Poprvé od vzniku České republiky jsou nejlepší hráč i hráčka v elitní padesátce světového žebříčku
Pouze čtyři čeští hráči a hráčky v historii samostatné České republiky se mohli až do tohoto měsíce pyšnit tím, že byli součástí elitní padesátky světového žebříčku. Petr Korbel to na přelomu století dotáhl nejvýš na 16. místo (leden 2001), Iveta Vacenovská byla 24. (únor 2013), Hana Matelová 47. (leden 2018) a Dmitrij Prokopcov 48. (červen 2011).
Ještě nikdy však nefigurovali v první padesátce nejlepší český hráč a hráčka současně. Až v tomto měsíci, kdy se Hana Matelová posunula na 44. místo a Pavel Širuček na 45. místo. Oba vylepšili svá životní maxima a oba samozřejmě byli členy výpravy na probíhajícím mistrovství Evropy družstev v Nantes. Oba po vyřazení českých týmů odpověděli na několik stejných otázek.
Můžete stručně shrnout vystoupení vašeho družstva na mistrovství Evropy?
Pavel: Z mého pohledu o všem podstatném rozhodl los. Ten nám opravdu nepřál. Chytli jsme to nejtěžší, co jsme mohli. Obhájce titulu Němce a pak silný tým Ruska. Jeli jsme sem s cílem vyhrát první utkání s Ruskem a pak se pokusit zaskočit Německo. Bohužel, úvod nám nevyšel, to bylo velké zklamání. Nás ale nemrzí v tuto chvíli, že jsme dvakrát prohráli, jako spíš ten los, který nás hned v úvodu odsoudil do role outsiderů. Jsem ovšem přesvědčen, že máme dobrý tým, který ještě něco dokáže.
Hana: Pocity těsně po prohře s Nizozemskem jsou smíšené. Soupeřky byly favoritkami a tuto roli splnily. Já za sebe si myslím, že jsem pro úspěch udělala maximum. Táhla jsem celou kvalifikaci, udělala dva body v utkání se Srbskem, proti Nizozemkám to byl z mé strany nejméně povedený zápas. Bohužel, právě to byl zápas o čtvrtfinále. S tím ale těžko něco udělám. Mrzí nás to, chtěly jsme víc zabojovat, ale myslím, že si nemáme co vyčítat. Udělaly jsme pro to maximum.
Sezona pokračuje po šampionátu v rychlém tempu dál. Do konce kalendářního roku váš čekají tři velké turnaje seriálu World Tour va Švédsku, Rakousku a Německu. Pojedete na všechny tři?
Pavel: Určitě mám v plánu absolvovat všechny tři. Jsou to důležité turnaje směrem ke světovému žebříčku. Bude tam obrovská konkurence, ale hraje se o hodně bodů. Já už navíc začínám bojovat také o účast na turnaji TOP 16, který je taky velikým lákadlem.
Hana: Pokud se nic nestane, pojedu všechny tři. Bojuji o TOP 16, bojuji o umístění na žebříčku. Rozdíly jsou minimální a budou rozhodovat maličkosti. Proto nechci nic podcenit. Jsem teď 44. na světovém žebříčku, ale za mnou jsou dvě hráčky a mají jen pět bodů ztrátu. To je nic. Proto je potřeba jezdit na turnaje a čekat, kdy vyjde los a bude šance udělat zase dobrý výsledek.
V sezoně vás čekají i další akce s českým družstvem. Tou první bude po novém roce olympijská kvalifikace družstev. Jak důležitý to bude turnaj?
Pavel: Říkal jsem to spoluhráčům, že pokud jsme měli smůlu na los na tomto mistrovství Evropy, třeba se na nás štěstí usměje právě na olympijské kvalifikaci. Není přece možné mít neustále jenom pech. Pokud nám to vyjde, pak si myslím, že jsme schopni se o postup na olympiádu poprat. Je zbytečné zdůrazňovat, že olympijské hry jsou mým cílem a snem. A nechci se spoléhat jen na světový žebříček. To je totiž úplně poslední možnost, jak se do Tokia kvalifikovat. Předtím bude kvalifikace družstev, pak jednotlivců a teprve pokud ani jedna nevyjde, mohu netrpělivě čekat, jestli se tam dostanu. Já se chci ale o olympiádu poprat za stolem. Olympiáda je obrovská motivace. Stane se mi například, že se mi nechce vstávat a jít trénovat, pak mi stačí si říct, že mám Tokio opravdu na dosah ruky a je potřeba to dotáhnout do konce. A nezřídka si pak po tréninku ještě přidávám, abych věděl, že tomu opravdu dávám maximum.
Hana: Je to velmi jednoduché. Olympiáda je jasný cíl, největší událost příštího roku a k tomu vše směřuje. Bez dílčích úspěchů to však nepůjde. Každý turnaj vlastně zapadá to celého systému. Teď se soustředím na nejbližší akce seriálu World Tour. Kvalifikace družstev proto nyní rozhodně není v mé hlavě.
Turnaj TOP 16 patří mezi nejprestižnější akce roku. Je pouze pro nejlepší z nejlepších. Jak vidíte své šance zahrát si na něm v únoru příštího roku?
Pavel: Dostat se na TOP 16 je krásný úspěch, i kdybych tam prohrál hned v prvním kole. Určit i tento turnaj mám v hlavě. Důležité budou turnaje, o kterých jsem hovořil. Jsem teď sice jedenadvacátý na evropském žebříčku, ale přede mnou je pět Němců. Startovat mohou jen dva, takže jsem vlastně osmnáctý. To už je opravdu hodně blízko.
Hana: Je to výjimečná událost, jsem moc ráda, že už jsem její atmosféru letos zažila. Turnaj je jen pro zvané nejlepší hráče a hráčky Evropy. A ten pocit, že mezi ně patřím i já, to je báječná věc. Hraje se na dvou stolech v krásném prostředí. Rozhodně stojí za to o tento turnaj bojovat.
Pro světový a pak i redukovaný olympijský žebříček bude hodně důležité i mistrovství světa družstev v Koreji. Vy totiž oba obhajujete spoustu bodů z Halmstadu, kde se vám extrémně dařilo. Vidíte to jako možnou hrozbu případného pádu do nižších pater?
Pavel: Bude to určitě hodně důležitý turnaj směrem k postavení na světovém žebříčku. Je tam obrovský počet bodů. Jakmile se bude blížit, budu na něj myslet víc a víc. Samozřejmě za předpokladu, že se dostanu do nominace, v což doufám.
Hana: Člověk nemůže jen počítat body. Musí se soustředit na hru. Doufám, že se ze žebříčku dostaneme do elitní divize a pak už to bude o losu a momentální formě. Myslím, že před rokem v Halmstadu nikdo nepočítal s tím, kolik bodů tam uhrajeme, teď budeme mít další šanci. Ale zase říkám, je to ještě hodně daleko.
Pojďme to shrnout, jak těžké pro vás bude udržet se mezi nejlepšími padesáti hráči či hráčkami světa?
Pavel: V současnosti je světový žebříček postavený tak, že hráč musí neustále obhajovat body. Stačí slabší půlrok a najednou se může stát, že vypadnu z první stovky. Na druhou stranu my máme možnost jezdit na tolik turnajů, že se občasný neúspěch dá nahradit kvalitním výkonem na další akci. To je výhoda oproti některým japonským i čínským hráčům, kteří by se do padesátky rádi dostali. Nevejdou se však do týmu pro mistrovství světa, pro Asijské hry a podobně. Musí si vše uhrát pouze na turnajích World Tour. Proto jsou tyto turnaje tak těžké a kolikrát je tam opravdu větší konkurence, než na mistrovství světa. Pak není nic neobvyklého, že dvacátý hráč světa musí hrát kvalifikaci. Chce to trochu štěstí na los a pak je nutné to využít. Ani sebelepší los však za vás zápas nevyhraje, vše si musíme uhrát za stolem.
Hana: Tohle není jen o mých výkonech, hodně také záleží na tom, jak hrají hráčky, které jsou na žebříčku kolem mne. Rozhodujícím faktorem je moje hra, chci se proto soustředit výhradně na sebe, na to, abych na turnajích udělala maximum pro úspěch. Příliš se zabývat počítáním bodů, to nikam nevede. Rozhodující jsou výsledky.
A kde si myslíte, že jsou na světovém řebříčku vaše hranice?
Pavel: Stále tvrdím, že prvních patnáctka je opravdu někde jinde. To potvrzují ti nejlepší hráči už řadu let. Moje hranice a možnosti jsou snad někde kolem třicítky. Kdybych se někdy do top třicítky dostal, byl bych nadšený. Kolem třicítky jsou například Nigerijec Aruna nebo Chorvat Pucar, to jsou hráči, kteří nejsou výkonnostně o tolik dál, než já. Na druhou stranu je třeba připomenout, že náročné a těžké bude vůbec udržet se v elitní padesátce.
Hana: Když už si člověk jednou splní cíl a dostane se do padesátky, logicky začne přemýšlet co dál. Já už jsem tam jednou byla a teď jsem se vrátila. Trvalo mi to více než rok. Překonávání určitých hranic je dobré a přirozené, je to motivace a hnací motor do další práce. Nevím, kde jsou mé možnosti, ale vím, že bych se ráda v elitní padesátce udržela co nejdéle.
