během týdne v Olomouci udělal.
Fotogalerii snímků Jana Brychty z letošního ročníku Czech Open i dalších významných akcích najdete na webových stránkách ZDE
