Ve středu 27. června se dožila v německém Hildenu nedaleko Düsseldorfu 65 let Marta Hejmová-Lužová. Pro mladší generaci připomeneme: dvojnásobná mistryně Evropy ve čtyřhře – v roce 1966 s Vladem Mikem a 1968 v Jitkou Karlíkovou. Perličkou je snad to, že její manžel, bývalý čs. hokejový reprezentant Petr Hejma, oslavil ve stejný den 68. narozeniny.
Marta Lužová patřila k největší poválečným talentům našeho stolního tenisu. Pocházela z Uherského Brodu, kde ji rodiče-sportovci přivedli ke stolnímu tenisu v deseti letech. Začínala ve Spartaku Uherský Brod, potom přešla jako nadějná žákyně do TJ Gottwaldov (dnešní Zlín). Její sportovní růst se podobal raketě, proto bylo třeba, aby šla do špičkového klubu. „Do Slávie VŠ Praha jsem přestoupila v roce 1961 a hrála tam čtyři roky, potom jsem změnila dres za Spartu,“ říká hráčka, která již ve svých 14 letech získala v německém Bad Blankenburgu stříbro v deblu (s Irenou Bosou) na Setkání evropské mládeže (později MEJ). O rok později už senzačně zvítězila ve dvouhře na mistrovství ČSSR dospělých v Bratislavě a dostala se do ženské reprezentace. Pro ME ve švédském Malmö ji dali trenéři dohromady s Vladem Mikem (do té doby hrála, a dobře, s Jaroslavem Staňkem) a bylo to šťastné rozhodnutí. S Bosou v dámském deblu byly bronzové a s Mikem dokonce vystoupila na stříbrný stupínek, a to měl náš pár mečbol proti Maďarům Rózsásovi s Lukácsovou.
Po přestupu do Sparty následoval jeden úspěch za druhým, mistrovské tituly v jednotlivcích i družstvech. Stala se mezinárodní mistryní Anglie a byla klasifikována na 13. místě světového žebříčku. Přišlo ME 1966 v Londýně a veleúspěšný start ve Wembley. Bronz v družstvu a ve dvouhře, stříbro v deblu s Mikócziovou-Bosou a zlato s Mikem v mixu. Na mistrovství světa 1967 ve Stockholmu vybojovala bronz v družstvu a probojovala se do čtvrtfinále ve dvouhře a v mixu. Končila sezónu na skvělém pátém místě světového žebříčku. V další sezóně se v Českých Budějovicích stala popáté mistryní republiky ve dvouhře. A přišel Lyon – evropský šampionát 1968, kde excelovala mladičká, o sedm let mladší Ilona Voštová. Druhý náš titul vyhrála Marta společně s Jitkou Karlíkovou v deblu.
V červnu 1968 se vdala za hokejistu Petra Hejmu a v září, měsíc po srpnové okupaci Československa, s ním odjela do Německa. „Bylo to spontánní, bez nějaké přípravy. V té době nikdo nevěděl, jak se bude situace u nás doma vyvíjet, a tak jsme se rozhodlo s Petrem v Německu zůstat. Já jsem měla známé v klubu Kaiserberg v Duisburgu a ti nám v začátcích velice pomohli,“ říká Marta, která se tak stala emigrantkou a bývalý režim ji zavrhnul. V 21 letech měla sportovní kariéru ještě před sebou, ale tímto byla mezinárodně takřka zničena. V Německu vyhrála pět národních titulů – ve dvouhře v roce 1971. Poté se jí narodil syn Petr, o 13 let později Martin. Mezitím ještě hrála za DTC Kaiserberg. Když uložila pálku do šuplíku, pomalu ztrácela kontakt se stolním tenisem. Po listopadu 1989 se informační „ledy“ prolomily a už se zase mohlo mluvit a psát o úspěšné reprezentantce Martě Lužové, která začala navštěvovat svou vlast, příbuzné a známé.
Na podzim 1966 na zájezdě v Anglii. Třetí zleva Marta Lužová, nad ní Antonín Dvořák, sedící 12letá Ilona Voštová a třetí zprava Vladimír Miko.
V deblu s Jitkou Karlíkovou, s níž se stala Marta v Lyonu 1968 mistryní Evropy.
Foto archiv V. Slobodziana
