Otec a syn za stolem. Jsme stolnotenisová rodina, říká Petr Kaucký
Po mnoha letech se stolním tenisem si Petr Kaucký na letošním Přeboru Prahy připsal jeden zcela unikátní zápis – 40letý hráč nastoupil ve čtyřhře po boku 12letého syna Jakuba. „Lidi se na nás chodili koukat a myslím, že to nakonec bylo i docela sympatické. Akorát jsem mu ten výsledek možná pokazil já,“ přiznal Petr Kaucký, který se se synem probojoval mezi osm nejlepších dvojic turnaje.
Rodina Kauckých stolním tenisem žije. Hrají také Kauckého manželka, bratr, ale pálku do ruky pravidelně berou také 71letý dědeček i babička. Kauckého synové Jakub a Filip se ke stolnímu tenisu tudíž dostali zcela přirozeně.
„Nenutili jsme je,“ říká Petr Kaucký. Sám začal hrát v osmi letech pod vedením svého tatínka v DDM Kotlářka, kde působí i v současnosti.
V dresu Kotlářky nastoupil i se synem. Syn Jakub ale před přebory Prahy dostal ´výstrahu´. „Možná jsem ho trochu odrazoval, aby nebyl vystavený velkému tlaku. Přebory Prahy beru i jako společenskou událost, nechybí na něm vícero starších hráčů. Ale i tak se na nás chodili lidi koukat a myslím, že to nakonec bylo docela sympatické. Akorát jsem mu ten výsledek možná pokazil já. Ale neodradilo ho to a spíš si to moc užíval. Já v jeho kůži bych byl asi ztrémovaný,“ přiznal Kaucký.
Uměl se vžít do pocitů syna, kdysi jako žák čtvrté třídy na základní škole také hrál s tátou. „Byl jsem tím tak nějak automaticky pohlcený,“ vzpomíná. A okamžitě přidává jedno velké pozitivum stolního tenisu „Je to sport pro všechny. Dá se hrát od malička až po veterány. Já jsem také dostal nabídku jet na veteránské mistrovství Evropy, ale raději se budu věnovat trénování dětí v oddíle a jezdit na turnaje s nimi. Každý hráč by měl vracet něco nazpátek.“
Syn Jakub začal ve srovnání se svými vrstevníky se stolním tenisem později. „Odmalička chodil na gymnastiku, hrát začal až po první třídě,“ vysvětluje otec Kaucký. „Syny jsme vedli k všestrannosti. Jakubovi se ze začátku nechtělo moc hrát, protože na Kotlářce nebyly malé děti. Potom ho to ale chytlo.“
Druhému synovi Filipovi je sedm let a odmalička jezdí s rodiči na turnaje. „Má k tomu sportu blíž. Takže už také začíná,“ říká hrdý tatínek.
Stůl mají i doma. „Nechci syny do hraní nějak nutit. Jelikož hraji extraligu, tak trénuji každý den a zatím psychicky i fyzicky zvládám po trénincích chodit koučovat ještě i děti. Jakub trénuje čtyřikrát týdně, z toho jeden den je zápas. A v pondělí má ještě gymnastiku. To je perfektní průprava,“ říká Kaucký.
„Kotlářka se teď zlepšuje, je tam dobrá parta dětí, tak snad vydrží. Bych byl rád, ale určitě nejsem ten, který by ho do toho nějak tlačil. Talent určitě má, ale dostat se na nějakou evropskou úroveň je těžké,“ přiznává zkušený otec.
Uvědomuje si obrovský posun v možnostech dnešní mládeže spojené s moderními médii. „Děti jsou mnohem dál, než jsme byli my – sledují všechny videa, odkoukávají. V tom mají velkou výhodu. Vidí, jak hrají ti nejlepší a chtějí to hrát taky. Nevýhodou ale je, že nejde přeskakovat a musí hrát také na jistotu a umět udržet balon. Nemůžou do toho bouchat jako Číňani“, porovnává Kaucký.
Nárůst členské základny dětí ho těší. „Je to dobrý. Není to jen o našich dětech, ale i o tom, že nabalujeme další děti z klubu. Snad to náš sport nějak pozvedne. Možná se rodí nový Korbel. Nevím… Ale dnešní generace mladých hráčů je silná,“ přemýšlí Kaucký.
Pro jeho rodinu je stolní tenis životní náplní. Recept na úspěch mají jednoduchý – dělat všechno poctivě. „Všechno se vám vrátí. Důležité je neztratit touhu vyhrávat,“ uzavírá Petr Kaucký.
Zuzana Trojáková
