Pět dní se hrálo v Hodoníně Czech Junior and Cadet Open. Turnaj zařazený do nejvyšší kategorie Premium Junior Circuit se uskutečnil poprvé v České republice. Celkem se do jihomoravského města sjelo 253 hráčů a hráček ze 30 zemí světa, což z této akce učinilo jednu z největších stolnětenisových událostí na našem území v této sezoně. Čeká nás po olympiádě ještě jeden podnik podobného rozsahu – Czech Open v Olomouci, zařazený do seriálu World Tour.
V hale na Lipové aleji se hrálo na 18 stolech a pořadatelé a sbor rozhodčích měli co dělat, aby turnaj běžel podle časového harmonogramu. Nezvyklé oproti turnajům podobného typu bylo, že začínal juniorskými soutěžemi jednotlivců a až v pátek byla na programu soutěž družstev obou kategorií.
Je velmi těžké srovnávat úroveň turnaje v jednotlivých kategoriích. Startovali velmi dobří hráči z Hongkongu a Singapuru a také Brazílie a několika evropských států, ale např. z Evropy chyběla v juniorských kategoriích absolutní špička – na rozdíl od kadetů a kadetek. Z tohoto pohledu je třeba se i dívat na české úspěchy. Tedy očima potenciálních šancí na příštím mládežnickém mistrovství Evropy v létě v rakouském Schwechatu.
Na domácí půdě jsme získali čtyři medailová umístění – tři bronzy a jedno zlato. Nejprve se věnujme juniorům. Dva bronzové kovy – Ondřej Bajger ve dvouhře a společně s Michalem Benešem ve čtyřhře. Bajgerův výkon v singlu naznačil, že může hrát s otevřeným hledím s velice silnými soupeři. Sehrál výborné partie s Avramovem (Izrael), Hung Ka Tak z Hongkongu, pátým hráčem světového žebříčku do 15 let, a v semifinále s pozdějším vítězem Xin Zhaoxu ze Singapuru. Jen pár míčků ho dělilo od finále, kde měl velkou šanci. „Bajger mě potěšil, protože formu z extraligy dokázal prodat i v Hodoníně. Uhrál si svoje, byl nasazen jako trojka a tak také skončil. Chybělo trochu štěstí a mohl i turnaj vyhrát,“ říká reprezentační trenér juniorů Pavel Špaček a dodává: „U Michala Beneše jsem očekával více. Domníval jsem se, že porazí Němce Qiu Dang. Bronz ve čtyřhře je dobrý, ale také jsem si myslel, že by mohli kluci Němce Schreinera s Dudou překonat. Přesto si myslím, že mají jako dvojice velkou šanci na mistrovství Evropy. Hrají spolu už dlouho, jsou sehraní a mají vůli něco dokázat.
Jasně se mi ukázalo, že David Reitšpies a Jakub Seibert jsou jediní hráči do družstva vedle Bajgera s Benešem. Reitšpies hraje trochu s výkyvy, ale má od začátku sezony velmi nabitý program a je to pro něj těžké se s tím vším vyrovnat. Bojuje sám se sebou, navíc roste a koordinaci pohybu ve hře je třeba vylepšit v tréninku, v samotných zápasech se to nezlepší. Navíc přešel do juniorské kategorie a je už mezi nasazovanými, což je psychicky také náročné, protože musí stále potvrzovat a dokazovat výsledky. V Hodoníně se dostal mezi osmičku, s tím jsem byl spokojen, jen v zápase s Němcem Ortem jsem čekal větší boj. Jakub Seibert si uhrál taky své. Za touto čtveřicí jsou další dva, Tomáš Málek a Tibor Pavlík. Málek mě potěšil v soutěži jednotlivců, naopak v družstvech hrál lépe Pavlík. Z ostatních nominovaných se mi líbila bojovnost Lukáše Foffa a Libora Lišky.“
V družstvech naše „áčko“ postoupilo první ze silné skupiny a slova chvály pro ně měl i trenér Špaček zvláště za výkon proti favorizovaným Maďarům Szitovi a Szudim. „Ale druhý den mě kluci zklamali špatným předzápasovým přístupem, protože se dostatečně nerozehráli a mdlý výkon se projevil proti Francouzům. Měl jsem s nimi potom menší pohovor v tom smyslu, že takto se nedá přistupovat k důležitým utkáním, zvláště doma a ve čtvrtfinále, které je vždy velkým bojem.“
Přes to všechno turnaj v Hodoníně ukázal, že se nám formuje podobný tým, který vybojoval stříbro na MEJ 2007 v Bratislavě. Může být hodně silný a hlavně vyrovnaný. „Máme pět měsíců na vylepšení formy a je to družstvo, které je schopné překvapit. Má dva zkušené borce a pokud Reitšpies vedle nich výkonem vyroste a odevzdá všechny síly pro kolektiv, bude stejně platným hráčem jak na trojce, tak i nahoře v sestavě.“
Po soutěži jednotlivců Bajger (Mittal Ostrava) a Beneš (Baník Havířov) odjeli z turnaje a startovali za své kluby v Pramos extralize. I když se o tom vědělo již před turnajem a nebyli v nominaci do družstva, vzbuzuje tento fakt rozporné reakce. Názor reprezentačního trenéra P. Špačka je tento: „Když je taková akce evropského a světového významu, tak by se neměla v tomto termínu hrát žádná vysoká domácí soutěž. Naše liga na termín Hodonína mohla zareagovat a hrát se jindy. Je to škoda, družstvo mohlo být spolu a viděli bychom, zda je schopné vyhrát takový turnaj.“ Jisté je to, že zápasy extraligy se mohly odložit a argument, že v naší nejvyšší soutěži mužů není zvykem domlouvat dohrávky, je přinejmenším podivný. V nižších soutěžích jsme svědky každou chvíli odložených zápasů kvůli startu mladých hráčů na mnohem méně významných zahraničních akcích.
České juniorky dosáhly jen na dílčí úspěchy. Čtvrtfinále B-družstva (Tamara Tomanová, Kristýna Štefcová, Simona Šlehobrová) a statečný výkon proti silným Francouzkám potěšily. „Ačko“ (Karin Adámková, Kateřina Tomanovská, Karolína Mynářová) skončilo hned v osmifinále na raketách těžkých soupeřek ze Srbska. Ve dvouhře se nejdále, do osmifinále dostala Tomanová, která byla asi nejsvětlejším zjevem mezi našimi dorostenkami. Nejprve vyřadila Izraelku Trosmanovou a jen kousek dělil stolní tenistku z Havířova od postupu přes Němku Imamuraovou. Nedostatky ve hře, o nichž ví sama i trenéři, dokázala Tamara eliminovat chytrostí, dodržováním taktických pokynů koučů a pevnými nervy v koncovkách setů. Ne nadarmo se říká, že stolní tenis je především o hlavě, a tou „pingpongovou“ Tamara disponuje. Reprezentační trenér Michal Hájek tak bude mít těžké rozhodování, koho nakonec vybere do družstva pro šampionát z tak širokého a vyrovnaného kádru. Což je na jedné straně příjemné, ale na druhé bude muset vážit u jednotlivých adeptek na lékárnických vahách všechna pro a proti.
Další dvě medaile vybojovali naši kadeti. Ve čtyřhrách – zlato Tomáš Polanský s Patrikem Klosem a bronz Jiří Martinko s Janem Pluhařem. Druhý jmenovaný pár „odstranil“ pozdějším vítězům z cesty nejvýše nasazené Francouze Ruize a Givoneho. Další debl Jakub Němeček – Stanislav Kučera se dostal do čtvrtfinále. Toto příjemné konstatování zastínilo předcházející šok z kvalifikace. Z osmi českých kadetů postoupil pouze Polanský. Pro něj, jako mezinárodně nejvíce ostříleného kadeta, se postup najisto očekával. Což prokázal v hlavní soutěži, kde uhrál své maximum – až mezi osmičkou podlehl 13letý stolní tenista ústeckého Slavoje stejně starému Číňanovi z Hongkongu Hung Ka Tak. Ten je výkonností o něco výše. Další nominovaní hráči končili na třetích a čtvrtých místech ve skupině. Totéž lze říci o osmičce kadetek. Pravda, všichni mají minimum mezinárodních zkušeností, ale současně kvalifikace nabídla neúprosnou konfrontaci s jinými zeměmi. A ta nevyzněla pro nás příznivě. Trenéři reprezentačních výběrů Luboš Pěnkava (chlapci) a Michal Lebeda (děvčata) budou mít velmi těžkou úlohu dát dohromady na MEJ 2012 družstva, která budou alespoň částečně konkurenceschopná.
Organizaci Czech Junior and Cadet Open hodnotil velmi dobře Competition Manager ITTF Egypťan Mohamed El Dawlatly a vyjádřil se, že doporučí ITTF pořadatelství také pro příští rok. A nešlo jen o čistě sportovní a technické hodnocení ředitele soutěže ze světové federace. Prostředí a přátelský přístup si pochvalovali např. výpravy z dalekého Hongkongu a Brazílie. Slavnostního zahájení se zúčastnil mj. místopředseda Senátu ČR Zdeněk Škromach a záštitu nad mistrovstvím převzal hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek. Také město Hodonín podporovalo tuto akci a má zájem o totéž i v budoucností.
Ondřej Bajger s trenérem Pavlem Špačkem.
David Reitšpies
Foto: František Zálewský
