"Jekatěrina je ohromně komunikativní, takže jsem si čtyřhru užila," říká Zdena Blašková
Byla jednou z nejmladších účastnic premiérového mistrovství Evropy do 21 let. Přesto si jako jediná z českých reprezentantů odvezla ze Soči medaili. Společně s Ruskou Jekatěrinou Gusevovou skončila bronzová ve čtyřhře. Patnáctiletá Zdena Blašková prožila v ruském olympijském městě turnaj snů.
Nebyla jste daleko od zisku medaile ani ve dvouhře. Ve čtvrtfinále jste však nad Němkou Chantal Mantzovou neproměnila mečbol. Bolela hodně tahle prohra?
Vlastně ani moc ne, i když to byla samozřejmě obrovská škoda. Nebyla jsem horší, jen jsem nedala ten poslední balonek. Ale překonala jsem vše, s čím jsem do Soči letěla. Můj cíl byl postup z první fáze turnaje, já jsem přitom vyhrála sedm zápasů za sebou a postoupila do čtvrtfinále. Jsem moc spokojená.
Berete medaili ze čtyřhry jako dostatečnou náplast na zklamání v boji o semifinále ve dvouhře?
Určitě ano, medaile na takovém turnaji, to je v mém věku prostě senzační. S Jekatěrinou jsme přitom hrály společně úplně poprvé v životě. Vždyť ona je o pět roků starší. Dali nás dohromady trenéři, já na tom neměla žádnou zásluhu. Ale sedly jsme si, to bylo hlavní.
S ruskými hráčkami není jednoduché hrát společně. S tím máte zkušenosti z loňského neoficiálního světového šampionátu kadetek, kdy jste si na souhru s Anastasií Kolišovou docela naříkala, je to tak?
Tohle byla úplně jiná souhra. Jekatěrina je ohromně komunikativní. Povzbuzovaly jsme se navzájem, po každém míčku jsme si něco řekly, ať už anglicky nebo rusky. Ona není vůbec taková ta ruská mašina, individualita, která nerespektuje svého spoluhráče. Je to bezva holka. V tom jsme si opravdu rozuměly.
Pro vás navíc byla výhoda, že se hrálo v Rusku. Jak jste vnímala povzbuzování fanoušků?
Bylo vidět, jak Rusové chtějí na šampionátu uspět. Fandili hodně, to se nedalo nevnímat. Jakatěrina měla v hledišti i své rodiče, kteří taky skvěle fandili. Já jsem si to ohromně užila.
Máte dvě medaile z loňského evropského šampionátu v Záhřebu, kde jste hrála ještě v kategorii kadetek. Teď najednou takový skok. Byl výkonnostní rozdíl mezi oběma turnaji velký?
Byl obrovský. Vždyť v Soči startovaly hráčky o pět let starší. A navíc to byl turnaj na pozvánky podle umístění na žebříčku. Možná s výjimkou dvou tří hráček tady všechny svými výkony patřily. To všechno ještě umocňuje radost ze zisku medaile.
Co vy? Jak jste se za ten necelý rok změnila?
Kdybych podala v Soči podobný výkon, jako na začátku turnaje v Záhřebu, skončila bych hned ve skupině. Podala jsem snad o sto procent lepší výkon, než vloni. Jsem teď mnohem odolnější, víc si věřím. Ještě vloni bych takové zápasy, jako jsem zvládla ve skupinách, nevyhrála.
Byla jste před zápasy o medaile hodně nervózní?
Spala jsem celý turnaj v Soči dobře. Nepřipouštěla jsem si žádný tlak. Když jsem v první fázi ve skupině utekla Charlotte Careyové ze tří mečbolů a postoupila z prvního místa, ve druhé fázi jsem pak vyhrála boj o první příčku s nepříjemnou Belgičankou Lisou Lungovou, všechno ze mne spadlo. Věděla jsem, že mezi šestnácti už nemám co ztratit. Výhra nad Slovenkou Tatianou Kukulkovou byla snadná, zápas o medaili už nevyšel, ale rozhodně ne z důvodu nervozity.
Stihnete nějak oslavit zisk medaile na mistrovství Evropy?
Musím pár dnů počkat. Ve středu totiž začíná v Hodoníně juniorský turnaj Czech Open. A tam bych chtěla taky uspět. Oslavím to až za týden, to mám navíc narozeniny.
