„Olympijský turnaj v Tokiu bude určitě obrovský zážitek“, těší se Lubomír Jančařík
Od olympijských her v Soulu 1988, kdy se v programu poprvé objevil stolní tenis, nechyběli na žádném turnaji v rámci her české barvy. Nejinak tomu bude i letos v Tokiu, kam se po heroickém výkonu ve světové olympijské kvalifikaci v Dauhá probojoval Lubomír Jančařík. Je prvním z českých hráčů a hráček, kteří už mohou o olympiádě v klidu přemýšlet.
Do Rio de Janeira jste v roce 2016 postoupil díky postavení na žebříčku. Tentokrát jste si místo vybojoval v kvalifikaci. Co bylo těžší?
Je pravda, že do Ria jsem postoupil z řebříčku, ale taky jsem si to sám uhrál. Na posledních bodovaných turnajích jsem měl tehdy skvělé výsledky a přeskočil jsem v žebříčku Dimu Prokopcova i Tomáše Konečného. Tři měsíce před vydáním rozhodujícího žebříčku se mnou nikdo nepočítal, ale jak říkám, uhrál jsem si to nakonec sám. Postupu tady v Kataru si ovšem vážím o malinko víc. Uhrál jsem si to na jednom neskutečně těžkém turnaji, navíc po sérii nevydařených zápasů na předchozích akcích.
Jak se vám podařilo dostat se do téhle skvělé formy?
Už jsem o tom hovořil v průběhu turnaje, cítil jsem se před odletem do Kataru dobře a věřil jsem si. První dva turnaje mi nevyšly, což bylo hodně nepříjemné. Ale musím poděkovat trenérům. Pepa Plachý tady byl se mnou a moc mě podržel. Obrovský podíl na tomto úspěchu má taky Pavel Krpec, s nímž spolupracuji už roky. Oběma musím moc a moc poděkovat.
Když se nyní vrátíte o čtyři a půl roku zpět na svoji první olympiádu, na co se už teď v Tokiu nejvíce těšíte?
Asi na samotný turnaj. Před čtyřmi lety jsem byl tak šťastný, že jsem se tam probojoval, že mi to trochu vadilo ve výkonu. Prostě převládaly emoce, že jsem na olympiádě. Teď bych tam chtěl udělat nějaký dobrý výsledek. Jet tam vyhrát nějaké zápasy.
Atmosféra her vás neláká?
Samozřejmě, to je jasné. Hlavně se těším na atmosféru v českém olympijském týmu. Já nevím, jak to mají v jiných zemích, ale čeští sportovci to mají neskutečně skvěle zařízené. Skvělá podpora, vynikající lidé kolem a úžasná atmosféra.
Celý svět hovoří o tom, jaká letošní olympiáda bude. A jedno je jisté, bude velmi odlišná od her v posledních desítkách let. Nebude to kazit třeba i tu zmiňovanou atmosféru?
Na to je třeba se dívat ze dvou pohledů. Určitě bude škoda, že celá akce bude za zpřísněných hygienických podmínek. Bude omezena spousta věcí. Asi ani nebudeme moci chodit na jiné sporty. To mě mrzí. Ale pro mne je důležité, aby to vůbec bylo a že jsem si účast na olympiádě vybojoval. Určitě je pro mne víc samotný fakt, že tam budu, než to, že olympiáda bude například bez zahraničních fanoušků a za hygienických podmínek, na které jsme ostatně teď stejně zvyklí.
Pro stolního tenistu je olympiáda v Japonsku, anebo v Číně asi tím největším svátkem vůbec. Těšíte se na japonské publikum, byť třeba nebude hala zaplněná?
Přiznám se, že se mi o tom jednou zdál sen. Jdu hotelem v Tokiu a jsem na nějaké velké akci. Jenže jsem nevěděl na jaké. Nějaké mistrovství světa nebo něco podobného? Teď už vím, ten sen byl o olympiádě. Byl jsem v Japonsku několikrát a vím, že fanoušci tam mají stolní tenis rádi. Jak ale říkám, nevím, kolik jich pustí do haly. Olympiáda má svoje kouzlo a já musím říct, že brazilské publikum bylo nejlepší, jaké jsem na velké akci zažil. Dělali ten tradiční rámus jako na fotbale, skvěle se bavili, ale jakmile se začalo hrát, bylo v hale ticho. Byli neskutečně tolerantní a korektní, přitom úžasně živí.
Máte už v tuto chvíli představu, jak bude vypadat v této složité době vaše příprava?
Jedno vím určitě, budu potřebovat hrát zápasy. O tom jsem se přesvědčil teď tady v Kataru. Dva nepovedené turnaje a až na tom třetím se mi hrálo dobře. Samotný trénink a příprava nic nezmohou, když člověk nehraje. Já se teď cítím hodně dobře, mám hodně natrénováno, ale musím mít taky nějaký zápasový rytmus. Uvidíme, kolik turnajů bude, ale je mi jedno, jestli pojedu na nějaký challenger nebo na mistrovství Evropy. Potřebuji trénovat i hrát.
Držíte v ruce zajímavou odměnu. Plaketa s nápisem RISE2TOKYO. Víte, kam si ji doma vystavíte? Podobných cen není po světě mnoho.
Už jsem nad tím teď chvilku přemýšlel. Určitě to bude nějakou dobu stát na dobře viditelném místě a já na ni budu rád koukat. Pak uvidím, kde najde své trvalé místo.
