„Už se mi to jednou stalo někdy v kadetkách“, vzpomíná s úsměvem česká reprezentantka
Česká trojice Pavel Širuček, Hana Matelová a Karin Adámková má za sebou první trénink v hale Multiusol de Guimarães, kde ve středu vypuknou boje o devět letenek na olympijský turnaj. Cesta do Portugalska proběhla v naprosté pohodě, ubytování i strava je na vysoké úrovni a vysoké ambice mají i čeští reprezentanti.
Pavel Širuček se už před odletem netajil cílem zajistit si postup, v podobném duchu hovoří také Hana Matelová. Ta bude v turnaji žen dokonce nejvýše nasazenou hráčkou. Před tréninkem se nad touto rolí zamyslela.
Je to ve vaší kariéře poprvé, kdy jste na mezinárodním turnaji nasazenou jedničkou?
Nejdříve jsem si myslela, že ano, ale pak jsem si vzpomněla, že na mém prvním turnaji v kadetkách v Bratislavě jsem ve skupině porazila jedničku a pak jsem byla v pavouku první nasazená já. Ale to už je možná sedmnáct let zpátky. S touto kvalifikací se to nedá srovnávat.
Je pozice jedničky na turnaji něco výjimečného?
Nechci nad tím moc přemýšlet. Beru to jako výhodu, protože budu začínat až v pátek. Nemusím hrát první fázi a v té druhé budu nasazená do druhého kola mezi šestnáct nejlepších. Mám velkou spoustu času zvyknout si na halu a nastoupím do turnaje čerstvá. Doufám, že dobře připravená, ale hlavně pořádně odpočatá.
Patříte mezi hráčky, které mívají tzv. syndrom prvního zápasu na turnaji? Nebo vám to nevadí?
První zápasy na turnaji asi nemá nikdo moc rád. Ani já ne. Ono je to ale hodně o možnosti přípravy. Je rozdíl přijet den před turnajem a mít jeden hodinový trénink v hale. Tady jsme museli přijet všichni kvůli hygienickým pravidlům už v neděli, takže bude dost času zvyknout si na prostředí v hlavní hale. Věřím, že mě to nebude limitovat, naopak, soupeřky budou mít za sebou třeba tři čtyři zápasy a budou cítit lehkou únavu. V tom je pozice vysoko nasazených hráček určitě výhodná.
Tento turnaj bude pro vás specifický v tom smyslu, že se hraje o místa na olympiádě v Tokiu. Vy přitom na olympiádu postoupíte v nejhorším případě i z olympijského žebříčku. Budete mít dostatek motivace?
Je fakt, že počítám s tím, že už jsem de facto kvalifikovaná. Tohle mi díky žebříčku uniknout nemůže. Na druhou stranu bych si sama osobně přála to místo vybojovat tady v Portugalsku. Myslím si, že by mi to dodalo hodně sebevědomí a pocit dobře odvedené práce. Celá „pocovidová“ sezona je taková nahoru a dolů, v mém podání možná víc dolů. Proto bych chtěla uhrát si místo na olympiádě v kvalifikaci. Už jen pro ten pocit. Zažít něco podobného, co Luboš Jančařík v Kataru. Tohle je fakt velká motivace.
Je ve startovní listině nějaká hráčka, kterou byste si na cestě za svým cílem přála nepotkat?
Takhle nad tím nepřemýšlím. Evropská špička je dost vyrovnaná, většinu hráček znám, ale jsou tady i hráčky, s nimiž jsem v životě nehrála. A myslím, že tady není nikdo, s kým bych to měla třeba 0:5 na zápasy. Alespoň tedy doufám.
V jaké se cítíte aktuální formě? Sezona totiž ještě zdaleka nekončí.
Cítím se docela fajn. Měla jsem po světové olympijské kvalifikaci pár dnů volna, taky o Velikonocích jsem měla volno. Závěrečná příprava na tento turnaj byla vydařená. Už jsme trénovali na stolech, a hlavně s míčky, s nimiž se bude hrát. Jsou trochu jiné než normálně. Vše je v pohodě, ve středu začne turnaj a věřím, že se mi povede do něj v pátek úspěšně naskočit.
Fotogalerii z evropské olympijské kvalifikace najdete na Flickru ZDE
