K zajištění relevantního obsahu reklamních polí a analýzy návštěvnosti používáme soubory cookies. Další informace
JOOLA

Na slovíčko s předsedou ČAST Ing. Zbyňkem Špačkem


Uplynul měsíc a pár dní od posledního rozhovoru s předsedou ČAST Ing. Zbyňkem Špačkem. Již předtím jsme se domluvili, že pravidelně bude podávat informace o aktuálním dění v asociaci, o přípravách velkých akcí a dalších záležitostech spojených s českým stolním tenisem. Takže tady je další díl…

Ačkoliv je již po sezóně, nyní hýbe stolnětenisovou veřejností nominace mladých českých reprezentantů na juniorské ME 2012, které se bude hrát od 13. do 22. července v rakouském Schwechatu. Diskutuje se, když to zkrátíme, proč Tomanovská ne, Klos ne, proč Málek ano, Pěnkavová ano a Slezáková ne. Co k tomu řeknete Vy.
„Já bych to rozdělil na dvě části. Nominace juniorek a nominace ostatních. Ta druhá část je jednodušší, prostě výběr nebo nenominování třetí kadetky, čtvrtého kadeta či pátého juniora je jednoznačně na rozhodnutí reprezentačního trenéra, protože výkonnostní rozdíly mezi hráči jsou malé. U kadetů je to trošku problematické, protože dva nominovaní hráči jsou z pražského centra. Já jsem se k nominaci nevyjadřoval. Ale osobně se mně zdá, že Němeček a Kučera jsou momentálně v lepší kondici a herní pohodě než Klos, který mimochodem bude absolvovat celé soustředění, jen nepojede do dějiště MEJ. Je pravda také, že Polanský hraje debla se zahraničním hráčem a Němeček s Kučerou spolu, tak by se pro něj špatně sháněl partner do čtyřhry. Pravděpodobně by tak odseděl celé mistrovství na lavičce, protože do družstev by asi nezasáhl.
K nominaci juniorek říkám toto: nebyl jsem svědkem ani jednou konfliktu mezi trenérem a hráčkami. Zhruba před půl rokem mě upozornil trenér juniorek Michal Hájek, že některé hráčky netrénují podle jeho pokynů, zejména co se týká objemů. On má vysoké nároky na hráčky a v případě, že by je vyřazoval z reprezentace kvůli tomuto důvodu, tak by asi ta reprezentace úplně skončila. Je potřeba se k těm děvčatům chovat trochu jinak. Přesto došlo k několika konfliktům. Já si vůbec nemyslím, jak to prezentuje druhá strana – hráčky a rodiče – že stoprocentní vina je na straně trenéra. Vidím to tak padesát na padesát. Prostě situace dostála do stavu, buď trenér nebo hráčka, jiná varianat na stole nebyla. To bylo řečeno z obou stran. Dlouho jsme diskutovali, ale nakonec jsme dali přednost trenérovi, zejména kvůli zklidnění situace v družstvu, a také kvůli blížícímu se MEJ. To byl ten důvod, proč Kačka Tomanovská nejede na MEJ. Tvrzení, že ona je suverénní dvojka platí možná v českém žebříčku, ale na tom pomyslném evropském pořadí to herně i výkonnostně není pravda. Dříve se dávalo za pravdu hráčům a hráčkám a vyřazoval se trenér. Myslím si, že odvolat trenéra na žádost hráček a rodičů je na mě už moc silná káva a jsem přesvědčen, že pravda je někde uprostřed. Trenér Hájek je přísnější a chce profesionální přístup a hráčky ho nemají. Ano, velkou chybou je jeho neadekvátní chování a možná i nějaké tvrdší slovo zapříčiní, že se hráčky hroutí, stěžují si a nekomunikují. Je tam nějaká chyba a bude se to řešit po MEJ.“

Už můžeme bilancovat sezónu 2011/2012. Vaše postřehy…
„Jsem názoru, že by se mělo pozvedávat to pozitivní, protože to chybí v české společnosti. Hledá se bulvár, negativní věci. Řekl bych, že sezóna nedopadla úplně nejlépe, ale… Máme dvě místa na olympijských hrách, není to moc, ale přesto je to úspěch, protože start na olympiádě je takovou třešničkou na dortu co se týče sledovanosti a propagace. Družstvo žen zahrálo na mistrovství Evropy i světa průměr, výsledky mužského týmu jsou propadákem. Děláme proto určitá opatření. Bylo vypsáno výběrové řízení na reprezentačního trenéra mužů. Nový trenér by měl zlepšit kontrolu, sledovanost a přípravu reprezentantů tak, abychom z dlouhodobého hlediska navázali na bývalé úspěchy.“

Bude tato funkce pojatá jinak než dosud? Tzn., že trenér by měl mít větší kontakt s hráči než v minulosti?
„Určitě. Měl by vědět o každodenní přípravě jednotlivých reprezentantů: co odtrénuje, odehraje, kolik hodin absolvuje kondiční přípravy. Dokonce bych řekl, že hráči startující v zahraničí by měli vykazovat záznamy o přípravě. Máme teď ideální příležitost tento systém nastartovat, protože všichni stávající reprezentanti, i ti co hrají za cizí kluby, budou bydlet v České republice. Budou trénovat na dvou místech – v Praze a Havířově. Hlavní trenér by se měl věnovat na plný úvazek přípravě reprezentantů a rovněž sledovat nadějné juniory. Samozřejmě nemůže být na dvou místech najednou a mám představu, že by měl asistenta. Oba by maximálně spolupracovali. Nechceme, aby systém navozoval atmosféru každodenní kontroly, ale myslím si, že ne všichni hráči dávají přípravě maximum. Někteří mají daleko větší potenciál než ukazují. Měli by proniknout minimálně do první světové stovky, nebo do první padesátky a výše. Bude to tvrdé, ale kdo to nebude respektovat, nemůže reprezentovat. Hlavně v mužské složce máme potencionálních reprezentantů hodně a nikdo z nich stoprocentně nevyčnívá. Vyčníval Petr Korbel a k němu se přidal Dima Prokopcov, ale teď rozdíl mezi jejich výkonností a ostatními hráči již není tak velký.“

Zatímco nejsme spokojeni s výsledky mužské reprezentace, tak na druhou stranu je tady silná záloha jak mladých hráčů – Śiruček, Tregler, Obešlo, Jančařík – tak také těch starších – Vráblík, Šimončík a další. U ženské reprezentace tomu tak docela není…
„Ta záloha u žen je velmi problematická a řekl bych, že neřešitelná v horizontu čtyř pěti let. Z našich současných juniorek a postjuniorek nevidím nikoho, kdo by se v brzké době dostal na úroveň Vacenovské, Štrbíkové a nyní Hadačové. Ano, máme za nimi Pěnkavovou a Matelovou a snad Kučerovou. Ostatní dávají přednost škole, například Mikulcová a Blašková. Je to škoda a je potřeba se nad tím pořádně zamyslet. Vybrat typy hráček, které na sobě budou pracovat a které by mohly dorůst do ženské reprezentace. Ano, naše současné družstvo má velký potenciál, ale jen v těch pár hráčkách. Při troše štěstí je schopno sáhnout na velkou medaili. Jenže musíme vybudovat zálohu, aby špička nezůstala za chvíli osamocena.
Ještě jedna poznámka: Renáta Štrbíková požádala výkonný výbor, zda by mohla jet na mistrovství Evropy ve smíšené čtyřhře (Pozn. aut.: v Buzau 22. až 24. června). Ale reprezentanti, kteří by s ní mohli hrát, mají v tomto termínu tzv. klidové období a tak nakonec jede do Rumunska s Martinem Hanákem (hráč SV Brackwede, třetí nejvyšší soutěže v Německu). Dlouho jsme diskutovali, zda takový hráč může reprezentovat, ale nakonec jsme rozhodli, že ano.“

Jaké jsou aktuality v asociaci?
„Po různých nesouhlasných názorech, např. u volby reprezentačních center mládeže, jsme se rozhodli na všechny důležité posty a jednotky v rámci asociace dělat výběrová řízení. Začalo to konkurzem na reprezentačního trenéra mužů a vedoucí trenéry RCM.
Byl sestavený podrobný metodický program na získávání státních dotací, aby to bylo pro všechny kluby, oddíly i členy zcela jednoznačné a přehledné. Chceme dostat do stolního tenisu více peněz a hlavně pro mládež. Financování by mělo být vícezdrojové, prostřednictvím asociace, obcí a města a ze soukromých peněz od sponzorů.“

A co sportovní akce?
„Letos pořádáme v Olomouci turnaj seriálu World Tour a příští rok v Ostravě juniorské mistrovství Evropy. Přihlásíme se o World Tour opět, ale uvidíme, co nám ITTF přidělí, protože od nové sezóny dojde ke změnám ve struktuře okruhů. Ucházíme se také o turnaj Světového juniorského okruhu a rozhodli jsme se, ještě bez výběrového řízení, opět pro Hodonín, kde se letos konal Junior and Cadet Czech Open zařazený do nejvyšší kategorie. Organizace a úroveň by měla být ještě lepší, mělo by se hrát na menším počtu stolů a zřejmě se prodlouží turnaj o jeden den.
V příští sezóně hrajeme doma šest zápasů kvalifikace o postup na mistrovství Evropy 2013 ve Schwechatu. Všechny tři zápasy žen se uskuteční v Hodoníně, a to proto, že nabídka místního SKST byla nejlepší a asociaci nebude muset na pořádání vynakládat žádné finance. První zápas mužů 4. září s Nizozemím bude v Jaroměři a pro další dvě střetnutí teprve hledáme pořadatele.“

Czech Open v Olomoucí se bude hrát po olympiádě, a to v termínu 29. srpna až 2. září. Jak vypadají přípravy?
„V pondělí 11. června se konala první schůzka organizačního týmu, který bude mít vše na starost. Tým je připraven, tvrdě pracuje. Základní smlouvy jsou podepsány, a to zejména na ubytování, stravu, pronájem haly a další. Ladí se doprava, technické zabezpečení. Hrát se bude ve sportovním kampusu Palackého univerzity. Hezké prostředí, příjemný personál. Na místě se vše ladilo. Je přislíbena pomoc z Olomouckého kraj a od města. Není to sice mistrovství Evropy ani světa, ale musíme se předvést jako dobří organizátoři, zvláště když se chceme ucházet o pravidelné zařazení do seriálu turnajů ITTF. Jednáme také s Českou televizí o přenosech a zpravodajství, vše je přislíbeno, jen zatím nevíme v jakém rozsahu.“

V posledních měsících a týdnech se jaksi přenesla „blbá“ nálada z celé společnosti i do stolního tenisu. Je to vidět na názorech a slovníku v internetových diskuzích, ale jak potvrzujete, také v každodenní práci předsedy asociace. Stížností, osočování a žabomyších válek přibývá. Co si o tom myslíte?
„Mně chybí jedna věc. Když se dělá nějaké rozhodnutí, které se nemusí někomu líbit a může vyvolat záporné reakce, tak je třeba ho vysvětlit. Sebekriticky přiznávám, že to výkonný výbor ČAST nedělal. Zejména se to týká nominace na mistrovství světa, olympijskou kvalifikaci a naposledy na juniorské mistrovství Evropy. Na druhou stranu všechno vyvolává negativní tendence. Pokud si někdo stojí za svým rozhodnutím, a ti trenéři mají důvěru vedení svazu, tak dohadovat se o pátém juniorovi nebo čtvrtém kadetovi, jestli má nebo nemá jet, protože má o jeden zápas vyhraný víc, mně připadá absurdní. Bohužel v českém stolním tenise se projevuje nálada, která panuje v celé společnosti. Nikdo nehledá nic pozitivního, všichni si na všechno stěžují, hájí jen vlastní zájmy, ne dlouhodobé, ale krátkodobé. To je vidět na každém kroku a to mě mrzí. Já bych chtěl, aby se český stolní tenis zvednul z pomyslného dna a nemyslím na to, co bude za půl roku, ale abychom za pět, šest let něco vybudovali. Snažím se pro to dělat hodně, ale jestli se budu dennodenně zabývat dvě tři hodiny stížnostmi, dopisy, falešnými obviněními, tak budu jen otrávený. Buď to budu dělat jako můj předchůdce a nechávat všechno běžet bez odezvy, nereagovat, neodpovídat, nevyjadřovat se k ničemu nebo se k tomu vyjadřovat a ztrácet zbytečně čas. Obojí je špatně…“