Mistr republiky ve dvouhře vidí svou hlavní přednost ve fyzické zdatnosti
Antonín Gavlas suverénně ovládl tabulku úspěšnosti základní části Extraligy mužů s bilancí jednatřiceti výher a dvou porážek. Na začátku března vyhrál mistrovství republiky ve dvouhře, o měsíc později dokráčel do čtvrtfinále na turnaji World Tour ve Slovinsku a s týmem TTC Františkovy Lázně postoupil před pár dny do finále play off Extraligy mužů. Gavlas má zkrátka formu jako hrom.
Prožíváte nyní nejúspěšnější období kariéry?
Letošní sezona je určitě jedna z mých nejlepších. Už jsem měl i dříve podobné období, kdy jsem předváděl velmi kvalitní stolní tenis, ale bohužel mě zastavilo zranění. Tím pádem jsem přišel i o kvalitní angažmá v německé bundeslize a musel jsem začínat zase od začátku.
Zranění stálo ale také na počátku vaší současné fazóny.
Ano, v létě 2015 jsem podstoupil operaci ramene a za stůl jsem se vrátil akorát na začátek nové sezony. Hrál jsem první ligu za Cheb a chvíli mi trvalo, než jsem nalezl herní pohodu. A zranění může někdy paradoxně pomoci, neboť tělo dává jasný signál, kde má nedostatky.
Jaké jste si tedy z poslední zdravotní komplikace vzal ponaučení?
Díky skvělé péči fyzioterapeutů jsem se rychle zotavil a nyní se snažím na svém těle pracovat. Zlepšil jsem fyzickou kondici a mé tělo funguje správně. Tím pádem mohu předvádět kvalitní výkony dlouhodobě a má riskantní a útočná hra mi více vychází.
Hlavní příčinu svých vynikajících výkonů tedy vidíte v lepší fyzické zdatnosti?
Určitě je to jeden z hlavních faktorů. Už tolik netrénuji za stolem, chodím také do posilovny a v zápasech se mi to vrátí.
Třeba když bojujete o postup do finále play off Extraligy a k rozhodujícímu zápasu nastupujete až po půlnoci.
Věřil jsem, že dokážu i za takhle obtížných podmínek podat kvalitní výkon. Celý náš tým ovšem zaskočilo zranění Tomáše Pavelky, a tudíž musel do čtyřhry nastoupit Romualdo Manna. S ním jsem čtyřhru ještě nikdy nehrál, ale věděli jsme, že když budeme schopni dodržet stanovenou taktiku, tak máme šanci uspět. Sice jsem tolik podání ve čtyřhře snad ještě nikdy nezkazil, ale vyhráli jsme!
A postoupil jste do finále. Jaké byly vaše pocity po závěrečném míčku?
Samozřejmě mě i celou tělocvičnu zaplavila vlna euforie. Před sérií s El Niňěm jsme určitě nebyli favorité, ani já sám jsem příliš nedoufal v úspěch. Už čtvrtfinálová výhra nad Havířovem nás stála hodně sil a v semifinále čekal ještě mnohem lepší soupeř.
Co tedy bylo hlavním trumfem, díky kterému jste celou sérii ovládli?
Rozhodly maličkosti. Oba domácí zápasy jsme vyhráli 4:3 a možná se projevilo, že máme zkušenější a ostřílenější kádr. V rozhodujících momentech jsme zkrátka udrželi nervy na uzdě a dotáhli vedení do vítězného konce. A ještě je tady jedna věc, která pomáhá Františkovým Lázním po celou sezonu. Když se jednomu hráči nedaří, ostatní ho dokážou zastoupit a udělají důležité body.
Také v osobním životě se vám velmi daří, s přítelkyní vychováváte čtyřměsíční dcerku. Jak se změní život stolního tenisty, když se stane otcem?
Záleží na každém, jak se s novou životní situací vypořádá. Já mám to štěstí, že mám obětavou přítelkyni, která doma zvládne všechno i beze mě. Nyní mi všechno vychází, jsem v euforii jak doma, tak i za stolem. Ale už se moc těším na léto, až budu s rodinou trávit více času.
