Český stolní tenista si v nesmírně kvalitní soutěži připsal skalpy Švéda Kallberga a Francouze Robinota
Svého soupeře, Quentina Robinota, ničil rotovaným bekhendovým servisem a tvrdými údery. Pokud mladý Francouz vytáhl svou nebezpečnou lobovanou obranu, Vráblík trpělivě smečoval a počkal si na vhodnou příležitost k ukončení výměny. „Po celý zápas jsem se snažil být aktivnější, odvážnější a šel jsem za vítězstvím,“ prozradil. Bojovný přístup se Vráblíkovi vyplatil, v koncovce páté sady odvrátil mečbol a když bylo jasné, že na jeho dělový forhend Robinot nedosáhne, padl na kolena a vykřičel do světa svou radost.
A byla to radost oprávněná, neboť v letošním ročníku Ligy mistrů zdolal už druhého kvalitního soka. Před dvěma týdny porazil mistra Evropy ve dvouhře juniorů z roku 2015 Švéda Antona Kallberga, nyní si vyšlápl na 72. hráče světového žebříčku.
Dzialdowo si i díky výhře české opory připsalo do vyrovnané tabulky skupiny D vítězství 3:2 nad francouzským Hennebontem. Polský vicemistr uspěl poprvé, v předchozích duelech padl na domácích stolech nejtěsnějším možným poměrem s dánským Roskilde Bordtennis BTK61 i s Borussií Düsseldorf.
Zatímco pro tým z městečka ležícího 150 kilometrů severně od Varšavy se jedná o první sezonu v Lize mistrů, Vráblík si nejprestižnější evropskou klubovou soutěž zahrál před šesti lety. Tehdy hájil barvy Lokomotivy Vršovice.
Změnila se soutěž od vašeho posledního účinkování?
Na svou první sezonu v Lize mistrů si už skoro nepamatuji, je to opravdu dávno. Chtěli jsme si zápasy hlavně užít, neměli jsme moc šancí na postup.
Letos se vám ale s týmem daří slušně.
Cítím, že jsem zkušenější a hraji lépe. Ačkoliv tolik nejezdím na mezinárodní turnaje, nemyslím si, že jsem v zápasech proti žebříčkově lepším soupeřům outsider. Vím, že umím zahrát dobře a jsem rád, že jsem ukázal, že mohu Dzialdowo reprezentovat i v Lize mistrů.
Jak se Dzialdowu líbí premiérová sezona v nejkvalitnější evropské klubové soutěži?
Určitě jsme nadšení. Měli jsme štěstí na los a přijeli k nám divácky atraktivní soupeři. Hned v prvním utkání odehrál Michael Maze skvělou bitvu s Kentou Matsudairou, za dva týdny přijela Borussia Düsseldorf v sestavě s Timo Bollem. Co víc si přát? Museli jsme do haly přidat další tribuny a atmosféra byla skvělá. Škoda jen že se nám zatím doma vyhrát nepodařilo.
Vycházíte dobře se svými hvězdnými spoluhráči?
Ano, tvoříme skvělou partu. S Kentou Matsudairou se známe z Vršovic, zasmáli jsme se tomu, že opět hrajeme v jednom týmu. Před šesti lety byl ještě takový zajíček, ale teď je pořádný bojovník a světový hráč. Pořád se spolu bavíme, je s ním obrovská sranda a do týmu skvěle zapadl.
Wong Chun Ting u nás hraje už třetím rokem a také o něm mohu říct, že je skvělý spoluhráč a parťák. Jen teď v poslední době je na něm trochu znát, že díky horším výsledkům si tolik nevěří a nedivím se, že občas v lize prohraje. Třeba teď s Angličanem Pitchfordem.
Proti Düsseldorfu ale porazil Bolla.
To byl skvělý zápas! Myslel jsem, že kvůli křiku diváků snad spadne hala.
V Lize mistrů vás čekají ještě tři utkání. Porvete se o postup?
Rozhodně! Naštěstí se nám teď povedlo porazit Hennebont, musíme ale výhru potvrdit v odvetě. A pokud uspějeme i v Dánsku proti Roskilde, máme velkou šanci postoupit do čtvrtfinále.
