S polským týmem dorazilo do Prahy zhruba 70 fanoušků a ti výrazně přispěli k dobré atmosféře utkání
Zaplněné ochozy, několik bubeníků, bouřlivý potlesk po každé výměně, skandování jmen hráčů a na závěr ovace vestoje. Páteční utkání čtvrtfinále Poháru ETTU mezi El Niňem Praha a polským Dzialdowem nabídlo nejen skvělou sportovní podívanou, ale i nezvykle početnou a hlasitou diváckou kulisu. Bohužel jsou podobné výjevy v českém prostředí na zápasech stolního tenisu spíše výjimkou.
Proč tomu tak je?
„V Česku se pro fanoušky nedělá nic. V polské Superlize funguje profesionálnější přístup. Na našich domácích zápasech mají diváci dobrá místa k sezení, mohou si koupit jídlo a pití a připravena je také tombola,“ prozrazuje hráč Dzialdowa Jiří Vráblík.
Právě český matador byl významnou měrou zodpovědný za důstojnou kulisu pátečního utkání Poháru ETTU. Téměř polovinu míst totiž zaplnila sedmdesátka polských fanoušků, kteří urazili přes 700 kilometrů, aby podpořili svého „Jurka“.
„Ale to nebylo jen kvůli mně, třeba na zápas Ligy mistrů do Düsseldorfu naši také vyrazili v podobném počtu,“ vzpomíná Vráblík. „Fanoušky naše zápasy baví. Tím, že jim vytváříme příjemné prostředí, získáváme jejich věrnost a přízeň,“ dodává.
A skutečně, Poláci si klání v Praze náramně užívali. Posíleni vyhlášeným českým zlatavým mokem skandovali bojovné pokřiky, nadšeně povzbuzovali svou družinu a za každý vyhraný set ji odměnili pokřikem: „Děkujem, děkujem.“
Kotel českého týmu se nenechal zahanbit, avšak početně byl v nevýhodně. Táhli jej zejména mladé naděje pražského týmu, které bedlivě sledovali špičkový stolní tenis a snažili se odkoukat různé finty.
Rozhoduje kvalita
Průměrná návštěva domácích extraligových zápasů El Niňa činí zhruba 26 diváků. Avšak konfrontace s Dzialdowem ukázala, že cestu na Kotlářku zná mnohem více lidí. Jistě, nemůžeme srovnávat hvězdný kádr druhého celku polské Superligy například s havířovskými mladíky, kteří si nedávno z doupěte El Niňa odvezli debakl.
O mnoho více diváků nepřilákají ani extraligové domácí utkání týmu TTC Ostrava 2016. Českému mistrovi ale zase parádně vyšly představení v Lize mistrů, na která zavítaly stovky diváků.
Jenže, pokud mají fanoušci svůj tým opravdu rádi, neměli by jej podpořit na každém utkání?
Prvním předpokladem vysoké návštěvnosti jsou kvalitní hráči v obou týmech. V české extralize je právě úroveň soupeřů největším zádrhelem. Chybí zvučná jména, která by přilákala více příznivců. Kromě Řeka Gionise a Srba Karakaševiče neběhají za českými stoly žádní borci, kteří by se výrazněji prosadili na mezinárodních kolbištích a přesvědčili diváky k příchodu do herny.
Když TTC Ostrava 2016 hrála s na Kotlářce s El Niňem, přihlížela šlágru extraligy stovka diváků. Naopak během utkání Pražanů s TJ Sokol Hradec Králové byly ochozy liduprázdné s pouhou šesticí nejvěrnějších příznivců.
Jednoznačně tedy rozhoduje atraktivita obou soupeřů.
Další faktory už nastínil Vráblík – důstojná místa k sezení, možnost zakoupit občerstvení a doprovodný program. V hale na Praze 6 vyrostly před utkáním Poháru ETTU dvě nové tribuny, pánská šatna se proměnila v bufet. A ejhle, diváci přišli.
Nikdo nezpochybňuje, že v současné tuhé konkurenci mnoha sportů je, zejména ve větších městech, obtížné přivábit na stolní tenis důstojný počet diváků. Utkání El Niňo – Dzialdowo však ukázalo, že to není nemožné.
