Rozhovor s mladou českou rozhodčí, držitelkou Blue badge odznaku ITTF
Stolní tenis je nejrozšířenějším sportem na světě. Je nesmírně populární zejména v Asii, ale i v evropských zemí má své místo na slunci. Nabízí rozmanitou škálu soutěží, od těch amatérských až po vrcholné světové akce. Jejich nedílnou součástí jsou rozhodčí, kteří se starají o to, aby vše probíhalo v duchu pravidel. Nejvýznamnější evropské a světové turnaje řídí rozhodčí s nejvyšší kvalifikací. Mezi ně se nedávno zařadila i mladá česká rozhodčí Klára Vaculovičová. O tom, jak se k Blue badge odznaku ITTF “propracovala“ je následující rozhovor.
Jste teprve druhým čs. rozhodčím, který Blue badge odznak získal. Jak si ho ceníte?
V prvé řadě je to pro mě ohromný závazek. Velmi si odznaku vážím a chtěla bych tímto poděkovat všem, kteří mi k jeho získání pomohli. Je to plno lidí, zejména kolegů rozhodčích, kteří mi věřili a podporovali mě. Ale na prvním místě je samozřejmě rodina.
Co jste pro jeho získání musela všechno udělat? Byl to asi dlouhý proces?
Proces získání BB má tři fáze. Nejdříve musíte úspěšně napsat pokročilé zkoušky z pravidel – tzv. ARE (Advanced rules examination) a absolvovat kurz AUT (Advanced umpires training). Tohle většinou probíhá při velkých turnajích typu mistrovství Evropy nebo mistrovství světa, na které je potřeba být nominován. Následuje praktická část, kdy vás při práci hodnotí zkušenější rozhodčí, což někdy může být zdlouhavé a trvat několik turnajů. Když máte čtyři kladná hodnocení, můžete jít k pohovoru, který probíhá v angličtině. A to je vlastně všechno. Mně to trvalo tři turnaje v rozmezí osmi měsíců.
Přibližte nám, jaké akce vlastně můžete s BB odznakem rozhodovat?
S touhle kvalifikací se otvírají dveře k nejlepším turnajům. Některých turnajů se mohou účastnit pouze rozhodčí s Modrým odznakem. Výsledná nominace však nakonec podléhá schválení pořádající organizace (ETTU, ITTF), takže BB není záruka. Ale šance se výrazně zvyšují.
Rozhodčí – ženy nejsou ve stolním tenisu na vrcholných akcích výjimkou. Přesto, jak se cítíte v té „mužské“ přesile?
Naprosto výborně. Kolegové jsou gentlemani a pokud jsem někdy pocítila rozdílný přístup, tak jen a pouze v pozitivním smyslu. Dříve jsem občas narážela na některé trenéry a hráče, kteří viděli mladou holku a zkoušeli moje reakce. Někdy to bylo náročnější, ale ve finále to byla skvělá škola, která mě posunula dál. Takže podobné situace už naštěstí nastanou zřídkakdy.
Pravidla stolního tenisu se neustále mění, čímž stoupají nároky na rozhodčí. Jak vnímáte současný trend?
Je to pro nás rozhodčí velmi náročné. Drtivá většina rozhodčích má své civilní zaměstnání a stolní tenis je jejich koníčkem. Měnící se pravidla zase jako tak velký problém nevidím. Z mého pohledu je nejtěžší, že já jako zubař mám rozhodovat kritické okamžiky zápasů lidí, kteří stolnímu tenisu věnovali celý život. Já se po skončení turnaje vrátím zpátky do nemocnice. Ale hráče čeká další tréninkový nápor, další turnaje. Někdo si to nepřipouští, ale pokud máte nějaké svědomí a zodpovědnost, tak vás to donutí vybičovat se k maximu.
Které významné akce jste v poslední době rozhodovala a na kterou nejraději vzpomínáte?
Rozhodně nejsilnější dojem ve mně zanechalo loňské mistrovství světa v čínském Suzhou. Byla to moje první velká akce na světové úrovni, výborný kolektiv lidí, plno zážitků a zkušeností. A samozřejmě zahájení cesty k Modrému odznaku. Dále ráda jezdím na Slovensko a poté samozřejmě World Tour v Olomouci a Czech Junior & Cadet Open v Hodoníně. Z těchto domácích akcí se už stala citová záležitost.
Máte nějaký zajímavý osobní zážitek z rozhodování v zahraničí?
To je snad nejtěžší otázka, protože zážitků je plno. Například v Číně na mistrovství světa chodily na zápasy koukat celé třídy v doprovodu svých kantorů a po jednom obzvlášť úmorném utkání nám jako rozhodčím celá tribuna čínských dětiček zaaplaudovala. To se mi nikdy předtím nestalo a myslím, že i dlouho zase nestane…
Co vás v nejbližší době čeká a které turnaje byste někdy ráda rozhodovala. Co třeba olympijské hry?
Nejbližší je právě Czech Junior & Cadet Open v Hodoníně. Má účast je sice v mírném ohrožení, protože pracovní povinnosti se hlásí o slovo, ale doufám, že tento turnaj budu moct absolvovat celý. No a Olympiáda – to je lákadlo pro každého, kdo se sportu více věnuje. Ale než si to zasloužím, tak na sobě budu muset ještě hodně pracovat.
Zmínila jste pracovní povinnosti. Jaké je vaše civilní zaměstnání a čemu se věnujete ve volném čase?
Letos na podzim jsem se z Brna přestěhovala do Pardubic, kde jsem nastoupila v krajské nemocnici na Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie a také po mnoha letech opět vzala do ruky pálku. Volný čas dělím mezi stolní tenis, tábory a hudbu (zpívání ve sborech, osm let jsem hrála na kostelní varhany). Ale poslední dobou pinec vede 😉