Třičtvrtěstoletí je docela dlouhá doba. Určitě pro lidský věk. Proto s úctou připomínáme, že dnes, 24. září se dožívá 75 let Karel Kebza, bývalý československý reprezentant. Hráč s elegantním stylem, vytříbenými údery a džentlmenským chováním. Už je to několik let, co Karel odložil raketu do šuplíku kvůli zdravotním potížím, ale o stolní tenis se nadále živě zajímá.
Rodilý Pražák se poprvé dostal k pingpongovému stolu jako školák v Nuslích, kam chodil na dětské hřiště a rovněž do základní školy. Také často hrál v sále restaurace U Menšíků v Michli (mimochodem jednou z nájemkyň byla svého času Marie Šmídová) nebo v herně na Vyšehradě.
Jednou si Karla v herně ve Štěpánské ulici vedle hotelu Alcron všimnul, kdo jiný než pan rada Vendelín Veselý. „Pan rada mě vzal okamžitě do Sparty. To mně bylo dvanáct. Po vychození základní školy jsem se učil soustružníkem v ČKD Praha, které nikdo jinak neřekl než Kolbenka. Později jsem při zaměstnání vystudoval strojní průmyslovku na Třebešíně.“ V ČKD pracoval 45 let až do důchodu.
Karel hrál celý život převážně s klasickou pálkou s vroubkovanou gumou. V 17 letech se stal dorosteneckým mistrem Československa. O rok později (1955) opět a stejně tak v deblu s tehdejším členem Lokomotivy Vršovice Josefem Dresslerem. Později se stali takovými pingpongovými dvojčaty a hlavně velikými kamarády. Kebza se postupně začlenil do dospělého kádru Sparty a stal se s ní také dvakrát mistrem republiky (1956, 1957). V obrovské konkurenci naši mužů se propracoval na osmé místo celostátního žebříčku.
Své nejlepší stolnětenisové roky zažil v éře „houby“, s kterou přišli Japonci na MS 1952 v Bombaji. „Já jsem to s houbou také zkoušel, ale pak jsem se vrátil ke klasice. Ale proti houbařům jsem to uměl. Jedny celé prázdniny jsem trénoval s Ivanem Andreadisem, který hrál v té době s houbou.“ Vojnu si odbyl v Rudé hvězdě jako stolní tenista. V roce 1958 se hrálo finále ligy v Karlových Varech mezi „jeho“ Spartou a Rudou hvězdou. „Rudá hvězda vedla 8:7 a k poslednímu utkání nastupoval náš nejzkušenější hráč Vašek Tereba proti 15letému mladíčkovi Mikovi, kterého jsme předtím všichni porazili. Měla to být jasná záležitost pro zkušeného Terebu, ale opět u něj zapracovaly nervy a Miko k překvapení i sparťanů vyhrál. Remíza jim stačila na titul. Sparta hrála v sestavě Vyhnanovský, Štípek, Miko a Dressler, my s Terebou, Posejpalem, Kadlecem a se mnou,“ vzpomíná Kebza.
Jak stárnula zlatá generace Váňa, Tereba, Andreadis, Štípek, tak se vkládaly naděje nejprve do Posejpala a Kadlece, později do Kebzy a Dresslera. Jenže předpoklady se nenaplnily. „Já jsem si to prošintoval sám. Když jsem to zkoušel s houbou, věděl jsem, že s ní musím hodně trénovat. Ale zrovna jsem se oženil a už jsem nedával sportu tolik jako dříve,“ říká. Přesto se stále držel v naší špičce a měl šanci účastnit prvního mistrovství Evropy 1960 v Záhřebu. Ale do nominace se nedostal.
Ze Sparty přestoupil do Montáží, později do Spartaku Dukly Karlín, kde např. trénoval mladého Mirka Cecavu, pozdějšího reprezentanta a dnešního reprezentančního trenéra žen. Jeho posledním klubem byla Zelená liška sídlící v herně na Pankráci, tedy čtvrti, kde kdysi bydlel s rodiči. Také zanechal nesmazatelnou stopu v našem veteránském stolním tenise. Vyhrál rovných 40 turnajů a šestkrát Masters. Na ME 1997 v Praze získal bronz ve dvouhře v kategorii nad 60 let. Od roku 2007 má umělý kyčelní kloub a i když po rehabilitaci zkoušel hrát, nešlo to. A tak Karel tráví důchodové roky střídavě v Praze a v domku ve Čtyřkolech na Benešovsku.
Takže co jiného než pevné zdraví můžeme popřát hráči, který vždy předváděl, jak elegantní sport je stolní tenis.
Karel Kebza v dorosteneckém věku.
Na veteránském ME v Praze 1997 společně s Ladislavem Štípkem a Svetoslavem Gerdžikovem.
