Ani Srbky nás nezastavily
České stolní tenistky pokračovaly na MS i ve středu ve vítězném tažení. Zvítězily 3:1 nad Srbkami po vynikajícím výkonu a bez ohledu na jejich poslední utkání ve čtvrtek proti Bělorusku ve skupině A Championships divize budou hrát o medaile! Tato fantastická skutečnost, v níž před začátkem šampionátu mohl věřit jen nejzarytější optimista, naše družstvo současně pasuje za jedno z největších překvapení festivalu světového stolního tenisu v Brémách.
Věděli jsme, že Srbky s dvěma obranářkami, sestrami Erdeljiovými, nejsou právě náš šálek kávy. Ale zase nás povzbuzovalo vědomí, že loni na ME v Aarhusu jsme je zdolali a díky dosavadním výkonům v Brémách přesídlila na naší lavičku značná sebedůvěra. Trenérka Marie Hrachová postavila do utkání kromě našich dvou žebříčkově nějlepších hráček Štrbíkové a Vacenovské specialistku na obranu Martinu Smištíkovou. Jenže ji nevyšla sestava a Smištíkovou čekala úloha hrát první zápas s levorukou útočnicí Gordanou Plavšičovou. Naše hráčka s ní prohrála těsně 2:3. Když Martina dobře přijímala a byla aktivní, první chodila do útoku, tak se jí dařilo. Srbka ale vždy vedla na sety a Smištíková dotahovala. V pátem setu ji utekla soupeřka na 4:0 a potom česká reprezentantka zkazila několik „kopců“ a už nešlo bodovou ztrátu dohnat.
Štrbíková si na obranu starší ze sester Erdeljiových, Silviji, věří. Ví, co má na ni hrát a pohlídat si většinou naražené míčky. V prvním setu však Erdeljiová překvapila Renátu častým útokem a set dokonce vyhrála na výhody, ovšem od této chvíle už Štrbíková perfektně četla hru soupeřky, dobře rozehrávala útok a tvrdě zakončovala. Vlastně ji Erdeljiová neměla čím překvapit. Bylo tak vyrovnáno na 1:1.
O Vacenovské se ví, že obranářky právě nemiluje, ale Ana-Maria Erdeljiová je pro Ivetu takovou menší výjimkou. Jako věkové vrstevnice se spolu střetávají již od kadetek. V poslední době ji Iveta poráží a s tímto vědomím šla do zápasu. Zvládla ho jedním slovem perfektně, až jsme se divili, že nepřišla na ni ani na chvíli krize a série „vyházených“ míčků. Vacenovská zvítězila 3:0 a udělali jsme další krůček k vysněnému play off.
Ve čtvrtém singlu šla na stůl číslo 4 v hlavní hale Štrbíková proti Plavšičové. Naše hráčka měla na zádech číslo 68, soupeřka 182 – tedy umístění na světovém žebříčku. Ovšem v tak vypjatých okamžicích se často toto měřítko smazává. Renáta věděla moc dobře, jaký má před sebou úkol. Zvládla ho sice s menší nervozitou, když přepustila soupeřce druhý set, ale celkově kontrolovala vývoj zápasu a věděla, co má hrát. Po druhém proměněném mečbolu propukla na naší lavičce obrovská radost ne nepodobná té po utkání s Rumunskem. Teď už ovšem jsme měli jistotu, že jsme mezi nejlepší světovou dvanáctkou! Nehledě na výsledek zápasu s Běloruskami zítra, ve čtvrtek.
Srbsko a Černá hora – Česko 1:3 (Plavšičová – Smištíková 3:2, S. Erdeljiová – Štrbíková 1:3, A.-M. Erdeljiová – Vacenovská 0:3, Plavšičová – Štrbíková 1:3).
Hlasy po utkání
Trenérka Marie Hrachová: „Takový úspěch jsem nečekala, ale zasloužily jsme si ho bojovností. Trochu mně nevyšla sestava, protože jejich trenér otočil Plavšičovou se Silvijí Erdeljiovou jako jedničku a Martina tak musela hrát nejprve s Plavšičovou. Ale dopadlo to nakonec dobře a jsem strašně šťastná. Samozřejmě obavy jsme měly jak z obrany, tak z velké haly, která více vyhovuje defenzivnímu stylu.“
Iveta Vacenovská: „V kadetkách jsem Anu-Marii nikdy neporazila, ale od juniorek jsme s ní už neprohrála. Takže jsem si věřila a navíc ona je takový typ hráčky, který ví s kým prohrává a s kým ne a hodně ji to v zápase ovlivňuje. V závěru třetího setu jsem trochu znervozněla, když soupeřka dotáhla a muselo se rozhodovat na výhody.“
Renáta Štrbíková: „Se Silvijí mám aktivní skóre, naposledy jsem ji porazila před rokem v Dánsku a také na poháru v Německu. Nastupovala jsem sice klidná, ale bylo to strašně těžké, když jsme všechny cítily tu šanci. Chvíli jsem si na její hru zvykala, ona hraje asi z osmdesáti procent náraz, a to mně právě vyhovuje. Proti Plavšičové jsem cítila obrovskou zodpovědnost. Ona je taková nevyzpytatelná hráčka. Má nepříjemný servis, výborné okamžiky střídá s lehkými chybami. Měla jsem chvíle, kdy jsem nedokázala dát krátký servis a ona hned chodila dopředu stejně jako při svém podání. Chtěla jsem začínat útočit jako první, ale když mně to nešlo, tak jsem se zaměřila na to, abych alespoň sklopila spin a ve hře balon ukončila. To se mně nakonec dařilo.“
