Okénko do zahraničí: Maďarsko
Přestože Maďarsko neleží od České republiky nijak daleko, je Miroslava Ságlová jedinou českou stolní tenistkou, která v této zemi hraje nejvyšší soutěž. Jak se odchovankyně litoměřického stolního tenisu do Maďarska dostala a jak se jí v této dříve evropské stolně-tenisové velmoci daří, prozradí krátký rozhovor.
“Poslední tři roky jsem hrála v Německu Regionální ligu za Wolframs-Eschenbach. Přestože tento klub mohl pro letošní sezónu postoupit do třetí Bundesligy, rozhodl se pokračovat spíše na úrovni Oberligy, a tak jsem hledala nové působiště. Do Budapešti jsem se dostala přes mojí spoluhráčku Szilvii Kahnovou. Je to mimochodem bývalá dlouholetá maďarská reprezentantka, která sice už dlouho žije v Německu, ale právě z Budapešti pochází a zná se i s manažerem ERDÉRTu,“ popisuje zrod svého “maďarského angažmá“ Miroslava Ságlová.
V jakém maďarském klubu konkrétně hrajete?
“Působím v budapešťském klubu, který nese název Budapesti ERDÉRT SE. Hrajeme v centru Budapešti ve víceúčelové hale, kde se střídají i jiné sporty, např. judisté. V družstvu se mnou hrají dvě mladé Maďarky, Johanna Hepkeová a Marrietta Angyalová, které obě ještě nedávno hrály za maďarskou juniorskou reprezentaci.“
Můžete krátce porovnat úroveň české a maďarské nejvyšší soutěže?
“Maďarská extraliga je určitě kvalitnější než česká. První tři kluby (Szekszárd, Postás I. a Budaörsi) jsou silnější než zbytek a svědčí o tom i sestavy těchto celků. Např. za Szekzsárd hrají Švédka Li Fen a Petra Lovasová, za Postas I. například Nizozemka Li Jiao, za Budaörsi Pergelová, Fazekasová. Zbytek týmů, až na poslední klub, je velmi vyrovnaný a bojuje se o 4. místo, které je poslední postupové do play off.“
Jak si váš Budapesti ERDÉRT SE v maďarské elitní soutěži stojí?
“Po první polovině soutěže jsme byly v tabulce na čtvrtém místě, které bychom chtěly udržet a dostat se tak do play-off.“
Co vaše osobní bilance v maďarské nejvyšší soutěži?
“V polovině soutěže jsem měla skóre 10:8 a musím říct, že žádná výhra nebyla snadná. Všechny zápasy, včetně deblů, jsou velice vyrovnané.“
Které utkání bylo z vašeho pohledu nejvydařenější?
“Zatím jsem v Maďarsku příliš krátce na to, abych byla schopná objektivně posoudit, které výhry jsou cennější než jiné. Každopádně největší radost jsem měla, když jsme porazily Postás II. a remizovaly s MTK-Dunakeszi. Obě dvě družstva jsou totiž našimi největšími konkurenty v boji o to čtvrté místo v tabulce. Já jsem v těchto důležitých zápasech přispěla k vítězství 2,5 resp. 2 body. A když budu brát jednotlivé dvouhry, tak nejlepší pocit jsem paradoxně zatím měla z utkání, které jsem prohrála. Bylo to s Petrou Lovasovou, nad kterou jsem vedla 1:0 a 10:9, ale bohužel jsem nakonec prohrála 1:3.“
Jak byste celkově zhodnotila vaše dosavadního “maďarského“ angažmá?
“Jsem v Budapešti spokojená, o příští sezóně jsme zatím nemluvili, ale vůbec by mi nevadilo tam zůstat. Jen tu maďarštinu by to chtělo trochu vylepšit, zatím umím opravdu jen pár slov…“