Už i jeho dostihla šedesátka! Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Čas nejde zastavit a stále mladý Milan Orlowski se dožívá v pátek 7. září 60 let! Náš jediný mistr Evropy ve dvouhře. Legenda našeho stolního tenisu, kterou se stal už za svého života. Jeho stolnětenisová kariéra je jedna dlouhá řada úspěchů, jimiž šířil slávu našeho sportu a byl důstojným nástupcem předválečných a poválečných mistrů světa. Na tento titul sice Milan nedosáhl, byť k němu měl s Jindrou Panským v roce 1985 hodně blízko…
Nelze vypočítat všechny jeho triumfy, tak tedy jen ty největší: evropský král dvouhry z roku 1974 v Novém Sadu, další dva tituly mistra Evropy – ve čtyřhře s Maďarem Gáborem Gergelym v roce 1978 a o dva roky později ve smíšené čtyřhře s Ilonou Uhlíkovou-Voštovou. Vicemistr světa 1985 v deblu s Panským. Čtyři stříbrné medaile z ME, osm bronzových z ME a tři z MS. Dvakrát vyhrál TOP 12 (1977, 1983). Je držitelem Ceny fair play UNESCO za rok 1980. Naopak k největším traumatům patří finálový souboj v družstvech na ME 1982 v Budapešti s domácími Maďary a horečka na světovém šampionátu 1975 v indické Kalkatě, kde měl životní formu.
Nikdy nezapomněl připomenout, že „příčinou“ toho, co všechno dokázal, je jeho táta. Mimochodem, Marcel Orlowski je ve svých 97 letech nejstarším naším stolním tenistou a stále čilý. Vodil svého syna do herny Pražských vodáren blízko Národní třídy denně na dvě hodiny tréninku. V jedenácti Milana přivedl do pražské Sparty a od té chvíle začala dlouhá spolupráce a také celoživotní přátelství s trenérem Ludvíkem Vyhnanovským. Luďa okamžitě poznal, jaký je v mladém Mílovi potenciál. Trénink ani fyzickou přípravu nešidil. Hrát stolní tenis ho nikdy neomrzelo, naopak přidával si dávky. Nebylo divu, že se rychle propracoval mezi naší mládežnickou špičku a brzy také evropskou – na juniorském ME nasbíral šest zlatých a po dvou stříbrných a bronzových medailích. V 16 letech se definitivně rozhodl pro stolní tenis, protože do té doby měl i fotbalové ambice.
Na MS dospělých byl poprvé nominován už v roce 1969 a už o dva roky později v Nagoji se probojoval do čtvrtfinále dvouhry. Totéž zopakoval v Sarajevu 1973. Následovaly další dlouhé roky v reprezentačním dresu. V roce 1983 dostal povolení svazu ke startu v německé bundeslize. Zpět do reprezentace byl povolán v roce 1985. Právě včas! V Göteborgu na MS sahali s Jindřichem Panským po zlatu ve čtyřhře, nicméně i stříbro bylo skvělou tečkou za jeho kariérou v dresu s lvíčkem. Od této doby hrál za různé německé kluby, naposledy za SV Post Mühlhausen druhou bundesligu ještě v předloňské sezóně. V sezóně 2011/2012 se stal trenérem extraligové Lokomotivy Vršovice Aquecon a letos vrátil se i do českých soutěží jako hráč. Bude oblékat dres KT Praha ve 3. lize. Obdivuhodné!
Zkusil si také roli reprezentačního trenéra mužů v letech 1996 – 1997, ale vzhledem ke své náročnosti se funkce vzdal. Nesnesl, když viděl, že „nároďák“ nejede na sto procent. Sám dával stolnímu tenisu vždycky maximum. Tak tedy, Milane, přejeme Ti stále stoprocentní nasazení za stolem a věčný optimismus v dalším životě.
Velká chvíle v Milanově kariéře. V Novém Sadu v roce 1974 na nejvyšším stupni mistrovství Evropy. Jeho největší soupeři jsou pod ním: vlevo Gábor Gergely, vpravo Kjell Johansson a Dragutin Šurbek.
Další hvězdný okamžik! Milan s Jindrou Panským právě porazili na MS 1985 v Göteborgu první nasazený pár, Číňany Jiang Jialing – Cai Zhenhua, a jsou ve finále.
Mistři Evropy 1980 ve smíšené čtyřhře: Milan s Ilonou Uhlíkovou-Voštovou.
