Na Mistrovství ČR v Praze samozřejmě nechyběl jeden z našich nejúspěšnějších trenérů nedávné minulosti Petr Nedoma. Jako reprezentační trenér sklidil mnoho úspěchů s Ivetou Vacenovskou, Martinou Smištíkovou a Lenkou Harabaszovou jakožto kadetkami, v jejich juniorských úspěšných letech se k trojici přidala Kateřina Pěnkavová. Petr Nedoma se ohlédl za jejich vystoupením na MČR.
„Po delší době jsem holky viděl hrát všechny pohromadě. Vlastně od letního KT reprezentace, ale MČR má vždy jiný nádech, tady se hraje o mistra. To, že se všechny probojovaly do čtvrtfinále je pro mě samozřejmostí. Již v minulosti, když opouštěly postupně kategorii juniorek, jsem předpokládal, že na nich bude stát budoucnost ženského reprezentačního družstva. Jejich cesty je zavedly do různých koutů Evropy, kde se pokoušely prosadit se v zahraničních týmech a především kvalitním tréninkem se prokousat co nejvýše ve světovém žebříčku.
Ivetě Vacenovské se to daří nejlépe. V Linci má výborné tréninkové podmínky a hraje dokonce velmi často i Champions League. V Praze hrála jistě, ale myslím,že nepředvedla zdaleka vše co umí. Bylo vidět, že je vyhraná ze zahraničních turnajů. Oproti minulosti nehrála tolik na riziko a řekl bych, že nalezla i systém ve své hře. Moc se mi líbila především v pasivní oblasti. Hodně toho poblokuje a povrací, v tom vyniká nad ostatními. Podání a příjem zůstává její slabší stránkou. Podle mého názoru hraje málo soutěžních utkání, Linc rakouskou ligu nehraje a pár zápasů v Superlize a pár v Champions League není dostatečných. Jinak jí touto cestou ještě jednou gratuluji k titulu – byla suverénní.
Proti svým bývalým kolegyním z juniorského družstva se vytáhla Lenka Harabaszová. S Kateřinou Pěnkavovou ukázala pevné nervy a zvrátila vývoj zápasu. V semifinále opět dotahovala náskok Ivety Vacenovské a nebýt zaváhání v šestém setu, kdy již vysoko vedla, nevím, nevím, jak by zápas skončil. Lenka využívá svého výborného servisu a hry ze střední zóny, kde je velmi dobrá a právě touto hrou v druhé části zápasu přehrávala Ivetu. Vzhledem k její robustní postavě je to chválihodné, jak se Lenka ve střední zóně pohybuje – respekt. Bojovala, hrála velmi dobře, i když jí trenérka již před turnajem i v případě úspěchu naději na nominaci na ME nedávala.
Martina Smištíková nemá za sebou dobrou sezónu, ale je třeba podotknout, že stejně jako Lenka začala studovat univerzitu. Logicky již nemůže stále trénovat dvakrát denně a tím i klesla její stabilní forma. Není to nic dramatického, takové období prožívají hráčky a nemusí studovat, přestože se jim nedaří. Přesto Martina v Praze nehrála špatně, právě naopak. Byl jsem mile překvapen, i když nemá zdaleka natrénováno co ostatní. Vyhrála mix s Konym a byla mu více než rovnocennou partnerkou. S Ivetou jí právě chyběla jistota v rozhodujících okamžicích. Bohužel studentky nemají u reprezentační trenérky zelenou.
Katka Pěnkavová promarnila vysoké vedení s Lenkou a skončila před branami semifinále. Kačka hraje již roky velmi spolehlivě, má vysokou jistotu úderů. V Německu se také rychle aklimatizovala a spolehlivě boduje. Podle mého názoru jí stále chybí nebezpečný úder – forhend, z kterého by měly soupeřky respekt a kterým by sama diktovala tempo. Zlepšila viditelně hru nad stolem a odměnou jí je titul ve čtyřhře společně s I. Weberovou. Nevím, jak momentálně trénuje, ale podle mého názoru by jí prospěla nová trenérská spolupráce. Luboš mi promine, ale on jistě ví, jak to myslím. Moje gratulace k nominaci na ME samozřejmě nesmí chybět.
Letošní MČR jsem si vychutnával, přijel jsem vlastně jen jako divák a vypomohl trochu při koučování. Bylo to příjemné zpestření pražského pobytu. Samozřejmě, že jsem vždy zvědav na ty „moje“ holky, jak hrají a jak jim to jde. Z většinou z nich jsem ve stálém kontaktu, napíšeme si sms, nebo občas zajdeme na kafe. Myslím, že nám zůstal stále ten týmový duch, který nás donesl na vrchol juniorské Evropy a k bronzu na Světě. Mám z nich ze všech radost a přeji jim pevné zdraví a vše Nej ve sportu i životě.“
Petr Nedoma se stolním tenisem léta živí, na čemž nic nezměnila ani jeho automobilová nehoda. Jak se po ní opět zařadil do stolně tenisového života?
„Tak, asi není nic divného na tom, že momentálně znovu začínám nakoukávat do stolního tenisu. Přes můj povzbudivý zdravotní stav nejsem stále fit tak, jak bych si představoval a mohu se věnovat svému koníčku a práci jen nepravidelně. Spolupracuji s R. Plevou, kterého doprovázím na juniorských Pro Tour turnajích, vlastně po celém světě.
Radek Pleva se snaží nakouknout do profesionálního stolního tenisu. Tyto turnaje by měli sloužit k tomu, aby získal zkušenosti a pokusil se o co nejlepší výsledek. Základem však zůstává kvalitní trénink pod dohledem mým a Tomáše Sadílka. Každý postup ze základní skupiny do hlavní soutěže je pro Radka možností utkat se z kvalitními juniory z celého světa. Zatím se nám to povedlo, i když poslední týdny jsem nebyl s Radkovými výkony zcela spokojen. V dubnu bychom se měli zúčastnit dalších dvou turnajů, pokud bude Radek koncentrovaně trénovat a svědomitě se připravovat. Bez kvalitní přípravy nemá smysl na takové turnaje vůbec jezdit.“
Po několika letech máš opět možnost sledovat juniorskou kategorii v mezinárodním měřítku. Změnila se podle tebe nějak výrazně výkonnost této věkové kategorie či tyto turnaje?
„Neřekl bych, že se úroveň hráčů a hráček nějak výrazně zvýšila. Navíc, zatím jsme byli jen v Africe a Asií, kde konkurence nebyla srovnatelná se špičkou v Evropě. Uvidíme po turnajích v Evropě, jaké jsou změny. Jednoznačně mě zaujala Elisabeta Samara z Rumunska a dovolil bych si tvrdit, že je lepší ve svém věku, než byly naše holky. Viděl jsem ji hrát do obrany, proti Číňance i proti agresivní Rusce. Jednak profesionální přístup, obrovská pohyblivost a jistota úderů. Všechny uvedené soupeřky pak přehrávala takticky a s myšlenkou. Turnaje v Africe i Asii měly organizačně, ale i po sportovní stránce, již svůj vysoký standart. Pro stolní tenis celkově je dobré, že se stále více rozvojových i jiných zemí zajímá o pořádání takových velkých turnajů.“
