Trenér havířovské mládeže Marek Čihák tvrdí: „Hrajeme o každý rok.“
Hned trojice úspěšných sportovců se představila dětem v Havířově na letošní poslední show Všichni za stůl. Paralympijský vítěz ze Sydney Ivan Karabec, stejně jako jeho kolega z klubu SKST Havířov Marek Čihák jsou za stoly jako doma. Pro bývalého skokana na lyžích Jana Mazocha byla role sparingpartnera přece jen trochu složitější. Zhostil se jí však na výbornou.
Vnuk olympijského vítěze Jiřího Rašky startoval na olympiádách v Salt Lake City 2002 a Turíně 2006, jak sám však přiznal, stolní tenis hrál naposledy někdy před deseti lety. „Moc se mi celá akce líbila. Je to správný způsob, jak děti přilákat ke sportu. Škoda, že něco podobného neumí udělat lyžařský svaz. Ve školách, které jsou blízko skokanským areálům, by to určitě stálo za to,“ okomentoval dění ve sportovní hale v Havířově.
Žáci základní školy Žákovská si dvě hodiny se stolním tenisem náramně užili. Ředitel školy Dan Stankuš je aktivně vybízel k soutěžení a členové havířovského klubu tak nestačili běhat mezi stoly. Mistr republiky a bronzový medailista ze soutěže družstev na ME 2003 Marek Čihák, Ivan Karabec i zkušený trenér Ján Medvecký trpělivě předváděli dětem základy hry. „V oddíle působím jako trenér mládeže. Mám na starosti děti od deseti let a moc dobře vím, jak těžké je takto malé děti přilákat ke sportování. Koncepce tohoto projektu se mi moc líbí, protože žáci si během těch dvou hodin hrají, soutěží a také se něco dozvědí. Pokud pak mají zájem o stolní tenis, stačí jen přesvědčit rodiče, aby jim podepsali přihlášku do kroužku,“ věří v kladnou odezvu podobných akcí Marek Čihák a dodává: „Já tvrdím jedno, šikovných dětí na sport není nikdy dost. A bohužel, v posledních letech jde celková úroveň pohybového nadání trochu dolů. To vám potvrdí trenéři i v jiných sportech. Proto je důležité, aby se sportem začaly co nejdřív, získaly správné pohybové návyky dřív, než si oblíbí sezení u počítače a virtuální hry s konzolou. V určitém slova smyslu tady hrajeme o každý rok.“
Přes 150 žáků havířovské základní školy bylo bezpochyby spokojeno. A rozloučili se s trenéry a hosty bouřlivým pokřikem. Stejným, jako na devatenácti předchozích akcích – Jeden za všechny, všichni za stůl.
