Úspěšná česká kadetka se definitivně rozloučila s touto věkovou kategorií
Srovnat loňský a letošní ročník turnaje ITTF World Cadet Challenge, který je považován za neoficiální mistrovství světa kadetů a kadetek, je velmi jednoduché. Na tom loňském v egyptském Sharm El-Sheikhu nestartovalo samostatné družstvo Číny. V Šanghaji patřili mladí Číňané pochopitelně mezi nejlepší. Proto mají tři bronzové medaile, které si z Asie letos přivezla česká reprezentantka Zdena Blašková, přece jen vyšší cenu, než dvě finálové účasti v loňském roce.
A navíc, byla to úplně poslední akce patnáctileté kadetky v této věkové kategorii. Ze studijních důvodů se totiž omluvila ze startu na prosincovém MS v Jihoafrické republice.
Jak se vám deset dnů v Šanghaji líbilo? Vracela jste se spokojená?
Po sportovní stránce to bylo skvělé. Tři medaile, to je opravdu veliký úspěch, když vezmeme v úvahu konkurenci, která se v Číně sešla. Jinak je ale škoda, že jsme neměli na nic víc čas. Sice byl v rámci turnaje jeden volný den. Organizátoři nás všechny vzali do muzea, sice to bylo hezké, ale pro patnáctileté puberťačky nic moc. I když samozřejmě chápu, že právě v tomhle věku nás asi těžko jen tak pustí samotné na celý den někam do města.
Co tým Evropy? Vytvořili jste dobrou partu?
S holkami to bylo super. Byly jsme vlastně pořád spolu. Držely jsme jako tým, během zápasů se povzbuzovaly a staraly se o sebe navzájem. Kluci měli svoji partu, ale jinak jsme navenek určitě působili týmově.
Je Csilla Batorfiová přísnou trenérkou?
Znám už ji z loňska a myslím, že je bezva. Má obrovské zkušenosti, takže umí poradit, povzbudit i pokárat. Jak by to asi mělo být. A mimo halu se s ní dalo mluvit absolutně na rovinu. Neomezovala nás v ničem, stačilo se například domluvit, že se odpoledne jdeme podívat do nedalekého obchodního centra a ona nám jen řekla v kolik hodin máme být zpět. Každý večer jsme měly porady, procházely program zápasů, bavily se o taktice a povzbuzovaly. Myslím, že všechny hráčky jsme ji absolutně respektovaly a držely se pokynů, které řekla. Proto nebyl ani sebemenší problém v komunikaci.
Cestu za třemi cennými kovy jste zahájila soutěží družstev. Tam bylo asi semifinále maximem, je to tak?
Asi ano, bylo jasné, že o zlato si to rozdají tým Asie s Čínou. Jsem moc ráda, že my jsme vyhrály boj o bronz. Zpočátku jsem ale byla trochu nesvá. Ptala jsem se vedoucího výpravy Jarka Kolodziejczyka, proč mě trenérka dává na třetí místo v sestavě a on mi odpověděl, že jsem taková jistota. Že bych měla vždycky zařídit jeden bod a o dva by se měla postarat Ruska Kolischová. Takovou má asi trenérka strategii. To mě uklidnilo, myslela jsem, že nemám její důvěru, ale opak byl pravdou.
Jak probíhaly soutěže jednotlivců?
V singlu jsem vypadla v prvním kole, ale vedla jsem nad Korejkou 3:1 na sety. Tohle mě mrzí, měla jsem zápas dotáhnout do vítězného konce a byla bych absolutně spokojená. Čtyřhra s Anastasií Kolishovou byla v pohodě. Vloni jsme byly stříbrné, teď jsme skončily už v semifinále. Ale nejsem zklamaná, s ní se nehraje snadno. Ona je takový vůdčí typ a často se snaží hrát hodně na sebe. Takže bronz je dobrý. A mix? Na ten budu ještě dlouho vzpomínat.
Proč?
Bylo to super. Už od samotného losování. Byla jsem dost ve stresu, protože jsem dlouho nevěděla s kým budu hrát. Losování probíhalo tak, že rozhodčí vybrali kluka a ten si sám vylosoval partnerku. Pak šla losovat zase nějaká holka a vybírala samozřejmě kluka. Zbyli už jsme na závěr jen tři holky a tři kluci. Byl tam jeden dost slabý Číňan, pak nějaký kluk z Oceánie a Američan. Šla jsem si vylosovat spoluhráče a byla jsem šíleně nervózní. Klepala se mi ruka, že jsem málem ani neotevřela plastový míček se jménem. Když jsem tam viděla napsané jméno Sharon, oddechla jsem si. Byl to určitě nejlepší možný los. A pak mě potěšilo, že měl velkou radost i on. Bylo hned jasné, že si budeme za stolem rozumět. Chtělo to pak jen jediné, v semifinále v prvním setu proměnit jeden ze dvou setbolů a postoupit. Nepovedlo se, ale i tak to byl bezvadný zážitek.
