Tři a půl roku byl prvním mužem českého stolního tenisu. Ale nejen to, také uznávaným trenérem, známým funkcionářem a později se angažoval ve stolním tenise tělesně postižených a pokračuje stále. Právě dnes slaví 75 let Jiří Daněk. Spojil většinu svého života s Havířovem, kde žije, ale jinak je to rodilý Pražák, který zcestoval celou republiku a se stolním tenisem notný kus světa.
„S pingpongem jsem začínal v Praze ve známé herně v pasáži Černá růže. To mně bylo jedenáct, byly tři roky po válce a chodil jsem tam trénovat hrozně rád. Bohužel v patnácti letech jsem si poranil loket na levé ruce a protože jsem byl levák, tak jsem musel se stolním tenisem skončit a začal jsem boxovat.“ Vystudoval na geometra a dostal umístěnku na měřičské středisko do Kraslic v západních Čechách. Mezitím opět začal hrát s nejmenším míčkem a postupně se stěhoval za prací do Sokolova, do kombinátu Vřesová. Hrál závodně v Sokolově, za Slavoj Karlovy Vary. V Chodově založil oddíl stolního tenisu a zde od roku 1962 devět let trénoval mládež a ženy v Karlových Varech. V roce 1971 nastala významná změna v jeho životě. „Přešel jsem jako trenér do Baníku Havířov a měl v tom „prsty“ Richard Flaišinger, který mě přemluvil. Baník začal hrál první sezónu extraligu a hned se stal mistrem republiky.“ Byl i u druhého titulu Havířova v roce 1979, ale mezitím jako trenér mládeže mu prošli rukama např. Schenk a Zlámal a další dobří hráči, s nimiž získal řadu medailí na republikových přeborech. „Já jako trenér jsem neměl velkou zásluhu na titulech, spíše jsem byl dobrý organizátor. V roce 1979 jsme nechali za sebou pražskou Spartu. Ta měla skvělý kádr hráčů a také vynikajícího trenéra Luďka Vyhnanovského, který byl vždycky mým vzorem. My jsme byli kamarádi už od mých pražských začátků v Černé růži, i když Luďa byl o deset let starší.“
Osm let byl předsedou oddílu Baníku Havířov a v září 1989 byl zvolen předsedou Českého svazu stolního tenisu. V této funkci působil do března 1993, kdy ho vystřídal v čele již nově vzniklé České asociace stolního tenisu Ivan Fürbacher. Jiří Daněk již neměl ambice pracovat ve vedení svazu. „Uznával jsem, že předsedou musí být někdo z Prahy nebo okolí a navíc jsem měl v té době malou firmu zastupující Yasaku.“
Jiří Daněk byl rovněž u nelehkých jednání o dělení Československého svazu ST, o nástupnictví nově vytvořených organizací atd. „Jednání se Slováky byla velice korektní. Předseda federálního svazu Mario Junek byl výborný diplomat a my jsme se se Zdenem Krížem jako slovenským předsedou dokázali vždy dohodnout. Myslím si, že veškeré rozdělení proběhlo bez problémů.“
Už na konci 80. let se postupně začal věnovat stolnímu tenisu tělesně postižených. Nejprve v samotném Havířově, později se stal trenérem národního družstva – až do roku 2000. Naši stolní tenisté startovali poprvé na paralympiádě v roce 1996 v americké Atlantě, kde byl zvolen do International Paralympic Table Tennis Commitee (IPTTC). Postupně se stal šéfem přes řízení mezinárodních turnajů, technickým delegátem a zástupcem Evropy v paralympijském výboru. V těchto funkcích skončil v roce 2009, kdy ve volbách v japonské Nagoji dostali příležitost mladší kandidáti. „Zůstal jsem jen technickým delegátem a od této doby jezdím na turnaje v této roli. Letos jsem byl na třech turnajích a uvidím, jak to bude v příštím roce.“
Velkým koníčkem Jiřího Daňka se stalo fotografování a právě 4. října bude mít vernisáž svých snímků z cest po světě. Takže má stále napilno a ani moc nechtěl, aby se jeho narozeniny nazývaly jubileem. Ale je to tak, třičtvrtěstoletí je důvod k připomenutí a přání stolních tenistů všeho nejlepšího a pevného zdraví.
Jiří Daněk u titulu Baníku Havířov v sezóně 1971/72. Zleva Pavel Costache, Josef Jirman, Jiří Turai, trenér Jiří Daněk, Rostislav Štěpánek a Richard Flaišinger.
A v roce 1979. Zleva Jiří Daněk, Josef Jirman, Jiří Turai, Pavel Costache, Richard Flaišinger, Jaromír Zlámal.
Společná fotografie s představiteli ITTF v čele s předsedou Adhamem Shararou (druhý sedící zleva) a vedením paralympijského výboru. Jiří Daněk druhý zprava stojící.
