Tak už ho ta šedesátka dostihla! Koho? No přece Josefa Dvořáčka, skvělého hráče světové třídy 70. a 80. let minulého století. Právě dnes, 20. března oslaví 60 let několikanásobný medailista z mistrovtví světa a Evropy. Nechybělo mnoho a právě on mohl být naším dalším evropským šampiónem v singlu vedle Ilony Voštové a Milana Orlowského…
Josef Dvořáček vyrůstal v Moravských Budějovicích a ke stolnímu tenisu ho přivedli v šesti letech jeho rodiče, všestranní sportovci. Oba hráli i velký tenis a tak nebylo divu, že malý Pepa se stejně dobře oháněl s tenisovou raketou jako pingpongovou pálkou. Později převážila ta pro menší míček, i když tenisovou nikdy neodložil. Už jako žák a dorostenec hrál divizi na Dynamo Jihlava. Hned po devítiletce odešel jako výrazný talent do Prahy a už ve svých 14 letech startoval v I. lize za Stadion Žižkov a měl možnost sledovat, jak jeho klub vyhrál slavně Pohár veletržních a kongresových měst. Po roce přestoupil do Sparty, kde se tak sešla skvělá sestavě Milan Orlowski, Jaroslav Kunz, Pavel Ovčařík a on pod vedením Ludvíka Vyhnanovského.
Začal sbíral také medaile na juniorských ME (dvě zlaté a jedna bronzová). V 19 letech získal svoje první zlato na mistrovství republiky dospělých – v deblu s Janem Chmelíkem. To již přestoupil na sever Moravy do Baníku Ostrava. O rok později na domácím šampionátu 1973 v Havířově byl opět mistrem ve čtyřhře – tentokrát s Vlašimákem Tondou Dvořákem. Ačkoliv hrál druhou ligu, byl nominován na MS do Sarajeva a světe div se, hned si přivezl senzační bronz za mix s Alicí Grofovou. Ani páté místo družstva nebylo k zahození.
Nebylo však všechno růžové v jeho sportovním životě. Stolní tenista s vysokou postavou, robustní, byl často kritizován trenéry, že je pomalý, ba přímo neohrabaný a jeho hra je nemoderní. Povahou dobrák, ale také obrovský bojovník, se nevzdával a chtěl dokázat, že se jeho kritici mýlí. O rok později na ME v Novém Sadu sice vybojoval v družstvu bronz, ale kritika neustávala a byl vyřazen z užšího kádru reprezentace. Ústa všem pochybovačům zavřel o několik let později. V severokorejském Pchjongjangu na MS 1979 „chytil“ životní formu. Bronz v družstvu s Orlowským a Panským podtrhnul skvělým postupem v singlu až do čtvrtfinále. Za rok na evropském šampionátu v Bernu ho dělil jediný krůček od titulu ve dvouhře. Prohrál ve finále s „trávařem“ Johnem Hiltonem z Anglie. Pepa končil v reprezentačním dresu v 32 letech na ME 1984 v Moskvě a odvezl si bronz za družstva a skapl favorita Waldnera. Uzavřel účet tří bronzových a dvou stříbrných medailí na ME a tří bronzových na MS.
Doma byl třikrát mistrem republiky s Baníkem Ostrava (1980 – 82), třikrát ve dvouhře (1980, 1983, 1984) v éře Orlowského, čtyřikrát v deblu a jednou v mixu. V pozdějších letech hrál soutěže v Německu a působil jako trenér stolního tenisu a tenisu. Bydlí v Horním Němčí u Větřní v západních Čechách.
Pepo, vedení ČAST a redakce webu ping-pong.cz Ti přeje hodně zdraví a sportovního elánu do dalších let.
Josef Dvořáček ve vrcholné formě na mistrovství Evropy v Bernu 1980.
Ve smíšené čtyřhře s Blankou Šilhánovou a bronz na ME 1982 v Budapešti.
Už jako veterán na evropském šampionátu v Praze 1997.
Na oslavě padesátin Pavla Ovčaříka ve Slaném společně s dalším bývalým spoluhráčem MIlanem Orlowským před osmi roky.
