Iveta Vacenovská je jednou z největších nadějí českého stolního tenisu. Juniorská mistryně Evropy ve dvouhře a družstvech již třetím rokem startuje za rakouský klub ASKO Froschberg Linz. Tento klub byl spolupořadatelem prosincového MS juniorů a Iveta zde organizačně vypomáhala. Našla si čas i na povzbuzení našich reprezentantů a krátké popovídání například i o soustředění v Číně a o reprezentaci.
Současné působení
V současné době působím třetí rok v rakouském Linci. Byla jsem zde jako trojka v A družstvu, kvůli Champions League přišla Lau Sui Fei a já se tím pádem dělím o třetí místo s Číňankou Li Quianbing. Hrajeme Champions league a Superligu. Sezónu jsme zahájily soustředěním v Číně.
První utkání v Champions League nehrála naše čínská jednička Liu Jia a prohrály jsme s Postás Budapest. Prohrála jsem s Eloi, což byla škoda, měla jsem to dobře rozehrané. Mohla jsem si tak vylepšit své postavení ve družstvu, neboť Li Quianbing prohrála. Od té doby jsme hrály třikrát. Nenastoupila jsem na Holanďanky, děvčata vyhrála 3:1. V dalších utkáních jsem již měla nastoupit, ale bohužel jsem se zranila a již tři týdny netrénuji. Skupinu nyní vedeme a už by nás nic nemělo ohrozit v postupu do semifinále.
Druhou soutěží, kterou hrajeme, je superliga. Zde také vedeme skupinu, i když se Slovinkami jsme dvakrát vyhrály jen 6:4. Mají vynikající čínskou obranářku, která dokonce jednou dělala 3 body a porazila i Susi, jak zde říkají naší nejlepší hráčce, mistryni Evropy, Liu Jia. Nehrajeme mnoho utkání jako v české lize, ale jsou mnohem kvalitnější. Zatím mi to tak vyhovuje. Nyní se méně jezdí po turnajích oproti mládežnickým kategoriím. Pro mne je dobré hrát mnoho zápasů, ale i toto mi vyhovuje, neboť trénink mám teď dostatečný a kvalitní. Trénuji od tohoto roku dvoufázově, tak uvidíme, jak dokáži vyladit formu na důležité akce. Zdá se nyní, že ze strany reprezentace bude snaha o spolupráci s mým oddílovým trenérem, neboť dosud tomu tak nebylo a občas jsem v tom měla zmatek. Ta komunikace mezi jednotlivými trenéry je nutná.
V Rakousku jsem prvním rokem nastálo, před tím jsem byla střídavě zde a v Ostravě, kde jsem studovala. V září jsem dodělala maturitu a rozhodla jsem se zůstat v Linci. Budu se hlásit na vysokou školu, člověk musí myslet do budoucnosti, kdyby přišlo nějaké to zranění. Samozřejmě se mi po domově stýská, hlavně nyní, když netrénuji a chodím po rehabilitacích na akupunkturu a cvičení. Nyní mi program zpestří toto mistrovství světa, kde pomáhám i s organizací.
O soustředění v Číně
Trénují nás dva čínští trenéři, kteří soustředění dohodli. Klub tam nebyl prvně, já ano. Zúčastnilo se celé A i B družstvo žen, kde hraje např. slovenská reprezentantka Lenka Kmotorková. Náklady na soustředění mi částečně hradila asociace.
Byli jsme v mládežnickém centru širší reprezentace na okraji Pekingu. Soustředění trvalo 3 týdny v srpnu. Z klubu, kde centrum působí, pochází i naše spoluhráčka Susi. Když se děti v Číně stolní tenis teprve učí, mají jednu fázi až tří hodinovou. Zde se již tolik netrénuje, jedna fáze trvala 2,5 hodiny.
Trénovaly jsme přibližně s třiceti hráčkami, za tu dobu jsme hrály s jednou a tou samou hráčkou maximálně dvakrát. Skupina byla rozdělena na dvě části podle výkonnosti a také podle věku.
Trénovalo se dopoledne od půl deváté do jedenácti, někdy se protahovalo třeba až do půl dvanácté. Dopoledne se hrály dvě kombinace patnáctiminutové, další dvě desetiminutové. První dopolední kombinace, většinou forhendové, se hrály celých patnáct minut. Nepravidelně, přibližně od forhendové lajny do středu bekhendu, vše forhendem. Zpočátku to bylo pro nás k nevydržení, ale zvykly jsme si. Protihráčky jednou potáhly, jednou přikleply, hrály to tak, aby to bylo nepříjemné, ale aby se to dalo stihnout. Již po pěti minutách se tato kombinace hrála se servisem. Druhá kombinace byla po celém stole, zapojil se i bekhend a byla už se servisem. Druhé dvě kombinace byly desetiminutové se servisem a hodně na první spin druhé strany např. my jsme si pinkly na střed a ony hrály spin po celém stole a my blok do forhendu.
Odpoledne byl opět 2,5 hodiny trénink, ale jen s deseti minutovými kombinacemi. Hrálo se v podstatě to samé jako dopoledne, jen první kombinace byla bekhendová. Poslední hodinu nás čekal každý den zásobník. V Číně si hráči nahazují sami. Jsou na to zvyklí od mala. Zásobník si myslím je velmi dobrá a potřebná věc. Číňanky chodily večer povinně ještě na servis, my ne. To by se nám to už asi zprotivilo. Povinný servis jsme měly jednou za týden a k tomu si jít ještě zaběhat.
Fyzičku, na jakou jsme zvyklí z Čech, např. STP cvičení, tam nedělají. Hodně cvičí s činkami na posílení ruky, zad, břicha a hodně sedí u zdi, ne třeba úplně kolmo, ale vydrží 5 min. Při každém tréninku byla i patnáctiminutová pauza, při které se sedělo. Před každým tréninkem mají nástup, kde si říkají, co budou hrát a po tréninku opět nástup, jak ve škole při tělocviku. Při nástupu po tréninku probíhá hodnocení a někdy bylo fakt drsné.
Ve středu a v sobotu odpoledne bylo volno. V sobotu dopoledne jsme hrály zápasy. Neděle byla celá volná.
Regeneraci, respektive masáž, jsme měli řešenou zvlášť. Bydleli jsme také jinde než Číňané. Jejich ubytovna byla hrozná, mříže na oknech, a to jsem ještě nebyla uvnitř. Co mi říkali, tak je to prý strašné a to tam žijí. Domů mají povoleno jít jen v sobotu po dopoledním tréninku, v týdnu to nepřipadá v úvahu.
Při každém jídle se dostával nápoj, něco jako jogurt bifidus. První týden jsme hladověly než jsme si na jejich jídlo zvykly. Místo talířů byly plechové tácky, ale za dva týdny jsme si zvykly i na ně.V televizi se neustále vysílal ping-pong a badminton. Jiný sport tam nedávali.
Reprezentace
V reprezentaci se mi úplně nedaří podle představ, respektive v kvalifikaci ME jsme ještě nevyhrály a já sama také ne. Myslím, že se nemůžeme dobře bodově doplnit. Když se daří Renatě Štrbíkové, pak ji já nebo někdo jiný nejsme schopny doplnit. Na turnajích PRO-TOUR se mi daří více.
Mám za sebou letos dva turnaje PRO-TOUR, v Německu a Rusku, které bylo méně obsazené. V Rusku jsem prohrála v osmifinále s Maďarkou Krisztinou Toth. Ještě jsem s ní nikdy nevyhrála, ale vždy si s ní super zahraji.V soutěži do 21 let jsem v semifinále prohrála právě se spoluhráčkou z Lince, Li Quianbing, 11:9 v sedmém setu. Mrzelo mne to i z toho důvodu, že jsem mohla mít ve finále šanci. Proti Li Quianbing hrála francouzská hráčka Grundisch, která má s Kačkou Pěnkavovou zlato z deblu z MEJ 2004 v Maďarsku.
Německo bylo naopak velmi dobře obsazené, padesátá hráčka světa již hrála kvalifikaci. Zde jsem zahrála super v kvalifikaci s Korejkou a s Němkou Őzler. V hlavní soutěži jsem vypadla v první kole s polskou reprezentantkou Xu Jie. V soutěži do 21 let jsem porazila v osmifinále španělskou hráčku Saru Ramirez a pak ve čtvrtfinále podlehla Italce Stefanové. Hrála jsem s ní prvně, vyhrála dva sety. Zápas to byl takový divný, jeden set jsem prohrála hodně a druhý zase hodně vyhrála apod. Její hra mi dost vadila, je to levačka, hraje hodně na rotace, servis mi nešel přijmout kamkoli jsem chtěla a ani za těch šest setů jsem si na ni nezvykla. Jsem docela zvědavá, jak to bude vypadat, pokud s ní budu hrát příště.
V kvalifikaci ME družstev jsme ve skupině po dvou kolech poslední, což není příjemné.Prohrály jsme s Rakouskem a Slovinskem.
S Rakouskem to bylo pro mne dost prestižní, hrají tam mé tři spoluhráčky z oddílu. Že jsem prohrála s Liu Jia, to bylo jasné. To je snad jediná hráčka, o které si myslím, že ve své kariéře nikdy neporazím. Tím, že mne ještě ke všemu zná velmi dobře z tréninku, jsem proti ní úplně bez šance. S Li Quianbing se hrát dá, prohrála jsem s ní nyní v Rusku, na PRO-TOUR, 11:9 v sedmém setu, což mne hodně mrzelo. V utkání s Rakouskem jsem tedy prohrála se Susi, pak Renata s Li Quianbing měla 2 mečboly, ale prohrála. Alena Vachovcová se třetí hráčkou, Heine, hrála během posledních 14 dnů tři krát (2 x Superliga) a z těchto tří zápasů prohrála jednou, bohužel právě v kvalifikaci ME. Celkově toto utkání bylo trochu smolné, přestože jsme nebyly favoritkami. Šance na stav 2:2 byla, neboť s bodem Aleny proti Heine se počítalo. Li Quianbing je hodně stresující a měla bych tuto psychickou výhodu. Reálná šance na vítězství 3:2 zde byla, ale bohužel to skončilo 0:3.
Pravda, mohly jsme prohrát i 3:0 se Slovinkami, neboť Renata v prvním zápase odvracela 3 mečboly, ale hrála výborně. Byla to škoda, že ani Ivana Weberová ani já jsme Renatu nedoplnily. Se Slovinkami jsme prohrály 2:3, ale zde jsme byly favoritkami. Se žádnou z nich jsem nikdy před tím nehrála. Prohrála jsem se Safran 1:3. Hodně jsem chybovala, kazila první balony. Za stavu 2:2 to bylo s Todorovic jiné, trochu sehrála i psychika. První dva sety jsem prohrála na výhody, celou dobu jsme se tahaly o každý balon, stejně tak i třetí set, ve kterém se tentokrát štěstí obrátilo na moji stranu. Ve čtvrtém setu jsem ji suverénně přehrála, vyhrála jsem asi 5. Pátý set pro mne nezačal dobře, od pěti soupeřka vedla a už jsem to nedokázala otočit.
Teď se musíme soustředit na další utkání, abychom skončily do 3. místa ve skupině a mohly na ME bojovat o medaile. Sice asi na medailové umístění nemůžeme myslet, ale už ten pocit, že nějakou šanci máme. Pak se hraje mnohem lépe, když ta šance je aspoň teoretická. Ne, že by člověk nebojoval, ale prostě ta motivace je jiná. Další utkání se hraje 10. ledna s Polkami, které mají také Číňanku. S Polkami jsme hrály na ME v Dánsku, kde jsme byly šokovány, prohrály jsme 0:3. Renata Štrbíková tam prohrála právě se Xu Jie. Já jsem tam prohrála s Cichockou a Alena Vachovcová s Lipinskou. Kdo ovšem nastoupí nevíme. Polky mají širší kádr. Vždy hraje zmiňovaná Číňanka, nyní často staví juniorku Partyku. Se Xu Jie jsem prohrála na PRO-TOUR v Německu 1:4, moc šancí jsem neměla. Není to žádná hráčka, která by soupeřku rozmetla nějakými super údery, ale drží míček na stole, čeká až zkazí soupeřka, sama neudělá zbytečné chyby. Není ani nijak herně nepříjemná, jak se říká o Číňankách. Myslím, že Renata by ji porazit mohla, pokud bude hrát aspoň svůj standard. Pokud by Číňanka udělala 2 body, tak to bude hodně těžké, aby už nikdo neprohrál. Že bychom mohly prohrát, to ani nemohu říci nahlas, to by už bylo hodně špatné. Určitě se budeme hodně snažit, neboť buďme realisti, pokud nevyhrajeme s Polskem, bude moc těžké uhrát třetí místo. V odvetě musíme samozřejmě porazit nejhůře 3:1 Slovinky, které ve skupině považuji za nejslabší. Doufám, že budu zdravá a dostanu příležitost nastoupit.
