Nováček v národním týmu mužů pomáhá a fandí spoluhráčům, ale také se učí
Na světové olympijské kvalifikaci družstev v portugalském Gondomaru je Jiří Martinko „ten čtvrtý“ v partě. Náhradník, který ví, že šanci zasáhnout do utkání dostane jen v případě, že z jakéhokoliv důvodu nebude moci nastoupit některý z jeho spoluhráčů. Pro dvacetiletého hráče německého druholigového TuS Celle je to však zkušenost k nezaplacení. V reprezentaci mužů je juniorský vicemistr Evropy v družstvech nováčkem na veliké akci.
Byla pro vás nominace na tento turnaj velikým překvapením?
Bylo to opravdu velice milé překvapení, rozhodně nemohu říct, že bych to nějak očekával. O to větší radost jsem z toho měl. Je to šance, závazek a motivace současně. To je bez debat.
Jak na vás prozatím tato akce zapůsobila?
Je to obrovská zkušenost, na žádné podobné akci dospělých jsem ještě nebyl. Když vidím kolem sebe hráče třeba z elitní dvacítky světového žebříčku, je to ohromně motivující. Mohu je sledovat při přípravě na zápasy, jak komunikují se spoluhráči, prostě velká škola.
Co všechno role čtvrtého hráče v mančaftu obnáší?
Jsem součást týmu, to je pro mne to hlavní. Základem je, že jsem kdykoliv k dispozici spoluhráčům pro trénink, rozehrání, nácviky různých kombinací a podobně. Samozřejmě se i já sám musím udržovat ve formě, kdyby mě trenér potřeboval zařadit do utkání. Hodně důležitá je atmosféra během samotných utkání, kdy je potřeba kluky za stolem povzbuzovat. Tuhle roli samozřejmě každý zná z mládežnických kategorií, když je prvním rokem kadet, pak junior. Hráč prochází vývojem a role náhradníka je stejně důležitá jako kterákoliv jiná.
Prožíval jste hodně první utkání na turnaji proti KLDR? Kdyby jste to například srovnal se soubojem o zlato na MEJ v Záhřebu.
Když jsme tehdy byli junioři a hráli o titul, bylo to pro nás asi taky hodně důležité. Pochopitelně bojovat o účast na olympijských hrách je ale něco úplně jiného. Mužské áčko je to nejvíc, co může člověk v reprezentaci dosáhnout. Konkrétně včera jsem to prožíval neskutečně. Hráč, který nemůže zasáhnout do souboje má nervy úplně jiné, než samotní aktéři. Je to mnohem emotivnější, protože se nemusím soustředit na svůj výkon. Jen se maximálně snažím podpořit spoluhráče. Myslím, že jsme tím žili všichni, masérem počínaje a trenérem konče. Táhli jsme za jeden provaz, povzbuzovali se navzájem a kluci souboj dotáhli do vítězného konce.
Vás už v mládežnických kategoriích čeká poslední akce, kterou bude mistrovství Evropy do 21 let. Pak definitivně přejdete mezi muže. Když se rozhlédnete kolem sebe, jak daleko světová a evropská špička je?
Prosadit se v mužích samozřejmě nebude lehké. Já jsem moc rád, že jsem dostal tuto šanci a budu dělat maximum proto, abych ji zužitkoval. Když vidím kolem ty špičkové hráče, je mi jasné, že je to stále hodně daleko. Ale za dva za tři roky se možná budeme bavit jinak. I v jiných zemích dostávají šance mladí, a to je určitě správné.
