"Zahrát si ještě jednou na olympiádě byl můj cíl hned po návratu z Londýna," přiznala česká reprezentantka
Podruhé v kariéře se třicetiletá stolní tenistka Iveta Vacenovská probojovala na olympijské hry. V dubnové kvalifikaci sice česká ženská jednička v přímém souboji o letenku do Ria prohrála s nejlepší Evropankou Han Ying, díky svému postavení v redukovaném olympijském žebříčku se nakonec mezi vyvolené dostala.
Byla oslava po oznámení nominace bouřlivá?
Samozřejmě to byl veliký důvod k oslavě. Dost dlouho jsem čekala na oficiální světový žebříček. Ulevilo se nejen mně, ale také celé rodině a všem mým nejbližším, kteří mi přáli, abych se do Ria probojovala. Oslava byla nečekaná a spontánní přímo v klubu. Vlastně jsme tak trochu spojili oslavu s rozlučkou, protože já v Linzi po sezoně končím a budu hrát v příští sezoně ve Francii.
Už máte představu, jak bude probíhat příprava?
Nějakou představu samozřejmě mám, ale vše je potřeba termínově doladit. Čeká mě ještě finále rakouské ligy, pak bych si chtěla zhruba na týden od ping pongu odpočinout a teprve pak začne samotná příprava. Nejprve fyzička a následně bych se chtěla zúčastnit turnaje světového okruhu v Japonsku. Ve hře je i nějaký kemp v Japonsku, ale to je potřeba nejprve zařídit a vyhodnotit, jak moc by mi to pomohlo. Vše proberu s trenérem a rozhodneme, co a jak. Neumím si však představit, že bych až do olympiády nehrála žádný turnaj. Mistrovský zápas totiž nenahradí sebelepší tréninkový kemp.
Olympijskou atmosféru a systém turnaje znáte z předchozích her v Londýně, kde jste postoupila až do třetího kola. Jak moc se do Ria těšíte?
Přiznám se, že nad tímto turnajem přemýšlím čtyři roky. Po návratu z Londýna jsem si řekla, že udělám maximum, abych se do Ria probojovala. Jsem ráda, že se to povedlo. Byla to pro mne obrovská motivace.
Olympiáda je specifická vrcholná akce. Ve stolním tenise obzvlášť, protože pravidlo maximálního počtu dvou hráčů z jedné země eliminuje drtivou nadvládu Číňanů v tomto sportu. Jak reálné je zopakovat v Riu postup mezi 32 nejlepších, což se vám povedlo v Londýně?
Musím být soudná a přiznat, že nejsem v žebříčku tak vysoko, jako jsem byla před čtyřmi lety. Na druhé straně je vše možné, zvlášť když má člověk trochu štěstí na los. A naopak, stačí dostat hned v úvodu turnaje Číňanku a je prakticky po naději. V tom je každý turnaj ve stolním tenise specifický. Jako příklad mohu uvést můj největší úspěch na mistrovství světa v roce 2009 v Japonsku, kde jsem postoupila do čtvrtfinále, ale nehrála jsem v singlu ani jednou proti hráčce z Asie. Čímž samozřejmě nechci tento výsledek nijak snižovat, být na mezi osmi hráčkami světa je úžasný úspěch.
Za svoji kariéru jste objela turnaje snad po celém světě. Už jste byla i v Jižní Americe a konkrétně v Brazílii?
Hrála jsem jednou na turnaji v Chile. V Brazílii samotné jsem ještě nikdy nebyla. Myslím, že Rio de Janeiro je obecně atraktivní destinace. Těším se na temperamentní fanoušky, kteří si doufám najdou cestu i na stolní tenis.
Olympiáda pochopitelně není jen turnaj samotný. Je to svátek sportu jako takového. Vzpomeňte na Londýn a zážitek, na který nikdy nezapomenete.
Já jsem veliký fanoušek sportu a nikdy nezapomenu na atmosféru několika závodů, které jsem měla možnost během olympiády vidět. Asi vůbec největším zážitkem bylo, když jsme fandili Vavřinci Hradílkovi při jeho stříbrné jízdě na divoké vodě. Běhali jsme podél kanálu s vlajkou a křičeli s plných plic.
