„Stěhování do Rakouska bylo klíčem k výkonnostnímu vzestupu“, tvrdí český reprezentant
Poprvé v kariéře se osmadvacetiletý Lubomír Jančařík propracoval na pozici české jedničky ve světovém žebříčku. V tom nejnovějším mu patří 71. místo a radost z výrazného posunu mu nepokazila ani skutečnost, že mu o jediný bod prozatím utekla nominace na olympiádu do Ria.
Polepšil jste si o úctyhodných šestnáct příček. Co považujete za hlavní důvod tohoto výkonnostního vzestupu?
Myslím, že se nejedná o jednorázovou krátkodobou věc. Vše začalo mým přesunem Rakouska, kde jsem se před více než rokem začal připravovat v Akademii Wernera Schlagera v rakouském Schwechatu. Jsou tam fantastické podmínky, nejtvrdší, ovšem zároveň nejkvalitnější příprava, jakou jsem kdy zažil. Prakticky okamžitě jsem cítil, že moje výkonnost jde nahoru a jedním z výsledků je posun ve světovém žebříčku.
Ten ovšem nebyl zadarmo. Za výsledky na turnajích v poslední době jste si to plně zasloužil. Cítíte se herně lépe?
Takhle bych to neřekl. Mně se v posledních dvou třech letech docela dařilo na světových i evropských šampionátech, ale stále jsem byl v českém žebříčku třetí nebo čtvrtý. Vždycky chyběl nějaký větší úspěch. Ten přišel v Polsku na turnaji, kde jsem porazil Poláka Wanga a Švéda Lundquista. Také výhry na olympijské kvalifikaci nad Rumunem Crisanem a zkušeným Srbem Karakaševičem byly cenné. Zahrál jsem dobře a mám z toho opravdu dobrý pocit.
Nemrzí vás, že nominace na olympiádu vám v tuto chvíli unikla o jediný bod, o který je v žebříčku před vámi Rumun Ionescu? Budete muset ještě čekat téměř měsíc na definitivní verdikt světové federace.
Tohle mě nemrzí vůbec, protože já se na to dívám z jiné strany. Ještě před půl rokem by mě ani nenapadlo, že bych se na olympiádu mohl kvalifikovat ze světového žebříčku. Bylo mi jasné, že cesta do Ria vede jen přes nesmírně těžkou kvalifikaci. Teď jsem v pozici prvního náhradníka a na turnaji je ještě pět nebo šest míst volných. Věřím, že to vyjde a na hry se nakonec podívám.
Bude to dlouhý měsíc? Čekání na to, zda se vám splní sen, nemusí být zrovna příjemné.
Jistě, vyhrát olympiádu je snem každého sportovce, samotná účast na ní je jen kousek níž pod ním. Takže představa, že budu při slavnostním zahájení na ploše stadionu, je fantastická. Není to v tuto chvíli stoprocentní, takže se zatím budu držet toho, co jsem řekl. Mám obrovskou radost, že jsem dosáhl svého maxima ve světovém žebříčku a tím jsem se tak nějak ujistil, že všechna dřina v rakouském tréninkovém středisku stojí za to.
Neplánujete nějakou změnu klubové příslušnosti? Sedmdesátý první hráč světa hraje druhou francouzskou ligu v Saint Denis.
Nechci nic na současném stavu měnit. Měl jsem sice nějaké nabídky i z nejvyšší německé soutěže, ale to by znamenalo stěhování a konec práce ve Schwechatu. To jsem si prozatím vyhodnotil jako základ pro nejbližší období. Samozřejmě, že v budoucnu bych si chtěl Bundesligu zahrát, ale není kam spěchat. Teď mě čekají poslední dva mistrovské zápasy ve Francii a pak snad příprava na olympiádu.
